Francie čeká
Tour vyhrál Francouz naposledy v roce 1985: Hinault
Rok 1985. Axl Rose se Slashem zakládají kapelu Guns N’ Roses. Koná se jeden z největších koncertů všech dob Live Aid, jehož výtěžek jde na pomoc Etiopii. Na dně Atlantiku je nalezen Titanic.
Z Kennedyho vesmírného střediska startuje k prvnímu letu raketoplán Atlantis, narodí se Lewis Hamilton, Cristiano Ronaldo nebo Michael Phelps. No a v létě si Francie užívá další triumf svého hrdiny.
Bernard Hinault, přezdívaný Jezevec, se drápe mezi legendy, když vítězí na své páté Tour. A to i přesto, že si při pádu ve čtrnácté etapě zlomil nosní přepážku.
V Pyrenejích uhájil náskok také díky tomu, že týmoví šéfové drželi zkrátka Grega Lemonda.
„Hinault si nezasloužil vyhrát. Tour není o tom, kdo je nejsilnější první týden, ale po celé tři týdny. Jestliže na ní měl špatný, velmi špatný den, nezasloužil si ten titul,“řekl Lemond o pár let později.
Tak či tak vyhrál, slavil a celá Francie s ním. „Tehdy si asi nikdo nemyslel, že to čekání bude takhle dlouhé. Abych byl upřímný, ani já ne. Věřil jsem, že se rychle objeví můj následovník, že na mě někdo naváže,“říká sám velký Hinault. „Bohužel, mýlil jsem se.“
A jak! Vždyť je to na Tour pořád ta samá písnička. Přitom nedostatek snahy se Francouzům upřít nedá. Ve středu dělali, co mohli, aby alespoň vyhráli královskou etapu na svátek všech svátků, den dobytí Bastily. Do úniku se hned po startu snažili dostat Pierre Rolland i Julian Alaphilippe, leč marně. Když se konečně únik dne zrodil, mezi šesti jezdci byli čtyři Francouzi. Jenže žádný vrchař, který by se v pyrenejských průsmycích mohl prosadit, i když se Anthony Perez statečně rval.
A tak Francii zachraňoval stále mladý David Gaudu, který přijel do cíle čtvrtý za trojicí Pogačar, Vingegaard, Alaphilippe. „Ukazuje to, kam David v hierarchii tohoto závodu patří. Že dobře regeneruje, že má dobrý třetí týden. Je škoda, že měl slabší ten druhý,“řekl Marc Madiot, šéf jeho týmu Groupama-FdJ.
Boj o první desítku, víc ne
Po dalším marném pokusu o útok, který předvedl ve včerejší 18. etapě, je Gaudu celkově jedenáctý coby druhý nejlepší z Francouzů. Před ním už je z domácích borců jen na 8. místě Guillaume Martin z Cofidisu. Ten se díky úniku dostal minulou sobotu dokonce na druhou příčku. O 24 hodin později však pro změnu klesl na devátou.
„Tušil jsem, že za předchozí úsilí v úniku zaplatím, že budu trpět,“říkal pak v mixzóně v Andoře. „Jel jsem na hranici svých sil, jenže na ty nejlepší to prostě nestačilo. Ale nikdy jsem nečekal, že bych Tour mohl vyhrát.“
Jednoduše nemá takovou třídu, aby jel o titul z Tour. A že spolu s Gauduem bojují o elitní desítku, je pro francouzské fanoušky proklatě málo. Přitom na startu Tour se zdálo, že by vyvoleným mužem přece jen mohl být Julian Alaphilippe. Hned v první etapě vyměnil duhový dres za žlutý, což v minulosti dokázali v zahajovací etapě Tour pouze dva jiní cyklisté. Tím dosud posledním byl v roce 1981 nejslavnější Bretonec Bernard Hinault.
„Tady nejsou další slova třeba,“oslavoval po úvodní etapě Alaphilippa týmový parťák Mark Cavendish, než vypočetl: „Mistr světa. Žlutý trikot. Miláček Francie. Julian Alaphilippe.
Všichni tě milujeme. Díky za emoce, které nám rozdáváš.“
A la folie, pohrál si list L’Equipe v obřím titulku na první straně s Alaphilippovým jménem. A la folie znamená ve francouzštině Do šílenství. Právě do takového stavu totiž svůj národ v úvodní den přivedl. Pouze jemu věnoval pak list L’Equipe pět stran ze svého sedmnáctistránkového servisu k Tour. Text o jeho útoku v Landerneau uvozoval pro změnu titulek Diabolique, tedy Ďábelský. Alaphilippa oslavovali, že má tah na bránu, drtící úder i charizma. „Pokud se nebudu cítit vyloženě špatně, možná se nakonec pokusím jet na celkové pořadí,“naznačil ještě před Alpami. Ty však rychle a rázně vystavily těmto úvahám stopku.
Pod obrovským tlakem
Předloni to byl také on spolu s Thibautem Pinotem, kdo cyklistickou Francii dostal do varu jako už dlouho ne. Alaphilippe dva týdny srdnatě bránil žlutý dres. Překonal s ním i Pyreneje, kde se zdálo, že pokud mu ho někdo sebere, bude to právě Pinot, nesmírně silný v horách.
Na vrcholu Tourmaletu je tehdy objal také prezident Emmanuel Macron a řekl jim: „Vím, že jeden z vás vyhraje v Paříži. Tak který to bude?“
Macron se zasmál, zatímco Pinot vypadal nervózně a Alaphilippe jen zamumlal: „Thibaut. Thibaut. Thibaut vyhraje. On přijel na Tour s takovým cílem, já ne.“
Jenže co se nestalo... Pinota jako už tolikrát předtím zradilo zdraví a Alaphilippe ztratil žlutý dres v předposlední horské etapě, předčasně ukončené kvůli nepřízni počasí. A Francie čeká dál.
Až to tak trochu vypadá, že na titul z Tour nejsou francouzští cyklisté mentálně připraveni. Jistě, tlak spojený s očekáváním, že máte být spasitelem, jenž ukončí 36leté trápení, musí být obrovský.
Jen opravdoví šampioni ho dokážou ustát.
A takové Francie stále hledá. Tadej Pogačar, který včera po dalším strhujícím nástupu ovládl také poslední pyrenejskou etapu, jako by jel o míle daleko před nimi.