Jako Rus říkám: Za výbuchem ve Vrběticích stojí Rusko

Miluji svou vlast, ale nenávidím stát! – Citát jednoho z nejslavnějších ruských básníků druhé poloviny

20. století Jevgenije Jevtušenka je aktuální i v nynější době. Tak to cítí mnoho Rusů, kteří se proti své vůli ocitli v emigraci.

Přemýšlení o dalším skandálu spojeném s Ruskem jako mojí rodnou vlastí je pro mě hodně těžké. Znám však dobře cynismus a pokrytectví těch, kteří si současné Rusko zprivatizovali. Tito lidé mají jedinečnou schopnost proměnit všechno na nic a beze studu si přivlastnit vše, na co sáhnou, i když jim to nepatří.

Když bývám tázán na můj názor k ruské stopě po výbuchu ve Vrběticích, není pro mě těžké na takovou otázku odpovědět.

Na základě informací, které mám k dispozici, a svých znalostí ruských reálií nepochybuji o zapojení Moskvy do této teroristické akce. A souhlasím také s požadavkem na finanční odškodnění, jejž vznesla Česká republika vůči Ruské federaci.

Agenti utržení ze řetězu

Troufám si říci, že znalost některých principů kompenzuje více než dost neznalost některých faktů. Obecně platí, že se dají vyvozovat závěry na základě předložených skutečností a pověsti stran.

Přitom už tak strašnou mezinárodní pověst Ruska není možno dále zhoršovat a vyjmenovávat všechna fakta, která to potvrzují, je zbytečné. V takových akcích, jakou byl výbuch ve vrbětickém muničním skladu, nelze ruským tajným službám zabránit – a to z jednoduchého důvodu, protože neexistuje jejich civilní kontrola parlamentem. Jestliže je do exploze zapojeno Rusko,

a já jsem pevně přesvědčen, že tomu tak bylo, pak to není nic jiného než provokace. A nejrozšířenějšími metodami v putinovské ruské politice jsou právě speciální operace a provokace.

Ruská reakce na obvinění z podílu na výbuších jeho účast v této kauze potvrzuje. Země, která se stala obětí diskreditační pomluvy, nepředvádí uraženost a kontroverze, ale žaluje a požaduje náhradu škody, pracuje na obnovení své dobré pověsti.

Drahé rozsudky

Nic takového však Rusko nečiní. Jestliže český premiér Andrej Babiš a klíčoví ministři jeho vlády veřejně obviní Rusko z vyhození muničního skladu do povětří, pak si jako zkušení politici jistě dobře uvědomují, že učinit tak závažné obvinění bez nezvratných důkazů by bylo politickou sebevraždou. Navíc v předvečer voleb.

Co vlastně Rusko může v kauze Vrbětice učinit, pokud do této doby prohrálo u mezinárodních soudů spory za 99 miliard dolarů? Na tom nic nemění fakt, že se placení prohrané sumy snaží z velké části vyhnout. Jenom pro lepší orientaci – jedná se o třetinu ruského státního rozpočtu nebo sedm procent ruského HDP.

To je velký rozdíl proti mezinárodnímu postavení České republiky, která takové problémy nemá, její tajné služby jsou pod kontrolou českých politiků a nehrají samostatnou hru.

Chrání lidi a stát, nikoli úřady, a proto mohou adekvátně reagovat na reálné hrozby a předcházet jim. Z jejich strany je tedy téměř nemožné jakékoli vymýšlení nebo zkreslování informací.

Nejrozšířenějšími metodami v putinovské politice jsou speciální operace a provokace.