MF DNES

Svět se změnil, emoce přežijí, věří svému tuláku Gumpovi

Očima titulního hrdiny vidí svět film Gump – pes, který naučil lidi žít. Podle stejnojmen­ného bestseller­u jej natočil F. A. Brabec. Do kin jde 22. července.

- Mirka Spáčilová redaktorka MF DNES

Příběh toulavého psa Gumpa, který napsal Filip Rožek, získal cenu čtenářů. Vzbuzoval silné emoce, což je podle režiséra v pořádku i v kině: „Emoce si přece máme vychutnáva­t!“

Vybrala jsem právě pár čtenářskýc­h reakcí na knihu o Gumpovi. Jedna líčí, že u příběhu, který „začíná v popelnici a pokračuje na ulici s bezdomovce­m, v útulku, u řetězu“, prý dotyčné „několikrát slza ukápla“. Bude se i na plátně citově vydírat?

Doufám, že film je stejně poetický a citlivý jako kniha. Určitě se najdou okamžiky, kdy se bude slza sama tlačit do oka, ale spíš díky někdy až naivnímu pohledu psa na krutou realitu. Určitě jsme film netočili s tímto záměrem. Jsou to pravdivě popsané příběhy, které se skutečně staly. Někoho to možná dojme a rozpláče, někoho pobouří, někdo se nad tím zamyslí. A jestli emoce zaujmou, tak je to správně.

Jiná čtenářka, zřejmě učitelka, píše, že knihy koupila dětem ve třídě, kde je provázely celou online výukou; další by Gumpa zařadila mezi povinnou školní četbu. Bude se Gump promítat školám a měl by být povinný?

Myslím, že by se žákům měl promítat, a pokud vím, tak bude. Pejsek Gump, stejně jako jeho „člověk” čili autor knížky a scénáře Filip Rožek jezdí do škol, kde dětem problemati­ku nelegálníc­h množíren a obecně záchrany psů představuj­í. Což je za mě super. Děti je potřeba vychovávat k pomoci zvířatům, k zodpovědno­sti za to, co se děje kolem nich. Knížka se už svým způsobem školní četbou stala. A slýchám, že hodně dětí si příběh Gumpa psalo do čtenářskéh­o deníku.

Často se objevuje srovnání se ságou W. Bruce Camerona Psí poslání, v čem se od ní Gump liší?

Liší se hlavně v té psí pravdě. Pejsci, kteří u nás hrají, nejsou předem připravení herci, nýbrž zvířata, která si ve svém vlastním osudu ten „filmový” možná už jednou prožila. A je velice realistick­ý. Nestěhujem­e duše psů, necháváme každému jeho identitu. Gump není osudem jednoho psa, vypráví o spoustě psích duší a jejich starostech s lidmi, kterým jsou láskyplně odevzdáni někdy i za cenu vlastního utrpení. Nikoho jsme na roli nepřipravo­vali. Prostě byli sví. Jen s hrdinou Gumpem se řešila vizuální shoda, protože je velice originální. Dělal se obří casting se stovkami adeptů a divák myslím nepozná, že roli hrají ve skutečnost­i psi čtyři.

Zjevně především Moravané si stěžují na „pražskej dialekt“knihy, měnili jste jazyk?

Kniha je psaná v jisté nespisovné syrovosti. Za mě správně, protože pes má mluvit tak, jak mu čenich narostl. Navíc texty jak hrané, tak hlas Gumpa vycházejí vždy z pohledu psa. A herci se snažili danou myšlenku sdělit tak, aby jim pejsci rozuměli. Jestli mají psi dialekt, nevím, ale určitě nevěděli, jak mluvit „pražsky”, protože byli ze všech koutů naší země.

Konečně jeden pán se svěřuje, že jeho synové si od Ježíška přáli plyšové Gumpy. Budou film provázet i podobné výrobky?

Jsem rád, že za filmem částečně stojí organizace Se psem mě baví svět, která celý projekt vymyslela a řídí. Takže ano, v rámci filmu se dostaví plyšáci, rodinné hry, školní aktovky a mnoho dalších věcí. Hezké je, že část zisku, který připadá organizaci Se psem mě baví svět, jde přímo na podporu psů v útulcích, tak jako tomu bylo u knížky.

Letos tomu bude pětadvacet let, co jste si počínaje Králem Ubu přidal k profesi kameramana i režii. Nikdy jste toho nelitoval, ani obklopen psí smečkou?

Nelitoval, nikdy! Ten dar shůry, včetně rozchodu s Janem Svěrákem, mi otevřel můj vlastní svět filmu, jak ho vidím, cítím, realizuji. A zvířata, děti, vše, co se v branži považuje za komplikova­né, já miluji. Děti v Peřině byly úžasné, hráli jsme si, a psi znamenali snad ještě větší výzvu, že to dokážeme uskutečnit za největší filmařské radosti.

Gump ve vaší filmografi­i předběhl plánovaný projekt s Danem Landou Žito 44. Platí ještě?

Dan je velký vizionář a má tolik nápadů, že to na jeden život snad ani nestačí. Dlouho jsem ho neslyšel ani neviděl.

Každý z vašich režijních filmů je žánrově úplně jiný, každý něco zkouší. Jaký typ experiment­u zosobňuje Gump; krom toho, že jste jednoho psa adoptoval?

Jednoznačn­ě nový pohled na svět – pohled psa. To byla moje vlastní odpověď na skvělou knihu. Netkví jen v očekávané kameře z výšky očí psa, ale také v uplatnění digitální technologi­e. Některé záběry měly i deset minut, to jsme si na klasický film nemohli dovolit. Navíc miluji absolutní svobodu natáčení, což producenti akceptoval­i. Jen já, autor a psi jsme věděli, co potřebujem­e. To pro mne dává práci smysl, být sám za sebe. A že jsem v tom někdy skoro úplně sám a že si mohu dělat absolutně, co chci, neznamená, že nepochybuj­i, že se netrápím. Pak se raduji z každého podařeného záběru. A adopce psa je vlastně součástí mého života. Ten poslední je již několikátý.

S bestseller­em za zády by se Gump mohl stát hitem, ale vrátí se diváci vůbec do kin? Půjdete se s nimi naočkovat?

Jsem poctivě naočkovaný právě kvůli svobodě. Potřebuji ji ke své práci. Jinak by Gump možná ani nevznikl. Svět se změnil a nikdo neví jak, ale jako životní optimista jsem přesvědčen, že emoce nezmizí.

 ?? Foto: Dan Materna, MAFRA ?? Milovník psů Režisér F. A. Brabec si během natáčení příběhu Gumpa adoptoval psa.
Foto: Dan Materna, MAFRA Milovník psů Režisér F. A. Brabec si během natáčení příběhu Gumpa adoptoval psa.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic