MF DNES

Paměti Karla Gotta. Recenze

Stejně jako se několik příštích let v Česku nenarodí další Karel Gott, nevznikne nejspíš hodně dlouho žádná srovnateln­á knižní autobiogra­fie jako Má cesta za štěstím.

- Jindřich Göth redaktor MF DNES

Tohle je definitivn­í shrnutí a uzavření Gottovy, v kontextu české i slovenské populární hudby, bezprecede­ntní kariéry. Objemná kniha zvíci sedmi set stran je vypravená tak, aby se dobře vyjímala v knihovně každého znalce a milovníka Mistrova života a díla. Už při letmém prolistová­ní je jasné, že je za ní ohromný kus práce, který odvedl nejen sám Karel Gott, ale i další spolupraco­vníci a zpěvákovi blízcí, včetně manželky Ivany.

Zklamáni budou ti, kteří dychtí po senzacích a pikanterií­ch, už v předmluvě Gott dává jasně na srozuměnou, že nic podobného v knize nenajdete – „nikdy to nebyl můj záměr ani styl“. Upozorňuje rovněž hned zkraje, že napsal SVÉ vzpomínky. „Někteří aktéři z mé knihy mohou tvrdit, že ‚to přece bylo jinak‘, to však budou JEJICH vzpomínky. S tím už nic neudělám. Já si to pamatuji takto. Po svém.“

Za trest do Sovětského svazu

V těch pár větách leží klíč k tomu, co následuje na dalších mnoha stránkách. Vše vylíčené a popsané je nahlíženo optikou Karla Gotta jako nejen českým národem milovaného pěvce, který by za své publikum dýchal a aplaus davů je mu vším. Pečlivě udržovaná image spořádanéh­o profesioná­la, který si pečlivě hlídá každou na veřejnosti i v tisku pronesenou větu, není prakticky ničím narušena ani zde.

I kolem choulostiv­ých témat jako anticharta se chodí opatrně. Zpěvák sice přiznává, že se nechal zlomit, a ujišťuje, že by se mu spalo mnohem lépe, kdyby se nenechal

„ukecat k řečnění“, vzápětí se však poněkud ukřivděně vyhrazuje proti obrazu Gotta jako normalizač­ní hvězdy. Ale připouští, že sedmdesátá léta pro něj byla dobou složitou, ale zároveň velmi hezkou. V kapitole, kde popisuje následky pokusu o emigraci, se pak člověk neubrání úsměvu, když líčí, jaké „útrapy“musel snášet: Po turné v tehdejším západním Německu a Švýcarsku byl například nucen koncertova­t v Sovětském svazu, Polsku či Maďarsku. „Lidé nemají ponětí, co jsme museli podstupova­t a jaké hry bylo zapotřebí hrát s tváří pokerového hráče,“píše Gott a o pár stránek dál nadšeně vykládá, jaké bylo v Sovětském svazu báječné, srdečné a odvázané publikum. Vskutku perzekuce jako hrom. Jenže to byl Karel Gott. Ve věcech mimo hudbu a zpěv někdy beznadějně naivní, zřejmě dost snadno manipulova­telný. Opakovaně na stránkách pamětí tvrdí – a není důvod mu nevěřit – že jeho hlavním cílem bylo rozdávat svými písněmi lidem radost.

Nikdy nechtěl svou tvorbou nikoho znejistit, dotýkat se citlivých témat, přimět k zamyšlení. Zpíval o lásce, pečlivě dbal na to, aby v refrénech měl co nejvíce dlouhých samohlásek, a byl přesvědčen, že pokud se něco líbí takovému množství lidí, je to dobré. Odvážně nazýval některé své hity „kultovními“, přičemž evidentně neznal pravý význam tohoto slova, a s nelíčeným údivem se stavěl k tomu, že si někdo dovoluje jeho práci kritizovat.

Atraktivní příběh

Nutno přiznat, že proti negativním recenzím se vymezoval nikoliv slovní inzultací příslušnéh­o autora, nýbrž činem. Když se mu nelíbilo, co v Melodii napsali o desce Country Album Karel Gott, poslal ji do Nashvillu Jo Walkerové, ředitelce countryové­ho festivalu, kde krátce předtím vystupoval. Její reakce, že se jí album líbí, mu jako satisfakce stačila.

Má cesta ke štěstí je příběh Karla Gotta, sepsaný typickým zpěvákovým vyjadřován­ím. Při čtení se neubráníte tomu, abyste si některé věty a pasáže v duchu nepřeříkáv­ali jeho typickou dikcí. Gott na veřejnosti hovoříval poněkud rozvláčně, opatrně a tímhle stylem napsal i svou knihu. Je z ní znát, že se úzkostlivě dbalo na každé slůvko, až se z ní vytratil život. Chybí zkratka, odstup, občas ironie, výraznější pointy.

Gottův životní příběh je samozřejmě atraktivní, nabitý událostmi, tedy už z principu láká ke čtení a nemůže úplně nudit. Zároveň ale tak, jak je převyprávě­ný, nedokáže strhnout. Možná kdyby si k psaní přizval rovnocenné­ho partnera, případně oponenta. Takto si Karel Gott postavil pomník. Efektní, ale uvnitř prázdný.

Má cesta ke štěstí Karel Gott

50%

 ??  ??
 ?? Foto: Jan Zátorský, MAFRA ??
Foto: Jan Zátorský, MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic