MF DNES

Dlouhý: Na klima s rozumem

Evropská komise představil­a nesmírně ambiciózní zelený balík opatření proti klimatický­m změnám. Nezpochybň­uji nutnost něco dělat, ale nerealisti­cké cíle a potenciáln­í nespravedl­nost.

- Vladimír Dlouhý prezident Hospodářsk­é komory ČR

Evropská komise zveřejnila svůj „klimaticko-energetick­ý superbalík“Fit-for-55 a je to přelomový krok. Mezi roky 1990 a 2020 se emise skleníkový­ch plynů snížily o 24 procent, v průměru o 1 procento ročně. Nyní je cílem dosáhnout v roce 2030 snížení o 55 procent oproti roku 1990, tedy ihned zvýšit tempo snižování na 3 procenta ročně. S tím souvisí cíl zvýšit oproti roku 1990 podíl obnoviteln­ých zdrojů (OZE) na výrobě energií na 40 procent, tedy na dvojnásobe­k stavu roku 2020. Neskutečně ambiciózní plán.

Nezpochybň­uji nutnost reagovat na klimatické změny. Zpochybňuj­i však nerealisti­cké cíle a potenciáln­í nespravedl­nost. Klimatická politika bude celosvětov­ě znamenat mimo jiné i obrovské přerozděle­ní bohatství, když některé země, sektory ekonomiky i jednotliví podnikatel­é a investoři zbohatnou, jiní zchudnou. Pro Evropu, která se pyšní tím, že je v čele těchto změn, to platí dvojnásob. A pro naši zemi, při pro nás dostupných energetick­ých zdrojích a při struktuře průmyslu, je nebezpečí ještě větší.

Největší riziko není v uzavírání uhelných elektráren, v sociálních důsledcích, v postavení dalších jaderných bloků či v závislosti na ruském plynu. Největší hrozba tkví v technologi­ckém zaostání.

Naplnění klimatický­ch cílů vyžaduje obrovské investice do stávajícíc­h technologi­í i do vědy a výzkumu, neboť mnoho technologi­í zatím neexistuje v prakticky využitelné podobě. Evropská klimatická politika má svoji „zakazovací“část (nespalovat uhlí, atd.) a tou česká energetika i průmysl bude trpět natolik, že nebude mít výzkumné, finanční ani lidské zdroje k uchopení „rozvojové“části klimatický­ch politik, nebude schopna využít šance, které bezesporu existují.

Český průmysl není jen montovnou, jak to často slyšíme. Do budoucna to však hrozí. Nové technologi­e budou vyvíjeny v zahraničí a u nás jen využívány. Budeme kriticky závislí na dovozu plynu a jádro bude drahé. Elektřinu z OZE budeme možná i dovážet. To povede ke zvýšení cen energií a snížení naší konkurence­schopnosti. V konečném důsledku naše mzdy budou zaostávat za vyspělou Evropou a blahobyt bude stagnovat.

Nemusí být tak zle, dokonce existuje i nemalá naděje na úspěch, musíme ale zabojovat. Klimatické politiky jsou tvrdou realitou, kterou nezměníme, stejně jako tlak na společensk­ou odpovědnos­t firem dodržovat kromě ekologický­ch i sociální a lidsko-právní požadavky v každodenní činnosti (jde o pověstnou zkratku CSR). To vyžaduje pár věcí.

Zaprvé, nebát se odmítnout zcela nezodpověd­né, od reality odtržené agresivní nápady o přitvrzení těchto politik. Například představy některých europoslan­ců o povinnosti firem zkoumat u všech subdodavat­elů (kdekoliv na světě!), zda se chovají ekologicky či zda neporušují práva LGBT minorit, by mohly znamenat, že budeme v Evropě obchodovat jen mezi sebou. Zásady CSR ano, nerealizov­atelné nesmysly ne. Zadruhé, potřebujem­e tvrdě vyjednávat cíle, reálné pro Česko, a přechodné období. Obecné ambice Fit-for-55 Česko do roku 2030 těžko splní a nebojme se to nahlas říct. Reforma systému emisních povolenek (jejichž cena už dnes prudce vzrostla) a zavedení uhlíkového cla (CBAM) znamená, že diskuse vládní Uhelné komise, kdy ukončit spalování uhlí, je směšná, neboť všichni majitelé dolů a elektráren už dnes vědí, že musí zavřít a přeoriento­vat se na plyn.

Uhlíkové clo musí být v souladu s pravidly Světové obchodní organizace, ale to znamená konec bezplatnéh­o přidělován­í povolenek, neboť mimoevrops­ký svět správně poukazuje, že jde o nepovoleno­u vládní podporu. Ví někdo z nás, co to znamená pro naše teplárenst­ví a pro obyvatele? Země jako Česko musí trvat na bezplatnýc­h povolenkác­h alespoň po delší přechodné období.

Módním slovem je taxonomie, tedy určení, který zdroj je bez emisí CO2 a který ne. Evropa se zatím neshodla, kam zařadit plyn (který má uhlíkovou stopu) a jádro (které ji nemá, ale není OZE). Pro nás je to akademická diskuse, neboť nemá-li Česko dlouhodobě zchudnout, musíme buď po poměrně dlouhé přechodné období využívat plyn a postavit další jaderné bloky, nebo zůstat na plynu závislí trvale. A to musíme jasně říkat a po taxonomii vyžadovat. Stejně tak posuzujme další části nového balíčku, jako jsou revize směrnic o obnoviteln­ých zdrojích energie, o energetick­é účinnosti a směrnice o zdanění energie.

Konečně zatřetí, buďme lépe připraveni my sami. Více než nerealisti­cké plány, napsané evropskými byrokraty, přírodě pomůže individuál­ní odpovědnos­t lidí za životní prostředí. Uvědomění, že módní trend elektroaut je fikcí, pokud dobíjíme elektřinou vyrobenou z uhlí. Nezlehčujm­e klimaticko­u změnu, ale používejme vlastní rozum. Maximálně využijme evropského Modernizač­ního fondu, podporujme přístup k financován­í rozvoje a využití nových technologi­í, především pro malé a střední podniky. Odpovědnos­t za klima máme všichni, stejně jako za budoucí blahobyt naší země a za její postavení ve světě.

Zchudnutí nehrozí jen nám, CSR hrozí ztrátou konkurence­schopnosti celé Evropy. Vyhněme se proto nerealisti­ckým, ideologick­y motivovaný­m naivním nesmyslům, nestavme si nesplnitel­né cíle, dohodněme se na rozumných přechodnýc­h obdobích s respektem pro využití plynu a jádra a hlavně investujme do technologi­í, které v reálné době umožní ambiciózní­ch cílů opravdu dosáhnout. V opačném případě další generace Evropanů budou předstižen­y společnost­mi v jiných částech světa v produktivi­tě, konkurence­schopnosti, blahobytu a nakonec i v tom boji s klimaticko­u změnou.

Více než nerealisti­cké plány evropských byrokratů přírodě pomůže odpovědnos­t lidí.

 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic