Od Pavla Zemana to byl podraz
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová o rezignaci nejvyššího státního zástupce
Vpísemné rezignaci, kterou podal Pavel Zeman, se nemluví o tom, že by na něj byly vyvíjeny nějaké tlaky, říká k odchodu nejvyššího státního zástupce ministryně spravedlnosti Marie Benešová v rozhovoru pro MF DNES.
Když po vašem nástupu do funkce v roce 2019 začaly masivní demonstrace, byla zpočátku jejich hlavním motivem obava, že budete chtít odvolat nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Nestalo se tak, letos v květnu sám rezignoval. Co demonstracím s odstupem říkáte?
Celé to bylo úsměvné. Ještě jsem nebyla ve funkci, a už mi vyhrožovali, že to takhle se mnou dál nepůjde, už se svolávaly demonstrace. V té době jsem měla – dá se říct – korektní vztahy s Pavlem Zemanem, nebyli jsme v rozepřích. Jestli by se něco dalo označit za rozepři, tak to, že jsem nebyla spokojena, kolik vyplácíme náhrad škod za neúspěšná trestní řízení.
Podle kuloárových zvěstí se konec Pavla Zemana táhl několik měsíců. Prý chtěl sám odejít, ale řešilo se, zda a jakou za poklidný odchod dostane „důstojnou“funkci. Údajně existoval i jeho rezignační dopis bez konkrétního data, ve kterém odchod oznamoval zcela nekonfliktně. Úplně jinak, než když 14. května prohlásil, že odchází kvůli sílícím tlakům z vaší strany. Jak to tedy bylo?
Jeho rezignace šla úplně mimo mě. Pokud vím, tak ji podal na Úřad vlády a vyjednával s úplně jinými činovníky než se mnou.
Prý o svém odchodu a jeho podmínkách vyjednával s vicepremiérem a šéfem ČSSD Janem Hamáčkem, mluvilo se třeba o postu velvyslance při OSN, což ale Zeman nakonec odmítl. Je to všechno pravda?
Tak asi máte podobné informace, byť přímo to ověřené nemám. Ale jednal mimo mě. Rezignace byla nestandardně podána přímo na Úřad vlády, přestože personálním úřadem jsme my. Mně byla pouze ofotografována. Nevím, jak dlouho tam byla, ani nevím, komu ji přinesl a s kým konkrétně jednal. Každopádně se v té rezignaci nemluví o tom, že by na něj byly vyvíjeny nějaké tlaky. Dá se rozdělit na dvě části, je v podstatě stručná. První část je, co dobrého vykonal a co se odehrálo za jeho vlády, druhá část je, že chce skončit jiným způsobem než jeho předchůdci. To znamená ne odvoláním, ale že chce odejít sám. Bylo na tom datum 14. května. Ale kdy ji přinesl, kde ležela a jak dlouho, to už nevím.
Už na konci loňského roku Zeman chtěl jít do Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku…
Tehdy bylo výběrové řízení, do kterého se přihlásil. Tím de facto naznačil, že chce odejít, že si hledá jiné uplatnění. K výběrovému řízení došlo loni na podzim, v něm ovšem neuspěl. Od té doby – dá se říct od ledna – už mi jen oznamoval a zase bral zpátky své rozhodnutí, že chce do letních měsíců letošního roku skončit. Když jsem se ho ptala, k jakému asi datu – protože jsem to potřebovala vědět, abych mohla hledat nástupce, což není jednoduché – tak jednou prohlásil, že do června, vzápětí z toho zase ustoupil. Byly to takové neurčité hry.
Od ledna už mi jen oznamoval a zase bral zpátky své rozhodnutí, že chce do letních měsíců skončit.
Proč se vůbec člověk, který je deset let nejvyšším žalobcem, nedostane mezi tři české kandidáty na post v Evropském soudu pro lidská práva? Nebyl to trochu truc z vaší strany, nevydala jste pokyn, ať Pavel Zeman vybrán není?
To určitě nebyl žádný truc. Byla tam naprosto kvalifikovaná výběrová komise, v níž byl například děkan pražské právnické fakulty, pan ombudsman Křeček a další. Dívali se samozřejmě na jazykovou výbavu, ale i na erudici, pokud jde o lidská práva. No, a tentokrát tam bylo hodně kandidátů – bylo jich sedm a všichni byli bravurní. Já do té doby pana děkana Kuklíka ani neznala, viděla jsem ho prvně. Nevěděla jsem ani, kdo přijde z ministerstva zahraničních věcí. Byli tam předsedové vrcholových soudů. Jak byste jim asi chtěl rozdávat nějaké pokyny? To je trochu naivní a komická představa.
Žádné dohody ani později zjevně dosaženo nebylo. Jak jste po měsících dohadů – navzdory smířlivému rezignačnímu dopisu – vnímala tiskovku Pavla Zemana, kde prohlásil, že odchází kvůli tlakům od vás?
Beru to jako podraz, protože nic takového se neodehrávalo. Že jsem mu od začátku vytýkala, že se angažoval v kauze Czernin, s tím nijak nesouviselo. Těžko mě asi někdo může obviňovat, že kamarádím se Seznamem Zprávy, který tuto neplechu nastřelil (Zeman podle serveru zasáhl do kauzy, která pomohla jeho známému. Soukromě se prý přimlouval za majitele penzionu u Třeboně Petra Habersbergera a byl také osobně zaujatý v restituční kauze pozemků, na nichž podnikatel hospodařil. Pozemky získal před lety potomek rodu Czerninů – pozn. red.). Přece není možné, aby posuzoval střety zájmů u jiných a sám v nich byl. Pak jsem se dokonce dozvěděla, že k tomu svému kamarádovi, v jehož prospěch intervenoval, vozil nějaké hosty. To už se mi vůbec nelíbilo, takže jsem chtěla vysvětlení. To podal, ale úplně jsme se s ním nespokojili, takže to skončilo kárnou žalobou.
O kárné žalobě jste mluvila před Chladné vztahy Zemanovou rezignací, ale podala jste ji až minulý týden. Není to nyní, kdy je Pavel Zeman už „pouze“řadovým státním zástupcem, jakési „kopání do mrtvoly“?
Podívejte, každý státní zástupce se přece musí chovat, jak určuje zákon. On státní zástupce je. Samozřejmě, je to trochu pozdě, protože to mířilo do doby, kdy byl nejvyšším státním zástupcem, ale i tak tam to pochybení je. Navíc jsem od něj dlouhou dobu čekala na spis, abychom jej mohli vyhodnotit. Proto se podávala žaloba takto později, těsně před koncem promlčecí lhůty. Ať Nejvyšší správní soud vyhodnotí, jestli se tedy něčeho dopustil, a případně určí i trest.
Mimochodem, může podle vás dělat dobrotu, když je bývalý nejvyšší státní zástupce řadovým žalobcem a člověk, který mu deset let dělal podřízeného náměstka, nyní zastupitelství vede?
Doktor Stříž je týden jmenován, tak si s tím musí poradit. Je to profesionál. Pokud jde o Pavla Zemana, musí se rozhodnout, co vlastně v životě chce. Pokud chce zůstat, musí se podvolit zákonu jako každý jiný. I řadový státní zástupce, když pochybí, je vystaven kárnému řízení.
Proč padla vaše volba na Igora Stříže?
Je to logická volba, kontinuita. Pan Stříž je velmi zdatný odborník, prošel všemi stupni soustavy státního zastupitelství. Byl mnoholetým náměstkem vrchního státního zástupce v Olomouci, sám Pavel Zeman si ho pak vybral za náměstka. Je zajímavé, že to celou dobu nikomu nedělalo problém, ten je až dnes. Dá se říct, že doktor Stříž hlídal odbornou část. Zejména když byl doktor Zeman v zahraničí, což bylo ve druhé části jeho mandátu čím dál častěji, Igor Stříž tady zabezpečoval chod. Byli i jiní adepti, ale nakonec jsem rozhodla, že nejlepší bude, když navrhnu jeho.
Igor Stříž s Pavlem Zemanem úzce spolupracovali deset let. Vy jste už v říjnu 2019 říkala, že to se Zemanem máte až osobní. Před Střížem vás varoval i prezident Miloš Zeman s tím, že když jste měla problémy se Zemanem, dají se čekat i se Střížem. Proč myslíte, že to bude jinak?
Že k němu byl loajální a pracoval jako jeho zástupce, přece neznamená, že se s ním ve všem ztotožňoval. Myslím, že se rozkouká, uplatní svoji představu, jak to bude řídit. Určitě nemáme na vše stejné názory – a ani bych nikoho takového nevybrala. Určitě si názory budeme tříbit, ale důležité je, že o nich budeme oba ochotni diskutovat a že nebude dělat nějaké úhybné manévry. To myslím, že nebude, protože mám u pana Stříže léty vyzkoušené, že je to rovný člověk.
Pokračování na protější straně
Igor Stříž je velmi zdatný odborník, prošel všemi stupni soustavy státního zastupitelství. Celou dobu to nikomu nedělalo problém, ten je až dnes.
Pokračování z protější strany Například?
Má třeba velmi dobrý pohled na nový zákon o státním zastupitelství, což Pavel Zeman v podstatě brzdil. Tady myslím, že žádná brzda nebude. Státní zástupci si velmi dobře uvědomují, že je ten zákon potřeba. Že nemohou mít všechno, že nemohou být nezávislí jako soudci, protože jsou stále ukotveni v rámci moci výkonné. Ale současně si cenili, že jsem k nim byla v návrhu zákona velkorysá. Jak se ale říká, kdo chce všechno, nemá nic. To myslím, že Igor Stříž i jeho spolupracovníci rozdíl vnímají, takže věřím, že se to v dobré obrátí a ten zákon se nakonec prosadí. Byť už ne v tomto volebním období.
Se jménem Igora Stříže měl velký problém premiér Andrej Babiš. I proto, že ho Pavel Zeman vehementně doporučoval. Vy jste se o tom prý s Babišem pohádala, údajně vám měl i pohrozit, že když bude Stříž nejvyšším žalobcem, může vás odvolat.
To jsou takové zákulisní informace. My se nepohádali. Premiér mi sdělil určitou představu, já mu sdělila svoji. Netvrdím, že se ty představy prolínaly, ale nijak dramatické to nebylo. To spíš říkají ostatní ty informace, co kde řekl. Já si to neověřovala, jsem na to hodně imunní. A pohrůžky, co by mohlo nastat, na mě neplatí. Jsem ve věku, kdy se skutečně řídím jen svým vědomím a svědomím. Myslím, že to pan premiér nakonec pochopil a vláda pak hlasovala jednomyslně. Kdyby to bylo tak zlé, určitě by tak pan premiér nehlasoval. Myslím, že tomu pomohla i jeho schůzka s Igorem Střížem, do té doby se vůbec neznali.
Babiš se prý nakonec střetu polekal. Zaprvé proto, že kdyby byl Igor Stříž vedením žalobců pouze pověřen a nového šéfa vybírala až příští vláda, nemohl by Stříž případně rozhodovat o dalším osudu kauzy Čapí hnízdo, jako to udělal jeho předchůdce Zeman, který zastavený případ vrátil k došetření. To by bezpochyby znamenalo vlnu kritiky a demonstrací, což Babiš před volbami nepotřebuje. Zadruhé prý premiér pochopil, že vy ze Stříže neustoupíte a odvolat vás nemůže, protože by si to rozházel u prezidenta Miloše Zemana. Nemyslíte, že to hrálo větší roli než jeho schůzka se Střížem? Bavili jste se spolu o tom?
Ne. Mezitím se odehrály důležitější věci na jižní Moravě (ničivé tornádo – pozn. red.), takže se řešily ty. Podívejte, těžko mohu posuzovat, co vše bylo motivem. Ale mým nejsilnějším motivem bylo, že jsem tu funkci nechtěla v žádném případě politizovat. To je funkce justiční a jakmile by přišel nějaký politik nebo bývalý politik... Nikdy nevíte, kdy jeho politické touhy začnou zase fungovat. Můžete odcházet z justice do politiky, ale nikoli z politiky do justice. Myslím, že nám život ukazuje, že to není dobré. Panu premiérovi jsem to opakovaně vysvětlovala s tím, že by tam měl být profesionální státní zástupce a ne člověk, který se s tím bude teprve seznamovat. Takže jsem volila tuto cestu.
Vůči Střížovi se okamžitě objevily protesty kvůli jeho minulosti předlistopadového vojenského prokurátora. Co jste tomu říkala?
Je zajímavé, že u někoho to vadí a u někoho ne. Máme tu spoustu lidí, co byli ve straně, v různých vrcholových funkcích, a nikomu to nevadí. A najednou to vadí. On byl navíc řadovým vojenským prokurátorem. Benjamínkem, který byl do funkce jmenován půl roku před sametovou revolucí. Řídil se platnými zákony té doby, nikde jsem neslyšela, že by někomu výrazně ublížil. Navíc to je stará historka, prověřovalo se to už za doktora Motejla (Otakara Motejla, v letech 1998–2000 ministra spravedlnosti – pozn. red.).
Pamatuji se, že doktor Motejl tehdy výhrady vůči vojákům (vojenským prokurátorům – pozn. red.) osobně zkoumal. Nic se tam nenašlo. Vojáci prošli opakovanými přísnými prověrkami, navíc je poté vybrali do komise pro vyšetření 17. listopadu. Ta komise měla výborné výsledky, dokonce jim tam přišla nějaká pochvala. Nikomu to nevadilo, dnes to někomu vadí jako zásadní věc. Pan doktor Stříž je tam týden a už se kvůli tomu odvolává. Považuji to za trapné a směšné.
Z rozhovoru Igora Stříže pro Hospodářské noviny z minulého týdne mě zaujalo, že prý nabídku do KSČ několikrát odmítl, ale pak ji „akceptoval jako nutné zlo, podobně jako děti vstupovaly do Pionýra“. Což je značně oportunistický přístup. Není to zrovna vlastnost, kterou by nejvyšší žalobce mít neměl?
Tak asi na ně byl tlak, přece jen to byli vojáci, tam se to posuzovalo trochu jinak. Navíc u mužských to bylo vždycky horší, protože to byli živitelé rodiny, tam byl ten tlak nepochybně větší. My ženy jsme to měly snazší, protože jsme šly třeba na mateřskou nebo se to nějak přerušilo, byli k nám trošku benevolentnější. Když jsem pak zkoumala nestraníky, kteří byli za totality u prokuratury, bylo nás snad osm v celé republice. A vesměs samé ženy. Takže to vše mohlo hrát roli. Já bych se k tomu už nevracela. Důležité je, co vykonal za dobu po sametové revoluci, a tam se nemá za co stydět.
Není tedy nutná obava z dalšího Střížova oportunismu? Třeba při případném rozhodování v kauze Čapí hnízdo?
Myslím, že není. Navíc on po té funkci neprahnul, musela jsem ho vysloveně přesvědčovat. A takoví kandidáti bývají zpravidla nejlepší. Protože ti, co to chtějí a touží po tom, o těch mi to mnohdy říká: Pozor, pozor! Co se týče Čapího hnízda, o tom jsme se vůbec nebavili. Navíc to je ještě dlouhá cesta. Co vím – jen z tisku – spis se nyní nachází u dozorového státního zástupce, ten musí rozhodnout. Otázka je, jak to došetření bylo hluboké, jak dlouho to bude studovat. Pak má další lhůtu nejvyšší státní zástupce pro posouzení, s jakým výsledkem udělá kontrolu skončené věci. A to nelze předjímat. Je to oprávnění a také odpovědnost pana Stříže. Nemyslím, že je z toho nadšený, ale je to jeho práce a je připraven, že to přezkoumá. Kdy k tomu dojde, nikdo nevíme. Ani se neodvažuji nikoho zeptat.
Nikdo také nevíme, jak v říjnu dopadnou volby do Sněmovny. Nicméně, kdyby vládu sestavoval Andrej Babiš, měla byste zájem o pokračování na ministerstvu?
To vůbec není o chtění. Navíc už mám svůj věk a myslím, že je čas odejít se ctí...
To jste říkala i rok před vaším nástupem do funkce v roce v dubnu 2019.
Nikdo ani neví, jak ty volby dopadnou, jaké bude další vyjednávání o koalicích...
To sice nikdo netuší, ale vy byste přece mohla vědět, jestli byste chtěla pokračovat, ne?
Tak já myslím, že už je čas to předat někomu mladému. Myslím, že máme dost lidí, kteří ministra mohou dělat.
Není to třeba spíš tak, že když jste premiéru Babišovi navzdory jmenovala do funkce Stříže, tak víte, že byste si u něj už neškrtla?
Jsem ve věku, kdy se skutečně řídím jen svým vědomím a svědomím. Myslím, že to pan premiér nakonec pochopil.
Když jsem zkoumala nestraníky, kteří za totality byli u prokuratury, bylo nás snad osm v celé republice. A vesměs samé ženy.
To nikdy nevíte. Tady je to velmi turbulentní. Třeba s panem prezidentem jsem se v životě pohádala mockrát a nedá se říct, že by se mi mstil. A u pana Babiše si myslím, že jsou ty vztahy podobné. Neřekla bych, že je mstivý. Někdy může být na vaše kroky dopálený, ale pak třeba pochopí, že to bylo myšleno pro dobro věci. Takže uvidíme, jak se situace vyvine.