Brankář Francouz sní o olympiádě
Podivnou covidovou dobu promarodil. Brankář Pavel Francouz sní o olympiádě a Stanley Cupu
Je jediným českým brankářem NHL, který se přes léto nemusel stěhovat. V nové sezoně se však bude muset Pavel Francouz značně ohánět, aby se v Severní Americe udržel.
„Vím, že mi visí nad hlavou otazník, který budu muset vymazat,“říká gólman týmu Colorado Avalanche.
Když svět loni spoutal koronavirus, zastavil se i jeho pozoruhodný posun mezi nejúspěšnější brankáře světa. Od té chvíle Francouz místo hokejových zákroků spíš počítá zákroky operační.
Loni na podzim mu lékaři v Česku spravovali opotřebovaná kolena. Po únorové opravě obou kyčlí se z příjemného chlapíka stal spíš smutný marod, který promeškal celou sezonu. Teď se jedenatřicetiletý brankář cítí fit. A už koncem měsíce o tom odlétá přesvědčit i zaměstnavatele do Denveru.
Zdraví před odletem slouží?
Doktoři odvedli dobrou práci. Už nikdy nebudu mít nohy jako mladík, ale v rámci možností můžu fungovat jako dřív. A věřím, že to bude platit i v plné zátěži.
Přemýšlel jste, proč se potíže nastřádaly?
Ano, ale nepřišel jsem na to. Bylo mi řečeno, že problémy s kyčlemi byly dlouhodobější. A nebudeme si nalhávat, v gólmanském řemeslu se kyčle nebo kolena dostávají do nepřirozených pozic. Navíc na ně kolikrát působíte plnou vahou. A přibývá gólmanů, kteří mají podobné problémy. Bojím se, že to bohužel bude trend. Možná mi uškodila i loňská pauza, kterou způsobil koronavirus. Pro tělo byl velký nezvyk, že se sezona zastavila a pak hned začalo play off.
Měli obdobné starosti i další hokejisté?
O nikom dalším nevím. Je to spíš můj osobní dojem, který jsem si sesumíroval v hlavě. Možná jsem kyčle měl na maděru už dřív, jen jsem o tom nevěděl. Zranění mi něco vzala, ale i dala. Poznal jsem víc své tělo.
Nezanechají na něm operace následky?
Doufám, že ne. Na ledě na ně nemyslím, i když jsem ještě v brance nedělal žádnou divočinu. V zápase jdete klidně do extrému, ale do toho jsem se teď ještě nedostal. Největší test mě čeká na předsezonním kempu.
Jak na vás dohlíží klub?
S bruslením jsem začal počátkem července v Coloradu. Chtěli mě tehdy vidět ve stadiu, kdy zvládnu rozkleky a různé zákroky. V tu chvíli jsem dostal povolení, že můžu odletět a pokračovat v tréninku doma.
Co kdyby však propustka nepřišla?
Domů jsem se moc těšil, ale od začátku jsem počítal i s tím, že mě klub pustit nemusí. Dopředu jsem na to připravoval rodiče, ségru i všechny známé. Věděl jsem, že musím udělat všechno pro to, abych byl zdravý. Předpokládal jsem, že se nakonec doma otočím na čtyři týdny. Nakonec jich bylo sedm, což bylo fajn.
Čím to vlastně je, že se gólmanům tak opotřebovávají klouby?
Dřív víc trpěla kolena. Začalo se chytat tzv. butterfly stylem, většinu situací řešíte vkleče. Před nějakými sedmi osmi lety se uchytil zákrok zvaný reverse. Gólman klečí na jedné noze u tyčky a tělem se nahýbá přes osu kyčle, aby se ramenem co nejvíc nalepil na bližší tyčku. Je to ohromně krkolomná pozice. A teď si představte ještě tuhle situaci.
Jakou?
V přesilovce míří přihrávka z jedné strany na druhou, vy se v plné rychlosti přemisťujete a narazíte do tyčky. Je vlastně jen otázka času nebo genetického fondu, co ta kyčel snese.
Co s tím?
Člověk může různými cviky námahu kompenzovat a posilovat oblast kolem kyčlí – stehna nebo zadní svaly, aby byly co nejpevnější a energii neabsorboval jen kloub. Taky mi pomáhá, že náš fyzioterapeut měl v péči brankáře Varlamova i obránce Iana Colea, kteří byli na stejné operaci. Fyzioterapeut přesně věděl, čím si musím projít.
Co vás ještě povzbuzuje?
Před operací jsem Varlamovovi zavolal. Ptal jsem se, co mám čekat nebo jestli nemám třeba se zákrokem ještě chvíli počkat. On mi odpověděl, že to bylo nejhorší období jeho kariéry, ale nelituje toho, protože díky tomu může teď fungovat. A vidíte, že se mu daří. To dává naději i mně.
I vy byste rekonvalescenci označil za nejhorší chvíle své kariéry?
Asi ano. Mrzelo mě, že jsem nemohl hrát v době, kdy jsme měli skvělý tým, kterému se navíc extrémně dařilo. Na druhou stranu to byla tak pitomá doba, že jsem se uklidňoval: Vezmi si všechny sezony NHL od konce druhé světové války a vyber si jednu, ve které musíš chybět. Vybral bych si tu letošní.
Co říkali Avalanche na vaše marodění?
Nebyli nadšení, když jim vypadl brankář na celou sezonu. Byli by raději, kdybych ji byl schopný nějak dochytat. Ale v klubu chápali, že je důležité být zdravý v budoucnu. Nejde
o tým, ale i o můj život. V tom hrál strašně důležitou roli generální manažer Joe Sakic. Měl pro mě ohromné pochopení. Snažil se mi pomoct, co to šlo.
Jak se chovají k marodovi jinde?
V Česku jsem nemarodil skoro vůbec, takže srovnání moc nemám. Ale v Rusku jsem zažil úplně jiný přístup. Zranil jsem se hned na začátku angažmá v Čeljabinsku. Ale objevily se ohromné tlaky, abych hrál, i když jsem sotva stál na noze. Ujišťovali mě, že mi místo opíchnou injekcí a bude to dobré. Vznikly z toho patálie a až v Česku mi zachraňoval kotník pan profesor Kolář.
Jak se vám koukalo na NHL?
Budu upřímný. Když jsem věděl, že mě čeká operace, vynechal jsem celou základní část. S holemi jsem nebyl úplně mobilní, domácí zápasy jsem nenavštěvoval a na venkovní jsem se v televizi taky nekoukal. Ale znal jsem výsledky, kluky vídal v kabině, fandil jim a rozebíral to s nimi. Na zápas jsem poprvé vyrazil až na play off. Ve 2. kole už mohlo na stadion přes deset tisíc fanoušků a já si jen říkal: Úžasný! Tohle chci zase zažít.
Jak jste sledoval počínání Avalanche na hráčském trhu?
Bylo jasné, že to nebudou mít lehké. Několika hráčům končily smlouvy, přitom odehráli výborné sezony. Tušil jsem, že všechny nedokážou podepsat, což se potvrdilo.
Čekal jste, že z tria kapitán Landeskog, bek Makar a gólman Grubauer nezbudou peníze zrovna na toho posledního?
Kdyby mi někdo dopředu řekl, že jeden z nich fakt musí odejít, tipoval bych Grubauera. Landeskog je kapitán a duše týmu, bez které si nedovedu představit celou organizaci. A Makar je zase nejlepší obránce planety. Je to smutné v tom, že Grubi nechtěl odejít. Kdo by taky chtěl, když máte šanci chytat za takovým týmem? Ale NHL je byznys, hráči musí koukat i na výplatu a délku kontraktu.
Probíral jste to s ním?
Po sezoně stejně jako já zůstal ještě nějakou dobu v Coloradu. Ptal jsem se ho, jak to vypadá se smlouvou. Přál jsem si, aby zůstal, protože jsme spolu měli dobrý vztah. Ale realita byla jiná.
Na druhou stranu vám ubyl konkurent, další Colorado přivádělo během vašeho marodění.
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem to neměl v hlavě. Ale v NHL máte vždycky někoho před sebou nebo za sebou. Pozici si musíte uhrát sám. Nikdo nemá nic jistého.
Vaše pozice však nevypadá beznadějně, spíš naopak.
Ano, záleží jenom na mně. Když si ji obhájím, věřím, že to bude dobré. Tým je navíc pořád výborně poskládaný. Odchod Grubiho byl velká ztráta, ale přišel Darcy Kuemper, což je elitní gólman. Povedly se i další příchody a už se hrozně těším.
Sledoval jste, že jste zůstal jediným českým gólmanem, který v NHL neměnil působiště?
Masakr! Ohromně se zahýbalo kartami a třeba Pepovi Kořenářovi to pomohlo. V Arizoně bude jedním ze dvou gólmanů. To se dá říct také o Danu Vladařovi v Calgary. Vypadá to, že se otevírají místa klukům, kteří si to vyčekali a vydřeli. A je super, že v NHL bude víc brankářů, kteří reprezentují Česko.
Hezká nahrávka. Láká vás reprezentovat Česko na olympiádě?
Určitě! Byla by pecka, kdyby na olympiádu letěli hráči z NHL. Ale občas si přečtu články na internetu a myslím, že to bude ještě velký boj. V kolektivní smlouvě se píše, že nás pustí, ale vidím tam hodně
otazníků.
Napadlo vás, že na předchozí olympiádě v Asii jste si řekl o přesun do Ameriky a teď byste se na hry vrátil už jako brankář NHL?
(usměje se) Je pro mě šokující, že už to budou čtyři roky. Strašně rychle to uteklo. Připadá mi, že jsme v Koreji byli před půl rokem.
A kde se vidíte za rok?
Když už jsem ušel takhle dlouhou cestu, chci se udržet v NHL. Člověka baví, když nastupuje proti nejlepším hráčům světa. Chtěl bych mít za sebou sezonu, ve které budu zdravý a úspěšný. A nejlépe se pak před vás posadím s prstýnkem pro vítěze Stanley Cupu. (usměje se)