Knihy cizelované hospodou
Petr Šabach byl autorem Prahy 6, ve které se po letech přemlouvání stal i zastupitelem
Knihu A nakonec Vánoce zasadil do Ameriky, Rothschildovu flašku do Anglie, ale nejvíc se Petr Šabach proslavil příběhy z Hanspaulky, z hospod, vyprávěním o bigbítu a o dospívání za totality. Autor předlohy filmových Pelíšků by se dnes dožil sedmdesáti let. Na infarkt zemřel 16. září 2017.
Několik příběhů včetně Pelíšků a Šakalích let zfilmoval režisér Jan Hřebejk. „Pro Petra Šabacha byly důležité také pražské Lysolaje, kde měl chatu. Tam psal v garáži s výhledem do zdi,“připomíná Hřebejk. Umístění pracovního místa přitom bylo velmi prozaické – nebylo tam nic, co by autora rozptylovalo při jeho tvůrčím rozmachu.
PRAHA 21. srpen 1968
Možná tímto způsobem vznikly také povídky, které se staly předlohou dalšího oblíbeného snímku s názvem U mě dobrý. Toto sousloví už v mezičase zlidovělo a mezi řádky vyzařovalo také z deset let starého rozhovoru, který MF DNES otiskla u příležitosti Šabachových šedesátin.
„Opustil jsem Dejvice i šedesátá léta, ty staré časy mě nějak přestávají bavit. Píšu novelu ze současnosti. Ale rád bych se v ní vyhnul současné politice,“uvedl tehdy autor a nevyhnul se ani narážce na blízkost termínu narozenin s výročím sovětské okupace.
„21. srpna, to je den narozenin mojí maminky. Takže si nepřipomínám invazi bratrských vojsk, ale mám ten den spojený s něčím jiným, mnohem podstatnějším. Tehdy v srpnu osmašedesátého jsme měli právě po oslavě máminých narozenin, u nás je totiž zvykem slavit den předem. Bylo mi sedmnáct, byl jsem u babičky a vyspával. A ráno jela kolem babiččina domu pošťačka, tloukla nám na okna a křičela: Vstávejte, je válka. A to se vám ukrutně nechce vstávat, když je vám sedmnáct a je válka,“uvedl Petr Šabach.
Také do rozhovoru vnesl to, co mu asi šlo nejlépe, tedy vyprávění příběhů. Přesně tuto vlastnost vyzdvihuje i Hřebejk. „Mnoho lidí si myslí, že Petr Šabach byl jen takový hospodský člověk. On ale do hospod chodil jen s velmi chytrými lidmi, typické pivní tlachání se mu příčilo a příběhy do svých knížek si cizeloval k dokonalosti tím, že je vyprávěl v hospodě,“vysvětluje Hřebejk, který se společně s místostarostou Prahy 6 Janem Lacinou (STAN) zasloužil o pojmenování parčíku u Wuchterlovy ulice po Petru
Na chatě v Lysolajích
Šabachovi. „Petra Šabacha jsem potkával léta v pozdním dopoledni na bezejmenné křižovatce ulic Kafkova a Wuchterlova, jak si jde v klobouku rozvážným tempem do trafiky pro cigára. V Dejvicích a v Bubenči platil Petr za velkou hvězdu a vlastně všichni, kdo ho znali, ho měli rádi. Čas od času jsme si dali sraz, abychom probírali novinky v našich životech v populární bubenečské kavárně Kabinet,“říká Lacina.
Hřebejk připomíná, že míst spojených s Šabachem je v Praze 6 řada. „On je s tou městskou částí natolik spjatý, že dokonce i já jsem se scenáristou Petrem Jarchovským, i když tam nebydlíme, považován za Dejvičáka. A to jen proto, že jsme natáčeli filmy s Šabachovými příběhy z Prahy 6. Ty se tam ale kromě Šakalích let dokonce ani nenatáčely,“říká režisér.
Zrovna Šakalí léta podle něj byla nejvíce přesným místopisem šesté městské části. A samotnému natáčení předcházely komentované vycházky s autorem příběhů. „On nám třeba řekl: Tady do té rokle jsme chodili. Velkou výhodou bylo, že ta místa dobře znal také Ivan Hlas, který je vlastně jen o trochu mladším souputníkem Petra Šabacha,“vysvětluje Hřebejk. Pro dětství spisovatele bylo podle režiséra nejdůležitější okolí hotelu International.
„Je to vlastně ten vnitroblok naproti Dejvickému divadlu. Na místě nedalekých garáží, kde se část příběhů odehrávala, dnes už stojí Kaufland. V Šakalích létech jsme se ale začátkem devadesátých roků snažili všechny lokality zachytit, protože jsme tušili, že se ta místa brzy změní,“dodává Hřebejk.
Doufal, že to nevyjde
Zmíněné rozhovory Šabacha s Lacinou vedly nakonec k tomu, že se ze spisovatele stal také zastupitel Prahy 6. „V Kabinetu jsem se poprvé zeptal, jestli by se k nám nechtěl přidat a stát se v Praze 6, kde byl celý život doma, zastupitelem. Rozmýšlel si to asi dvanáct let, ale nakonec kývl. Uvnitř nejspíš trochu doufal, že to nevyjde, ale ono to vyšlo, a tak se pak trápil na nekonečných zasedáních šestkového zastupitelstva. Až do prázdnin roku 2017, před kterými nám zamával, a pak už jsme ho nikdy neviděli. Zemřel, pro nás velmi náhle, v září toho roku,“dodává Lacina.
Jan Hřebejk na Petra Šabacha často vzpomíná. „Vždy se mi vybaví jeho hlas a schopnost důrazu na některá slova. Přirovnal bych to k tomu, jako když někdo dobře smečuje v tenisu. On třeba dokončil historku a pak řekl: Chápeš, ty vole? A pak ještě zopakoval poslední větu,“říká režisér.