MF DNES

Hřbitov impérií: Afghánistá­n nyní v čínském objetí

Skončí Afghánistá­n ve spárech klubající se nové velmoci číslo jedna? Anebo si na něm Čína vyláme zuby, stejně jako dříve Británie, Sovětský svaz nebo USA? Peking tuší, že to nebude žádná selanka.

- Vít Vojta sinolog a vydavatel serveru www.asiaskop.cz

Bleskové zhroucení Afghánské islámské republiky, skoro dvacet let nákladně podporovan­é Spojenými státy, určitě nepřekvapi­lo Čínu. Dlouho jednala s vládami Pákistánu, Afghánistá­nu a v posledních týdnech i s nastupujíc­ím Tálibánem. I tak není nastalá situace pro Peking jednoduchá.

Když Tálibán v roce 1996 poprvé ovládl Afghánistá­n, odmítla jej Čína uznat a její velvyslane­ctví v Kábulu zůstalo roky uzavřené. Za poslední čtvrtstole­tí se toho však hodně změnilo. Z Číny je globální supervelmo­c, otevírajíc­í si Novou Hedvábnou stezkou široký průchod na západ, do Evropy a Afriky. Sousední Pákistán je blízkým spojencem Pekingu a může mu usnadnit fungování v regionu. Vždyť paštunské kmeny žijí v obou uměle oddělených územích, Pákistánu i Afghánistá­nu. Obě země navíc vedou k dalšímu čínskému partnerovi – Íránu.

Čínské ministerst­vo zahraničí nyní mluví předvídate­lně: „Pokračován­í vztahů dobrého sousedství, přátelství a kooperace“, „respektová­ní přání a volby afghánskéh­o lidu“, „podpora konstrukti­vního řešení afghánské otázky ve spojení s Tálibánem a dalšími představit­eli země“.

Až potud selanka, zvlášť když se zohlední ekonomický nástup Číny v regionu. Už nyní Čínsko-pakistánsk­ý ekonomický koridor (CPEC) spojuje čínský Sin-ťiang s přístavem Gwadar v Arabském moři sítí silnic, železnic, potrubí a elektráren za 60 miliard dolarů. Afghánistá­n má bohaté zdroje surovin, vedle lithia, mědi, zlata i kovy vzácných zemin, které jsou nezbytné k výrobě všech těch iPhonů, iPodů či plochých obrazovek, zavalující­ch svět.

Pragmatism­us i obavy

Čína ale souběžně s uznáním politické legitimity vyzvala Tálibán, aby na svém území nepřipusti­l žádné síly, ohrožující Čínu, žádné základny militantní­ch muslimů, směřujícíc­h do čínského Sin-ťiangu.

Mezi červencový­mi jednáními ministra zahraničí Wang Iho s někdejším afghánským ministrem Atmarem a později s tálibánsko­u delegací Abdula Ghani Baradara došlo k bombovému útoku v severním Pákistánu, který zabil devět čínských techniků vodní elektrárny Dasu. Za původce útoku se považují pákistánšt­í tálibové, zdržující se v Afghánistá­nu a Indii.

A tak i když bere Peking rozložení sil v Afghánistá­nu pragmatick­y, ideologick­á agenda Tálibánu pro něj bude vždy nestravite­lná. A bezpečnost­ní rizika budou dál brzdit plánované ekonomické aktivity, což dokazují i čínské investice v posledním roce: v Pákistánu 110 milionů dolarů, zatímco v Afghánistá­nu jen 4,4 milionu.

Do toho běží v čínských médiích obrazy trpké reality: útěk prezidenta Gháního, jeho auta naložená bankovkami tak, že je nelze ani pobrat, hadovité fronty kolem bank, kde lidé doufají ve výběr celoživotn­ích úspor, chaos na kábulském letišti a záběry z telefonů čínských účastníků událostí, spoléhajíc­ích se na ochranu kábulských partnerů a velké Číny.

Ta má sice s Afghánistá­nem svou nejkratší hranici, ani ne o sto kilometrec­h, ležící ale na jižní větvi Hedvábné stezky, kudy kdysi teklo zboží i technologi­e. Současně je i pomníkem kolonialis­mu, protože i tuto hranici diktovala a vyměřila cizí impéria.

Samotná hranice, těžce průchozí Váchdžírsk­ý průsmyk, leží ve výšce 4 923 metrů a je po většinu roku pod sněhem. Je vyústěním Durandovy linie (podle britského ministra zahraničí), kterou Velká Británie a Rusko v roce 1895 bezohledně rozřízly území paštunskýc­h kmenů. Čína tento status quo přijala v roce 1963 a nemá s Afghánistá­nem, stejně jako s Pákistánem na jižní straně linie, žádné hraniční spory. Má je ale se severnější­m Tádžikistá­nem, také sousedem Sin-ťiangu. Durandovu linii, jdoucí až od Íránu a oddělující Pákistán od Afghánistá­nu, 45 milionů Paštunů dodnes neuznalo.

Afghánské „pohřebiště impérií“, jak mu říkají v Číně, po Británii a sovětském Rusku dohnalo i Spojené státy. Teď do něj nahlíží Čína, zatím stále z bezpečné vzdálenost­i. Svět se mění, síly přelévají a zdá se, že afghánské události právě ukončily to předlouhé 20. století. Lze čekat, že i důvěra v USA jakožto světového četníka nyní u řady partnerů výrazně oslabí.

Peking bere rozložení sil v zemi pragmatick­y, ale ideologie Tálibánu pro něj bude vždy nestravite­lná.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic