MF DNES

Váš syn je mrtvý, váš syn je šampion. Dva osudy

- Mirka Spáčilová redaktorka MF DNES

Dva dokumenty, které z karlovarsk­ého festivalu rovnou vstoupily do kin, svorně strčí do kapsy mnohé své hrané protivníky. Navzájem se však těžko poměřují.

Rekonstruk­ce okupace

Princip snímku Jana Šikla se podobá dokumentu Novy Cesta ke svobodě, ve kterém se z objevených fotografií skládala mozaika osudů vedoucích k listopadu 1989. Tady jde o nalezené filmové záznamy profesioná­lní kvality, a to ze srpna 1968, kolem nichž režisér prostředni­ctvím veřejné výzvy buduje podobnou detektivku. Odvíjí se z ní nespočet dosud anonymních příběhů.

Třeba jak okupační vojáci pochopili dopravní značku 5 t čili povolená váha pět tun jako pět tanků, takže se pod nimi most probořil. Jak sestřičky v nemocnici při střelbě schovávaly děti do místností bez oken. Jak si jeden ze zasažených dodnes schovává prostřelen­ou košili. Nebo líčení z nejtíživěj­ších: „Mamince v nemocnici řekli – Váš syn tu je, ale mrtvý. Máma mě pak týden nepřetržit­ě držela za ruku.“

Stopování minulosti vykazuje napínavé metody od odečítání ze rtů zachycenýc­h postav po srovnávání stejných míst tehdy a nyní.

Bohužel od jedinečnýc­h osudů vypjatých dní film posléze směřuje k typické sebemrskač­ské esejistice na téma národní povahy za normalizac­e, počínaje prozaickým „přizpůsobi­l jsem se, měl jsem rodinu“a konče barvitým shrnutím „jak nastoupili páprdové v teplákách z Lidových milicí, marná lásky snaha“.

Každá minuta života

Snímek Eriky Hníkové není tak filmařsky důmyslný, prakticky jde o záznam života jedné mladé slovenské rodiny, ovšem budí bouřlivé vášně. Manželé si totiž předem nastudoval­i knihu, jak z dítěte vychovat šampiona po všech stránkách, intelektuá­lně i fyzicky, a svůj plán důsledně dodržují.

Čtyřletý syn má přesně narýsovaný každý den, u snídaně se cvičí němčina, pak běh do schodů na čas a driblování. Hraje hokej, tenis i na klavír, na pokyn „jdi si hrát“trénuje na hrazdě shyby a prarodičům vysvětluje, že „čokoláda je fuj, mrkev mňam“. I u moře, kde si ostatní děti hrají, běhá na povel. Kamarády nemá; není na ně v rozvrhu čas.

Běžný rodič neví, jestli má jít udat sebe za nedostateč­nou výchovu, či hrdiny snímku za ukradené dětství. Když se trochu oklepe, začne se ptát na sociální zázemí lidí, kteří si mohou dovolit věnovat celý svůj čas dítěti a darují mu do branky „sirénu z Ameriky, takovou žádný jiný kluk nemá“. Načež se odborně radí, zda by měli sílu na druhé dítě.

Hníková pozoruje, nekomentuj­e, nesoudí, ale také nikam příběh neposouvá. Hoch působí šťastně, jenže jiný styl života nezná; a když na závodech podobně pěstěných potomků někteří pláčou, že už nemohou, chce se volat sociálku.

Silné téma; silnější než film sám. Zasloužil by pokračován­í po letech, až malý kluk dospěje a vybere si svou dráhu sám. Třeba objeví, jak sladké je třeba jen minutu se nudit.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic