MF DNES

Toho netvora se musím zbavit, říká Bruno Ferrari

Diskotékov­ý šansoniér a král chlípných večírků Bruno Ferrari vydal nové album Electrofan­tasex, plné nebezpečně nakažlivýc­h písní.

- Jindřich Göth redaktor MF DNES

Chci, aby si lidé rozšířili obzor a přestali se bát věcí, kterým nerozumějí, říká o své hudbě kabaretiér Bruno Ferrari, což je alter ego Samira Hausera z kapely Vanessa.

První, co při poslechu desky zaujme, je váš „boratovský“anglický přízvuk. Hádám, že je to celé záměr a že Bruno prostě nemůže zpívat se správným akcentem…

Jinak mluvit neumím. Odmalička jsem mluvil anglicky jen se svými arabskými bratranci a ten přízvuk už jsem se neodnaučil. Ale máte pravdu, k postavě „frajera z Východu“se to asi hodí víc než nějaká velmi snaživá anglická výslovnost.

S jakým záměrem jste postavu Bruna Ferrariho stvořil?

Kdysi jsme měli s několika přáteli show, které jsme říkali Zlatá Kozačka. Potřeboval­i jsme do ní určitý typ interpreta, a tak vznikl Bruno

Ferrari. Takový ten člověk – všude jsem byl, všechno znám, všechno jsem tam sežral a vyšňupal. Ta postava naši show přežila a vlastně mě svým způsobem posedla. Těžko se to vysvětluje, je to, jako kdybych otevřel dveře něčemu, co jsem tak úplně ve svém životě nechtěl, a teď si s tím musím poradit. Desky vydávám hlavně proto, abych se toho netvora nějak zbavil.

Jak se vám podařilo sehnat baskytaris­tu Fernanda Saunderse, známého díky spolupráci s Lou Reedem?

Upozornil mě na něj producent desky Moimir Papalescu. Napsal jsem Saundersov­i na Facebook a on přijal moji nabídku na spolupráci. Bydlí v Ostravě, z nějakého důvodu se mu v Česku líbí už od chvíle, kdy sem poprvé přijel v 90. letech právě s Lou Reedem. V každém případě tak jako on by to tady na bezpražcov­ou basu nikdo zahrát nezvládl. Původně mě ani nenapadlo, že by tam něco takového sedlo, ale jsem milovník kapely Japan a Davida Sylviana, a tak jsem si řekl, že to vyzkouším. Klaplo to.

Jak se s ním spolupraco­valo?

On má jednu zajímavou vlastnost, že vám basové linky rád bručí do telefonu tzv. „na hubu“. Musel jsem se v tom nejdřív trochu zorientova­t. Jinak spolupráce probíhala skvěle, nahrál vždycky tři různé riffy a já si vybíral. A když jsem desku dodělal, napsal, že se mu album hodně líbí, a jestli bychom mu neudělali dvě skladby na jeho sólové album. Včetně textů. Stihl jsem bohužel jen jednu.

Jak se v Brunových spárech ocitla televizní moderátork­a Zuzana Tvarůžková?

Seznámili jsme se v nějaké televizní kuchařské show, kde jsme spolu závodili v krájení cibule. Pak jsem ji vzal na jeden homosexuál­ní mejdan, kde ji hlavní homosexuál plácal po zadku, protože si to prý chtěl vždycky v životě zkusit. Byl to dobrý večírek. Pak mi její máma poslala nějaké její nahrávky, kde Zuzana zpívá, a já ji na základě toho pozval do studia. Je to hrozně fajn holka, skvěle zpívá a má sexy hlas.

 ?? Foto: Roman Dietrich ?? Dekadentní šansoniér Bruno Ferrari.
Foto: Roman Dietrich Dekadentní šansoniér Bruno Ferrari.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic