MF DNES

Štěbetalky z La Manche

Studentky z říčanského oddílu PLAF pokořily průliv za 9 hodin a 39 minut.

- Lucie Macháčová sportovní reportérka MF DNES

Jsou důkazem toho, že všechno zlé je pro něco dobré. Že i když vám zavřou kvůli covidu bazény a musíte chodit trénovat do ledového rybníka, o pár měsíců později dokážete přeplavat La Manche. Studentky z říčanského oddílu PLAF jsou letošní nejrychlej­ší štafetou, která to zvládla. A zároveň nejrychlej­ší štafetou české historie.

„Víte, nechtěla jsem se tam zdržovat moc dlouho. Voda měla sedmnáct a půl stupně, plavaly jsme v noci, byly obrovské vlny a holky na lodi mi zvracely. Ale zvládly jsme to,“říká s úlevou Sandra Kazíková, plavkyně, která startovala na olympiádě v Aténách a Pekingu a nyní trénuje v oddíle PLAF v Říčanech.

Jak vás napadlo, že spolu se svými svěřenkyně­mi přeplavete La Manche?

Když nám loni v říjnu zavřeli bazény, tak jsme se začaly otužovat v rybnících, zalíbilo se nám to a v prosinci jsme se zúčastnily závodů v zimním plavání. A najednou čtrnáctile­tá Katy Tomková přišla s nápadem, že chce plavat přes La Manche. Jenže kvůli věku nemůže podle pravidel plavat samostatně, ale jen ve štafetě.

Takže ji podpořily další holky.

Jenže podle regulí musí být polovina štafety starší než 16 let, takže k sobě přibraly ještě čtyřiadvac­etiletou Míšu a mě.

Hrdinky Jak probíhaly tréninky?

V lockdownu holky trénovaly zhruba dvanáct hodin týdně. Jezdily na běžkách, na bruslích, posilovaly. Pro nás všechny to byla vlastně záchrana v době covidu, abychom se z toho všeho nezbláznil­y. Do vody jsme chodily, co nám mráz dovolil…

Chápu.

Holky jsou středoškol­ačky, milují sport a najednou měly být jen zavřené doma… Bazén, ve kterém běžně trénujeme, má 28 stupňů. Když se zúčastnily v březnu mistrovstv­í republiky, voda měla stupňů jen šest. Ale byly rády, že mohou sportovat, a už před sebou viděly jasný cíl.

Co bylo před plavbou nejtěžší?

Rozhodnout se a zorganizov­at to. A taky prokousat se stupidním a neustále se měnícím systémem cestování do Velké Británie. Na druhou stranu covid nám trochu pomohl v tom, že řada lidí svou plavbu odložila a my našly okénko v jejich kalendáři. Běžně se na přeplavbu La Manche čeká tři roky.

Na kolik vás tedy plavba vyšla?

Nakonec na 360 tisíc. Počítaly jsme s rozpočtem do 300 tisíc, ale covid nám to prodražil. Třeba jsme musely jet do Anglie na dvě várky. Holky, které ještě nemají dvě dávky očkování, musely jet dřív a byly v Anglii v karanténě, ostatní dorazily za nimi.

Jak jste tolik peněz sehnaly?

Získaly jsme peníze od sponzorů, přispěli rodiče, město Říčany nás podpořilo… Ještě nám zbývá doplatit asi třicet tisíc. Jen tedy naši šéfovou oddílu Vlaďku Lipovskou mrzí, že jsme nedosáhly podpory od Středočesk­ého kraje, ale to už je jedno.

Jen zaplatit si lodivoda prý vyjde na zhruba sto tisíc korun.

Ano, přesně 3 200 liber. Nejdřív se zaplatí záloha a pak po doplavbě hotově zbytek. Ale náš lodivod Stuart byl skvělý, vrátil se z jedné plavby, viděl, že se zklidnilo počasí, tak naložil moje štěbetalky a vyrazily jsme.

Plavaly jste hlavně v noci, proč vlastně?

Kvůli počasí. Na La Manche vždy dostanete časové rozmezí, kdy můžete do vody skočit. My měly 21. až 26. srpen. Předpověď nebyla dobrá, ale na pátek a kousek soboty se vítr umoudřil, takže jsme mohly plavat. Měly jsme štěstí. Třeba v neděli už se nedostal do vody nikdo. Naše první Míša skákala do vody ve 23 hodin, slunce nám vylezlo až na sedmém a osmém úseku.

Musíte si dát během plavby v noci na něco speciálně pozor?

Musíte plavat podél lodi a podle světla v lodi, ale má to i své výhody.

Jaké?

Proplavala jsem hejnem medúz, ale neviděla jsem na ně.

Žahla vás nějaká?

Jasně, tři medúzy si mě celkem vychutnaly. Štípne to, ale musíte plavat dál. Když naše nejmladší Katy, která šla po mně, ty medúzy viděla, měla z toho hrůzu. Nakonec byla snad jediná, kterou nežahly.

Jak je to s jídlem a pitím během cesty? Prý je ideální horká cola.

Ti, kteří plavou La Manche sólo, mají jídlo i pití vyšperkova­né. Vybublinko­vaná cola je fajn na zklidnění žaludku. My jsme se ve štafetě ale po hodině střídaly, což je v pohodě. Stačí voda, jonťák, měly jsme i colu. A jedly jsme hlavně křupavé rýžové chlebíčky. Akorát tedy některým holkám nedělaly ty vlny vůbec dobře, takže musely jíst na lodi častěji, aby měly co zvracet.

Zvracela některá i z únavy?

To ne, mají natrénován­o, hodinu plavání zvládnou, jejich běžný trénink trvá dvě hodiny. Tohle byla tedy půlka tréninku, jen v extrémnějš­ích podmínkách.

Když poslední z vaší štafety vylezla ve Francii v Calais z vody a ozval se klakson, co vám blesklo hlavou?

O. K., hotovo, tak jedeme zpátky. Ale já to mám trochu jinak, už jsem něco zažila a možná mi to dojde později. Holky byly samozřejmě unavené, dokonce přestaly i štěbetat, ale moc šťastné. Měly sen, který si splnily.

 ?? Foto: archiv PLAF ?? V této sestavě dosáhla česká štafeta na nejrychlej­ší tuzemský čas na La Manche. Zleva Sandra Kazíková, Kateřina Hošková, Daniela Soumarová, Michaela Ulipová, Emma Gebauerová, Kateřina Tomková, Barbora Prošková a Tereza Böhmová.
Foto: archiv PLAF V této sestavě dosáhla česká štafeta na nejrychlej­ší tuzemský čas na La Manche. Zleva Sandra Kazíková, Kateřina Hošková, Daniela Soumarová, Michaela Ulipová, Emma Gebauerová, Kateřina Tomková, Barbora Prošková a Tereza Böhmová.
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic