Z Vuelty fandí české ochutnávce Tour

Štybar a vedro: V kopcích máme horečku 39 stupňů

Přijel s týmem Quick-Step na Vueltu a přál si: „Chtěli bychom s Fabiem Jakobsenem vyhrát jednu etapu.“Z úvodního týdne mají dvě a cyklista Zdeněk Štybar se usmívá: „Ještě bychom rádi aspoň jednu. Znáte to, když se daří, býváte víc nenasytní.“

Nizozemskému sprinterovi, vracejícímu se na Grand Tour po loňském hororovém pádu, nejen významně pomáhá rozjíždět spurty. V neděli patřil s Josefem Černým i do ochranky, která měla za úkol převézt Jakobsena v časovém limitu přes zatím nejtěžší horskou etapu. To vše ve zničujících vedrech žhavé Andalusie.

„Naštěstí díky tomu, že jsme jeli ve výšce, šlo o jednu z chladnějších etap. Měli jsme průměrnou venkovní teplotu 34 stupňů a maximální 41 stupňů,“vypráví.

A tomu říkáte chladnější etapa?

Je fakt, že to vedro nás i přesto hrozně ubíjí, i když šlapete vzadu v grupetu. Zvlášť pokud ta etapa trvá šest hodin. Z týmového auta, které jelo za námi, jsme vypotřebovali všech 150 bidonů. A spoustu ledu.

Jak ho používáte?

V autě ho převážíme v ledničce a dvě až tři kostičky nám dávají do silonek. Tak led nejlíp přeberete a použijete. Strčíme si tu silonku na chvilku za krk nebo občas na zápěstí a pak na led třeba ještě nalejeme vodu a zchladíme se. Jen se nesmíte dostat přes hranu.

I to se vám už stalo?

V páteční (také kopcovité) etapě se to mně i spoustě kluků přihodilo. Pak se z toho dostáváte třeba 60 kilometrů, než se vám přehřáté tělo povede vrátit zpátky. Nemůžete zastavit někde ve stínu, sednout si a dát si zmrzlinu, ale musíte šlapat dál a doufat, že pomůže aspoň ten led a sprcha ze tří bidonů. Někdo se z toho už během etapy nedostane a šeredně to pak odskáče.

Takže uměním je poznat tu hranu, kterou nesmíte překročit?

Jenže tu většinou nepoznáte. Jsme

Přestože je i v tomto týdnu aktérem Vuelty, bude Zdeněk Štybar zároveň na dálku ambasadorem

sobotního klání L’Etape by Tour de France,

které nabídne amatérským cyklistům v okolí Prahy závod v atmosféře slavné Tour. „Moc se mi ten projekt líbí, jde o skvělý nápad,“říká Štybar. „Cyklistika dnes stoupá na popularitě, kola jsou v obchodech vyprodaná a takový závod se skvělým zázemím k ní určitě přitáhne další lidi. Ti si pak za cílem řeknou: A příští rok tu chci být ještě lepší, a proto upravím i svůj životní styl. Atmosféra L’Etape vás namotivuje k dalšímu tréninku.“ profíci, vyznáme se v našich tělech a víme, jaké watty si můžeme dovolit jet v kopcích, přesto se v tom vedru stává, že šlapete, šlapete a zčistajasna přijde konec, tělo se kousne a vy nechápete proč. Vozíme proto na sobě i teploměry, které nám měří tělesnou teplotu. V tak těžkých stoupáních se pohybujeme neustále kolem 39 stupňů.

To je vysoká horečka.

Je. A když se dostaneme přes hranu, je to i 39,5 nebo 39,8. To je moment, kdy musíte zpomalit.

Za cílem potom vaše tělesná teplota opět rychle klesá?

Celkem jo. Nebo i během etapy ve sjezdu. Rozepnete si dres a tělo se zchladí.

V tom případě však naopak hrozí prochladnutí a zápal plic. Dáváte si postaru pod dres noviny?

Zatím ne. Naštěstí bylo takové vedro, že jsme to nepotřebovali. A až v neděli došlo na první delší sjezdy.

Ledové vany, kterým jste v týmu holdovali v minulosti, už po etapě nepoužíváte?

Jo, máme je. Dřív byly zabudované v obytném voze, co vždy parkoval za cílem, ale ten je letos i kvůli dlouhým přesunům nepraktický. Tak nám ty vany připravují večer na hotelu, kde si do nich můžeme vlézt.

A využíváte je?

Šetřím si to na druhý a třetí týden, abych měl na regeneraci těla v záloze ještě nějaký bonus.