Prahu střeží poštolky
Dravci si metropoli oblíbili. Ubližují jim však prosklené plochy anebo auta
Jejich revír zahrnuje pražské nebe, ale také balkony nebo truhlíky. Ani apetit nemají zanedbatelný, chutnají jim hlodavci, nepohrdnou kuřátky. Jde o poštolky, nejpočetněji zastoupené okřídlené dravce, kteří si oblíbili milionovou aglomeraci. Aktuální průzkumy uvádějí, že jich v Praze žije minimálně dvojnásobek než v jiných evropských velkoměstech.
Poštolky se proto v Praze častěji
HÁJE
dostanou do péče zvířecích záchranářů. Letos jich odborníci z jinonické Záchranné stanice pro volně žijící živočichy ošetřili již 102, běžný roční průměr bývá 100 až 150 těchto dravců. Většinu z nich se podaří vyléčit a vrátit zpět do přírody.
Nejčastěji poštolky končí na ošetřovně po nárazu do prosklené plochy, po střetu s autem nebo kvůli uváznutí v síti. K pacientům ale náleží i mládě, které málem utonulo v dešti, anebo sameček, jemuž se zabodl protiholubí trn do stehna. Ošetřovatelé léčili též samičku se zlomeným křídlem a nechutenstvím. „Museli jsme ji znovu naučit, že jídlo je vždycky dobrý nápad,“uvedla Petra Fišerová, mluvčí společnosti Lesy hl. m. Prahy, která záchranku provozuje.
Péče o jednoho poštolčího pacienta trvá v průměru 43 dní, během hospitalizace zkonzumuje 46 myší a 46 kuřátek. Jinoničtí odborníci mají též své stálé hosty. Třeba Babičku Mary, poštolčí dámu ošetřenou poprvé v roce 2012 a poté roku 2019. A to v úctyhodném věku minimálně devíti let.
Mimořádné prostředí
Pro poštolky obecné má velkoměsto zvláštní kouzlo. „Je to kvůli prostředí, které jim město poskytuje. Čelí zde malému tlaku ze strany
Ozdoba města predátorů, mají přiměřeně potravy i dostatek míst ke hnízdění. To v urbánním prostředí představuje hlavně polodutiny na vyšších budovách,“vysvětlil ornitolog Lukáš Viktora.
Ke hnízdění a vyvádění mláďat jim ve městě stačí truhlík a terasa. Jedna z balkonových populací se usadila již v 80. letech na Hájích. „Balkonové populace mohou mít až deset mláďat, což ve volné krajině naprosto nepřipadá v úvahu.
Tím, že poštolky lidé přikrmují, jsou v lepší kondici a troufnou si na odchování většího množství potomků,“vysvětlil Lukáš Viktora.
Městské prostředí těmto opeřencům připomíná jejich prapůvodní hnízdiště, skalnatý terén. Odtud se postupně přesouvali do dalších prostor. „Poštolka patří mezi velmi přizpůsobivé druhy. Původně obývala skalní biotopy. Přibližně v polovině 20. století se objevují první poštolky také v lidských sídlech,“popsal ptačí cestu k městu ornitolog Karel Hudec.
Dravčí velkoměsto
Poštolky nepatří k jediným dravým ptákům na obloze hlavního města. „Praha byla evropsky proslulá populací krahujce obecného. „ V 80. a 90. letech se jejich populace blížila ke stovce párů. Teď je to méně, jde ale stále o zajímavé počty,“vysvětlil Lukáš Viktora.
V počtu dvou či tří párů lze v Praze nalézt hnízdiště sokola stěhovavého. Za poslední dekádu jeho pobyt zaznamenali na několika místech. „Na nepoužívaných komínech Pražské teplárenské v teplárnách v Holešovicích a v Michli, ve Fakultní nemocnici v Motole, v ZEVO v Malešicích, v teplárně Třeboradice a na věžích kostela svatého Cyrila a Metoděje v Karlíně a kostela sv. Václava ve Vršovicích,“uvedl Pavel Kaufmann z Teplárenského sdružení ČR.
Potravu sokolů z větší části tvoří zdivočelí městští holubi. Jejich populaci to však nesníží. „Na to nemohou stačit. Nadto nemají, jak se mnozí mylně domnívají, na holuby repelentní (odpudivý, pozn. red.) účinek. Holubi klidně hnízdí na stejné stavbě a vzdálenost jejich hnízd může být i v jednotkách metrů,“objasnil Lukáš Viktora.