Afghánci si vybrali menší zlo
Proč se Afghánci bez boje vzdali Tálibánu, který měl v očích Západu představovat absolutní zlo? Protože většině tamních lidí život nezhoršuje a mnohé dokonce osvobozuje.
Žádnou jinou asijskou zemi bychom dnes neměli znát lépe než Afghánistán. Během posledních dvaceti let jsme ji mohli poznat skrz naskrz. Vystřídaly se tam statisíce vojáků, zpravodajců, aktivistů, novinářů či analytiků, do Kábulu směřovaly nejvyšší politické delegace a mimo vojenských operací jsme pod Hindúkušem uskutečnili celou řadu sociálních experimentů. I čeští generálové si pochvalovali, jak si vojáci dobře zabojovali, i české nevládky, v čele s Člověkem v tísni, vedly ambiciózní rozvojové projekty a zprostředkovávaly západní hodnoty. Dnes z vojenských vítězství, projektů a hodnot zůstávají jen desítky tisíc místních spolupracovníků a aktivistů, kteří se zoufale snaží emigrovat.
Přesto stále prokazujeme pozoruhodnou rezistenci vůči jakémukoliv poučení. Máme sice všechny potřebné informace, ale filtrujeme je liberální ideologií. V myslích elit i řady běžných lidí zapustila tak hluboké kořeny, že zcela podkopala naši schopnost rozumět světu, který se od 90. let liberálním ideálům nepřestává vzdalovat.
Spojenečtí generálové a zpravodajské služby si nedokázali představit, že se afghánské síly bez boje masově vzdají někomu, kdo měl představovat absolutní zlo. Podtrhuji generálové a zpravodajské služby, pro tentokrát vynechme politiky. Ti se střídají ve funkcích jako na orloji a vycházejí z toho, co jim říkají bezpečnostní představitelé, kteří po léta shromažďují a vyhodnocují informace. Tyto experty zaskočilo, že po statisících mrtvých, bilionech dolarů a masivním dovozu západních hodnot se Afghánci tak snadno poddali protivníkovi, který představuje protiklad toho, zač se bojovalo.
Korupce, mučení, pederastie
Uniklo jim, že většině Afghánců nepřináší nástup Tálibánu podstatné zhoršení oproti americkému protektorátu a že mnohé dokonce osvobozuje. Těžko si to představujeme na pozadí nepřetržité mediální propagandy, která nám neustále vnucuje obrazy obětí tálibánského barbarství. Ale většina Afghánců asi dává přednost vlastním tradicím před západním způsobem života. Zejména pokud Západ přicházel s okupačními vojsky a místními zkorumpovanými spojenci, jejichž zvůle uměla být tak násilná a nevypočitatelná, že tvrdost islámského práva berou jako polepšení.
Například rodiče mladých chlapců se už nemusí tolik bát, že si místní boss z jejich dítěte udělá sexuálního otroka. Zatímco Tálibán pederastii mýtil, po roce 2001 přerostla všechny meze. Chlapce drželi i na vojenských základnách a znechuceným Američanům namlouvali, že jde o místní tradici srovnatelnou se zvyklostmi upravující postavení žen. Šlo o nehoráznou lež, ani reportáže západních médií k žádnému tlaku na klientský režim nevedly. Západní liberál totiž považuje za přirozenější prosazovat feminismus než potírat pederastii; za její legalizaci ještě v osmdesátých letech podepisoval petice.
Jistě se uleví i těm, kteří prošli mučírnami padlého režimu. Podle průzkumů OSN se to týkalo každého druhého až třetího zadrženého. Než se proto začneme dojímat zprávami o tragickém osudu bývalých zpravodajských důstojníků, je dobře mít na paměti, že řada z dnešních obětí páchala ohavné zločiny. A pokud se okolní státy nebudou pokoušet nový režim vyhladovět, je naděje, že se podaří omezit produkci opia a heroinu. Zatímco Tálibán v posledních letech své vlády drogy úspěšně omezoval, za amerického protektorátu se z Afghánistánu stal nejvýznamnější světový producent.
Ačkoliv Tálibán může být v očích řady obyvatel přitažlivý, jeho síla se samozřejmě opírala také o brutalitu, zastrašování a vydírání. Asi se už nedozvíme, co z toho před třemi roky přimělo mladého afghánského vojáka, aby zavraždil českého kamaráda ve zbrani. Během výslechu ho na základně utloukli, řeší se jen, zda to byli Češi, nebo Američané. To, že několik obviněných dnes stojí před českým soudem, jen částečně smazává tehdejší ostudnou reakci našich armádních špiček a ministerstva obrany. Jako by na té afghánské základně ožilo Conradovo „Srdce temnoty“či Coppolova „Apokalypsa“: hrdí nositelé západní civilizace se ve vzdálené kolonii mění na barbary.
Je zřejmé, že někteří Afghánci nástupem Tálibánu dost ztratí. Zejména ti, kdo se zapojili do liberálního společenského experimentu a často za západní peníze vedli privilegované životy. Experiment se nezdařil. Tálibán o ně nestojí. Ale třeba si uvědomí, že se mu hodí i lidé, kteří znají Západ. Na druhou stranu i tito lidé by měli hledat svoji budoucnost především ve své zemi, na Západě na ně nikdo nečeká. Hodně se také mluví o afghánských ženách. Ale jejich západní obraz ovládají naše vlastní projekce stvrzované pečlivě vybranými, liberálně orientovanými Afghánkami. Co soudí většina afghánských žen, nevíme, jejich představy však budou jistě konzervativnější než představy těch, kdo se na Západě vydávají za jejich mluvčí.
Evropa by nyní měla navázat s novým režimem pragmatický vztah. Pokud afghánská vláda nebude podporovat zahraniční terorismus, sníží vývoz drog a bude repatriovat odmítnuté či vyhoštěné migranty (integrace Afghánců se v Evropě ukazuje jako obtížná), tedy nic, co by nemohla splnit, může být spolehlivějším partnerem než její předchůdci. Západ by však neměl vznášet absurdní lidskoprávní požadavky či hrozit izolací. Na to už nemá. Nanejvýše může být součástí hry, do níž již vstoupily Rusko, Čína, Pákistán či Turecko.
Rodiče se už nemusejí tolik bát, že si místní boss z jejich dítěte udělá svého sexuálního otroka.