Znásilnění práva, exekutor sympaťák

Asi nejen já jsem si se zatajeným dechem přečetl v MF DNES článek „Po znásilnění na vozíku“, popisující nehorázně brutální trestný čin z pražských Holešovic, kde pachatel několik hodin mučil a znásilňoval ženu, která pak v důsledku posttraumatického syndromu vyskočila z okna. Nevídaně brutální čin, který si zaslouží důrazné odsouzení, na tom se snad shodnou všichni jen trochu normální lidé od Aše po Hrozenkov. Dokážete si představit, že by se něco takového stalo vaší dceři nebo vnučce? Šílené!

Na konci onoho citovaného článku oběť mimo jiné sděluje: „Pachatel mi na odškodném dluží jeden a půl milionu korun, ale protože nepracuje a prý nic nemá, tak to z něj nedostanu, i když na něj byla uvalena exekuce.“

Před závorku vytýkám, že obětem takovýchto hrůzných trestných činů by v civilizovaném světě měl pomoci primárně stát, účinně a rychle – a náklady by pak měl vymáhat po pachatelích. Oběti to mají těžké už tak až dost.

Nicméně proč tuto smutnou záležitost připomínám? Zaujal mě jeden na první pohled vedlejší aspekt celé kauzy. Politici rádi slibují, a to nejen před těmito volbami, jak zatočí s exekutory. Jako věřitele si většina lidí automaticky představí stodvacetikilového lichváře, který za pomoci exekutorů odírá spoluobčany a sebere jim snad i postýlku pro děti. Ale svět není tak černobílý, ona tím věřitelem může být právě třeba i oběť brutálního trestného činu, jako v tomto případě. A tím, že oslabíte exekutory, také nepřímo podrazíte nohy i slušným lidem, kteří se častokrát marně snaží domoci spravedlnosti.

Politické útoky na exekutory jsou především honem za lacinými předvolebními body. A není pravda, že se na tomto úseku nic neděje. Ostatně exekutorům se odměny i kompetence již v posledních letech několikrát snižovaly. Kdo volá po dalším oslabení jejich postavení, ať také férově přizná, že nepřímo nahrává i darebákům, kteří odmítají plnit své závazky.

Na čemž nic nemění ten smutný fakt, že samozřejmě žádné peníze světa nemohou zmíněné ženě odčinit, co se jí stalo.