Balíček karet a volební čísla politických stran

Diář Petra Koláře, reportéra MF DNES

Povím vám předvolební příběh, který mi vyprávěl kdosi z Českého statistického úřadu, říkejme mu třeba T. Texas Taylor.

Bylo to skoro na konci léta, uprostřed volební kampaně. Po mnoha bojích, vítězstvích i nezdarech jednotlivých stran, se dostala hrstka voličů do města, které bylo obsypáno volebními stánky a plakáty.

Druhý den byla neděle, a tak hned ráno někteří odešli do kostela, aby načerpali sílu pro klíčové rozhodnutí. Přišli pozdě, kázání už začalo. Voliči proto rychle vyhledali volná místa, usedli a vyndali modlitební knížky. Všichni, až na jednoho.

Ten vytáhl z kapsy karty a začal je před sebou na stole rozkládat jednu vedle druhé. Šéf odboru voleb, který voliče do kostela přivedl, to spatřil. A tak, když se vrátili, přivedl voliče k ministrovi vnitra.

Proč jste přivedl toho voliče? – Hrál v kostele karty, pane. – Můžeš mi to nějak vysvětlit? – Zajisté, pane. – Doufám, protože jinak bych tě musel potrestat.

Nuže, pane, víte, byl jsem celý rok v první linii. Sledoval všechna média, rozhovory, všechny předvolební debaty. A neměl jsem nic než tenhle balíček karet. Věřím však, že vás uspokojím čistotou svých myšlenek stejně, jako tyto karty uspokojily moji touhu po politickém přehledu. A s těmito slovy začal volič své vyprávění.

Jednička je eso. Podívám-li se na jedničku, mají ji Zelení. Vzpomenu, že nad námi v nebi je jen jediný Bůh. A ani ten by dle vývoje preferencí Zelené nejspíš nevolil.

Dvojka mi připomene, že Bible má dvě části: Starý a Nový zákon. Ani v jednom z nich nestojí nic o bizarním uskupení Švýcarská demokracie, o kterém zřejmě většina z vás jakživ neslyšela. Stejně jako o řadě dalších kandidujících stran a hnutí.

Když vidím trojku, kterou má Volný blok, vzpomenu si na Lubomíra Volného,

Janu Bobošíkovou a Hanu Lipovskou. To je vskutku boží trojice.

Čtyřka, to jsou Marek, Matouš, Lukáš a Jan. Evangelisté, kteří hlásali víru svatou. Podobně jako své víry a pravdy hlásá na sociálních sítích šéf SPD Tomio Okamura.

S pětkou, kterou má ČSSD, vzpomenu na pětiprocentní hranici pro vstup do Sněmovny a také na pět panen, které vyčistily lampy své. Původně jich bylo vlastně deset, stejně jako voličů sociální demokracie.

Šest plus šest je dvanáct, což je číslo Přísahy Roberta Šlachty. Za šest dní stvořil Bůh zemi a Šlachta stranu. Řekněme si upřímně, že Bohu se to povedlo o dost lépe.

Třináctka je v kartách král. Proto není divu, že ji dostala koalice Spolu v čele s Petrem Fialou. To je totiž také král. Jen těžko říct, zda spíš Herodes, nebo Jelimán.

Desítka má stejně bodů jako přikázání, jež Bůh seslal Mojžíšovi a jeho lidu. Přidáme-li si k ní sedmičku, vyjde nám 17. Tedy číslo Pirátů a Starostů. Vždy si při tom vzpomenu na 40 let, po něž Mojžíš vodil lidi po poušti.

KSČM má číslo 18. Tak vysoká karta v balíčku není. Možná, že stejně tak nebudou komunisti po volbách ve Sněmovně.

A konečně, Babišovo hnutí dostalo číslo 20. Když od dvaceti odečteme devítku, vyjde nám 11. ANO 2011. Jedenáctka je spodek. A spodek, pane, spodek, to je ďábel.

Je tu 52 karet. Když od toho odečtu číslo sedm, vyjde mi počet dní do vyhlášení volebních výsledků. Sečtu-li body na všech kartách, dojdu k číslu 365, stejně jako když sečtu dny v roce. Karty mají čtyři barvy, stejně jako je počet let, po která by mělo trvat volební období příští vlády.

Jak vidíte, balíček karet mi posloužil stejně jako politické letáky, billboardy, kniha „Sdílejte, než to zakážou!“i kalendář. A přátelé, tento příběh je pravdivý. Onomu voliči se přezdívá T. Texas Taylor.

Na tom obalu se Spencer teprve natahuje za návnadou dolaru. A je to fotka vpravdě prorocká – nakonec se skutečně chytil. — Roman Olách