USA vyzbrojovaly Kábul, až vyzbrojily Tálibán
Povstalcům padla do rukou výzbroj celé armády včetně desítek letadel
Amerika utratila 83 miliard dolarů na vybavení afghánské armády, která už neexistuje. Zato její výzbroj ano, ale už ji má Tálibán.
Pro představu, co asi získal: jen v roce 2011 dostal Kábul od USA na obranu rekordních jedenáct miliard dolarů, což bylo o tři miliardy víc než dal na armádu Pákistán s více než půlmilionem vojáků, pátým největším jaderným arzenálem na světě, konfliktem s Indií, osmi ponorkami a 1 400 letouny.
Všude teď vyskakují snímky Tálibánců v amerických uniformách a přilbách s přístoji pro noční vidění, kteří vyměnili staré otlučené kalašnikovy za zbrusu nové útočné pušky made in USA.
Jiní drží americké granátomety, a dokonce koluje i video okružního letu „tálibánského“vrtulníku Black Hawk. Jednoho z mnoha.
Přes noc jako by se z gerilových tlup stala armáda. Někteří bojovníci, kteří včera byli ještě v nepraktických hábitech, nosí dneska i americké taktické rukavice, tmavé brýle a chrániče kolen
Nikdo nezná přesný rozsah tálibánské kořisti, ale tady je pár čísel: mohlo by to být 200 000 ručních zbraní včetně odstřelovacích pušek, 20 000 (a prý i 40 000) obrněných vozidel Humvee a možná až sto letadel. K tomu tisíce laserem naváděných raket, minometů a děl. Taky transportéry a staré tanky. Ale pro povstalce, pro něž největší zbraní byl velkorážní kulomet namontovaný na pick-upu, jsou něco jako atomovka.
Stačí připomenout 80. léta, kdy dodávky amerických protiletadlových raket Stinger afghánským mudžáhidům radikálně převrátily situaci na bojišti. Sovětské bitevní vrtulníky, které honily povstalce jako králíky a ovládaly krajinu, se najednou staly lovnou zvěří. Změnilo to průběh celé války.
Tálibán se nyní svým blitzkriegem vyzbrojil tak, jak o tom před měsícem ani nesnil.
Největší pozornost asi přitahují letouny. Afghánské letectvo mělo na 160 strojů, mezi nimi čtyři transportní obry C-130 Hercules, třiadvacet bojových letounů Super Tucano, pětačtyřicet vrtulníků Black
Hawk a asi padesát lehkých helikoptér.
Jako ironie působí, že ještě v červenci dostali Afghánci sedm zbrusu nových vrtulníků Black Hawk, jejichž osud je teď v chaosu porážky neznámý.
S asi čtyřiceti stroji utekli afghánští piloti do ciziny, něco by mělo být během pádu režimu na údržbě mimo zemi. O zbytku se říká, že si kvůli němu není třeba dělat těžkou hlavu, protože tálibánci nebudou mít náhradní díly, nebudou se o to umět bez evakuovaných amerických kontraktorů starat a nebudou s tím umět lítat. To první může být pravda (i když je otázka, kolik dílů Američané navozili), to další mohou být jen těšínská jablíčka.
Proč: Tálibán lanaří piloty a pozemní personál, aby se k němu přidali, což řadu z nich bude lákat, protože to přinese bezpečí. Kromě toho muži, kteří věří v kismet, osud, a pomáhají si slovem inšalláh, asi budou mít poněkud nižší nároky na technický stav letounů než Američané. Takže něco nějakou dobu létat může.
Ale jsou tady zajímavější druhy kořisti než efektní letectvo. Jak ukázaly stingery, zlom mohou zařídit malé zbraně proti těm velkým. Tálibánu padlo do rukou možná až deset tisíc přístrojů pro noční vidění, což zásadně otupuje výhodu, kterou po celou válku Američané měli: v noci byli povstalci slepí, zatímco oni viděli jako kočky. A pak jsou tady samozřejmě drony, spojovací technika a takové maličkosti jako spousta střeliva (USA dodaly před časem afghánské armádě další várku dvou milionů nábojů pro kalašnikovy).
Říká se, že se spoustou nové výzbroje nebudou umět tálibánci zacházet. Jenže ti nebudou o nic hloupější než afghánští vojáci. Podle amerických čísel jen každý pátý Aghánec, který narukoval do armády, uměl číst a psát. Američtí výcvikoví instruktoři vypovídali, že branci si mysleli, že pisoáry jsou na pití. Ale tihle branci se tu techniku nějak naučili používat. Stejně, jako se negramotní vesničtí pastevci koz naučili odpalovat stingery. Tálibán nové hračky zvládne taky.
Přesto se pořád taky říká, že všechny ty zbraně jsou dobré jen pro parádu a efektní fotky vysílané do světa. Jenže totéž se říkalo i ve dnech, kdy Islámský stát dobyl Mosul a vyzbrojil se tak, že se z něj přes noc stala načas vojenská síla.
Před dvaceti lety vyrazili Američané na Tálibán a dopadlo to tak, že ten je nyní silnější než předtím a po zuby vyzbrojený americkými zbraněmi. Teď už jen zbývá, aby si na jejich údržbu najal americké kontraktory.