Tajná pravda o Afghánistánu
„Americké veřejnosti se neustále lhalo“aneb „zoufale jsme se snažili udržet své alkoholiky u stolu tím, že jsme jim pořád dolévali“.
Proč Afghánistán skončil takovým debaklem? Nejde ani tak o Tálibán, jako o neschopnost Západu. Je šokující číst, co říkali američtí politici, vysocí vládní úředníci a důstojníci, když si mysleli, že se to nikdy nedostane ven.
Bylo to při rozhovorech s lidmi z amerického Úřadu zvláštního generálního inspektora pro rekonstrukci Afghánistánu (SIGAR), který měl vyšetřovat, jak Spojené státy válku v této zemi vedly a jak se využily stovky miliard.
Výsledek byl zdrcující. Měl zůstat navždy utajený, ale listu Washington Post se po třech letech soudů podařilo záznamy získat.
Následující text je výtah ze série, kterou tyto americké noviny otiskly v prosinci roku 2019. Tehdy nevyvolal ani pokrčení rameny, protože Afghánistán nikoho nezajímal. Teď ale vysvětluje, proč Tálibán vyhrál, Západ prchá a je z toho celý překvapený.
Pokračování ze str.1
Ve válce s pravdou
Američtí činitelé neustále říkali, že ve válce je pokrok. Nebyl, a oni to dobře věděli.
Během celé války američtí diplomaté, politici, generálové, a dokonce prezidenti vydávali o válce růžová prohlášení, o nichž věděli, že jsou falešná.
Deník Washington Post to celé charakterizuje jako „neustálé úsilí americké vlády úmyslně podvádět veřejnost“.
Podle výpovědí pro SIGAR bylo běžné, že velitelé v Kábulu stejně jako Bílý dům zkreslovali fakta, aby to vypadalo, že USA ve válce vítězí, i když to tak nebylo.
Šéf SIGAR John Sopko k tomu řekl listu Washington Post: „Američanům se neustále lhalo.“
Z výpovědí vyplývá, že vláda běžně zkreslovala statistiky a že činitelé věděli, že jsou zkreslené, falešné nebo úplně vylhané.
V roce 2006 vyslal ministr obrany Rumsfeld do Afghánistánu postupně dva své poradce, aby zjistili, jaká je situace. Jeden napsal zprávu, že „mezi lidmi roste obrovská nespokojenost“, druhý, že za dva roky čekají USA nepříjemná překvapení. A tak Rumsfeld nechal své tiskové oddělení udělat třetí zprávu, která přetékala optimismem a v níž stálo, že „po pěti letech je tady spousta dobrých zpráv“. Argumentovalo se třeba tím, že 19 000 Afghánek bylo vyškoleno v kurzu zlepšení chovu drůbeže.
Osoba identifikovaná jako významný člen národní bezpečnostní rady řekla, že z Bílého domu za časů Baracka Obamy byl neustálý tlak vyprodukovat pozitivní čísla, i když nebyla. „Ukazatele byly po celou dobu války vždy manipulovány.“
Dodal, že Bílý dům a Pentagon manipuloval až k bodu absurdity i s počty ztrát. Nárůst počtu padlých Američanů byl vydáván za důkaz, že USA přenesly boj na teritorium nepřítele. Sebevražedné atentáty byly líčeny jako znak zoufalství Tálibánu.
Jeden plukovník řekl: „Pravda byla na velitelství v Kábulu zřídka vítaným hostem. Špatná zpráva byla často potlačena.“
John Garofano z Námořní válečné koleje, jenž byl poradcem v Hílmandu, řekl: „Důstojníci v poli věnovali nepřiměřené množství času chrlení barevných grafů hlásajících pozitivní výsledky. Nikdo se nesměl ptát, jestli grafy a čísla byly věrohodné nebo smysluplné.“
Požíráni korupcí
USA zaplavily zemi penězi – a pak se tvářily, že nevidí úplatkářství, které to podnítilo.
Vpolovině války přestali Afghánci skrývat, jak se jejich země stala zkorumpovanou. Cestující si při odletech z Kábulu nosili kufry s milionem dolarů nebo i více. Z trosek vyrostla sídla známá jako „makové paláce“, kde žili opioví králové. Prezident Hamíd Karzájí zvítězil ve volbách poté, co jeho kumpáni nacpali urny falešnými hlasy. Později přiznal, že mu CIA po léta dodávala do kanceláře pytle s penězi, a označil to za „nic neobvyklého“. Zatímco USA oficiálně vyhlašovaly snahu vymýtit korupci, klíčové postavy války v rozhovorech pro SIGAR uvedly, že Washington toleroval nejhorší pachatele – šéfy ozbrojených skupin, obchodníky s drogami a dodavatele obranných zařízení, protože byli spojenci Spojených států.
Jeden úředník ministerstva zahraničí řekl: „Zoufale jsme se snažili udržet své alkoholiky u stolu tím, že jsme jim pořád dolévali, aniž jsme zvažovali, že je tím zabíjíme.“
Gert Berthold, finanční revizor ve zvláštním armádním týmu, řekl, že 40 procent ze zakázek ministerstva obrany v hodnotě 196 miliard, které analyzoval, skončilo v kapsách povstalců, zločineckých skupin a afghánských činitelů.
Náměstek ministra zahraničí Richard Boucher uvedl, že Afghánci si pro sebe brali 20 procent, zatímco „banda drahých amerických expertů by vyplýtvala na režii a zisk 80 až 90 procent“.
Korupce byla běžná i v politice a podíleli se na ní Američané, kteří tak v afghánských elitách vytvořili zkreslenou představu o demokracii. Když se na kmenovém shromáždění psala v letech 2002 a 2003 nová ústava, americká vláda dávala „příjemné balíčky“těm delegátům, kteří podpořili americký postoj ohledně lidských a ženských práv. „V té době se zrodila představa: Pokud volíš pro pozici preferovanou Washingtonem, byl bys blázen, kdybys za to nedostal balíček,“řekl jeden z amerických činitelů.
V roce 2005, kdy byly první parlamentní volby, to ještě zesílilo. Poslanci zjistili, že jejich hlasy mohou mít pro Američany cenu tisíců dolarů, dokonce i když šlo o zákon, který by stejně podpořili. „Lidé si řekli mezi sebou, že ten a ten byl právě na americké ambasádě a dostal tyhle peníze. Řekli si ‚dobrá, tak půjdu i já‘,“řekl americký činitel. „Takže jejich zkušenost s demokracií byla od začátku taková, že peníze jsou s ní hluboce spojené.“
V roce 2009 byly prezidentské volby, které vyhrál prezident Karzájí. Ale přicházely zprávy o podvodech epických rozměrů: neexistující voliči, špatné přepočítávání, doplňování falešnými hlasy, násilí a obtěžování u uren. OSN zjistila, že Karzájí dostal milion neplatných hlasů, čtvrtinu ze všech, co byly odevzdány. Ale Obamovy USA to tiše přikryly: řekly, že korupce je nepřijatelná, ale že budou respektovat afghánskou suverenitu a nebudou se vměšovat. Podle řady amerických činitelů hovořících se SIGAR to však zruinovalo americkou věrohodnost. Podle jedné poradkyně bylo zničující, že USA hlásající demokracii a vládu práva dovolily zfalšovat volby. „Kvůli té kultuře nepoctivosti to mělo širší dopad,“řekl jiný úředník.
Vše se ještě prohloubilo, když se málem zhroutila největší banka v zemi pod tíhou podvodných úvěrů v hodnotě jedné miliardy dolarů. Přitom vyšlo najevo, že falšovala účetnictví, aby skryla stamiliony dolarů v nezajištěných půjčkách lidem spjatým s režimem včetně bratra prezidenta země a prvního viceprezidenta, ale také Tálibánu a dalších povstalců.
Nic se nestalo a Afghánci to viděli. Korupce byla všude, nahoře i dole.
Jeden z amerických činitelů SIGAR řekl, že před tím vším varoval paradoxně i prezident Karzájí: „Měl pravdu, že nelze nasypat takové množství peněz do velmi křehké země a společnosti, aby to nerozpoutalo korupci.“
Předem zajištěný průšvih
Přes proklamace, že se nenechají zatáhnout do budování státu, nakonec USA vyhodily miliardy tím, že přesně to dělaly.
Ti, s nimiž SIGAR hovořil, řekli, že se Amerika hloupě snažila předělat Afghánistán podle svého obrazu, který se nehodil pro kmenovou společnost. Klasický příklad uvedl generál Douglas Lute: „Zúčastnil jsem se otevření nové policejní stanice v jakési bohem zapomenuté provincii. Pásku přestřihávaly obrovské nůžky, stanice měla skleněné průčelí a atrium. Jenže šéf policie neuměl otevřít dveře. Nikdy neviděl kliku, jaká na dveřích byla. Pro mě je to ztělesnění naší zkušenosti v Afghánistánu.“
Zpovídaní se shodli, že USA zhoršily situaci tím, že lily do země víc peněz, než byla schopna absorbovat. Dále k tomu přispěly arogance a ignoranství. A taky to, že roubovaly svůj systém na zemi, kde „část lidí si pořád myslela, že u moci je král, netušila, že tam v 80. letech byli Rusové a že teď jsou tam Američané. Nepoužívali peníze, ale výměnný obchod“.
Donoři například trvali na tom, že velká část peněz musí jít do vzdělání. „Stavěli jsme tedy školy vedle jiných prázdných škol, o něž místní nestáli. Říkali, že chtějí, aby jejich děti chodily pást kozy,“řekl jeden člen speciálních jednotek.
Vše se zhoršilo, když kolem roku 2010 přišel plán, že USA vyautují Tálibán projekty na vylepšení životní úrovně. Vojáci a rozvojové organizace dostali virtuální bianco šeky na stavbu škol, nemocnic či silnic. Nešlo o to, co kdo stavěl a proč, ale kolik prostavěl. A tak se „stavěly silnice odnikud nikam“. Vznikaly celé „projekty duchů“. S tím, co jsme utratili, by Afghánistán měl „vypadat jako Německo v roce 1955“.
Jeden důstojník řekl, že v oblasti
velké asi jako americký okres musel denně utratit dva miliony dolarů.
Aby se všude stavělo, velitelé v poli dostali právo sami schvalovat projekty do milionu dolarů. Byli za to hodnoceni, čím víc, tím líp. Hlavní bylo prostavět. Vznikl tak například skleník za 30 000 dolarů, který se rozpadl, protože ho Afghánci neuměli udržovat. Další jednotka jako náhradu postavila skleník za 55 dolarů – a měla problém, že stál tak málo.
Přestože se armáda upřímně snažila utrácet, rozházela jen dvě třetiny z 3,7 miliard, které dostala, tedy 2,3 miliardy. Ale z toho dokázala doložit detaily jen o projektech v ceně 890 milionů. Jak řekl jeden činitel NATO: „Šlo o černou díru, kde mizely peníze za cokoliv bez účtů.“
Vymýšlely se absurdní projekty. Například v Kandáharu místní rozhořčil rozvojový projekt, jenž je měl naučit mýt si ruce. Přitom si je myli pětkrát denně kvůli modlitbě.
Jinde vymysleli, že budou platit vesničanům sto dolarů za čištění zavodňovacích kanálů. Tím ochromili výuku ve školách: učitelé utekli, protože jako kopáči na projektu si vydělali víc.
Jinde snaživý velitel americké brigády nechal postavit 50 škol, jenže pro ně nebyli učitelé, takže nebyly využity. Z některých si pak Tálibán udělal továrny na výrobu bomb.
Jinde zase vojáci zaplatili rolníkům, aby zničili svoji úrodu máku, z něhož se dělalo opium. To místní jen povzbudilo, aby další rok oseli mnohem větší plochy. Tak jim je vojáci zničili, ale bez kompenzací, což rolníky přimělo, že začali držet s Tálibánem.
Jak řekl již citovaný generál Douglas Lute: „Chybělo nám základní porozumění Afghánistánu. Nevěděli jsme, co děláme. Neměli jsme ani nejmlhavější představu, co podnikáme.“Asi věděl, o čem mluví, protože byl za prezidentů Bushe i Obamy v Bílém domě zmocněncem pro Afghánistán.