„Roudnice je naše srdce“
Obrovský zámek s dvěma sty pokoji byl sídlem Lobkowiczů. Chystají tam novou expozici
Jihočeskou Hlubokou navštíví každý rok 300 tisíc lidí. Do severočeské Roudnice nad Labem přijede jen pár tisíc návštěvníků. Přitom oba zámky mají hodně společného. Po staletí sloužily jako hlavní a reprezentační sídla předních českých rodů. Hluboká patří Schwarzenbergům a Roudnice Lobkowiczům.
Roudnice ale na rozdíl od Hluboké neměla ve 20. století tolik štěstí. Místo návštěvníků v papučích se po zámeckých komnatách proháněli desítky let vojáci v bagančatech.
V posledních letech se potomci rodu Lobkowiczů spolu s městem či spolky snaží vrátit do zámku život. „V Roudnici je naše srdce, tam žil můj dědeček. Pracujeme každý den, aby i v Roudnici mohla být brzy expozice. Na zámku sídlí naše vinařství a je v omezené míře také přístupný veřejnosti,“popisuje vztah rodiny k Roudnici William Lobkowicz junior. Roudnici získala
Polyxena z Pernštejna na konci 16. století jako dědictví po prvním manželovi Vilémovi z Rožmberka. Jejím druhým manželem se stal Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz.
Jejich jediný syn přestavěl starý hrad založený pražskými biskupy podle plánů italského architekta Francesca Carattiho a později i Antonia della Porty na velkolepé barokní sídlo. Tak vznikl jeden z největších památkových areálů u nás.
Zámek ohromuje více než dvěma sty místnostmi, monumentálním dvouramenným vstupním schodištěm, impozantní hodinovou věží, nádherně zdobenou kaplí a divadlem.
Kromě hlavní zámecké budovy byly součástí barokního komplexu i klášter, kostel, hospodářské a administrativní budovy a jízdárna, kde dnes sídlí roudnická Galerie moderního umění.
Zámek zaplnily slavné rodové sbírky, koncertovali zde přední doboví umělci. Slavní skladatelé jako Anton Vranický, Joseph Haydn nebo Ludwig van Beethoven připisovali svá díla mecenášům z lobkowiczkého rodu. Mnohá z těchto děl nastudoval a inscenoval lobkowiczký Červeno-bílý zámek orchestr v divadle zámku. Význam Roudnice pro rod Lobkowiczů potvrdil i císař, když roudnické panství povýšil na vévodství.
Obsazený zámek
Na počátku 2. světové války byla rodina Lobkowiczů nucena opustit jak roudnické panství, tak zemi. Maximilián Lobkowicz strávil s rodinou období války v Londýně, kde působil jako velvyslanec československé exilové vlády. Nacistická vojska zabrala zámek včetně rodinných sbírek a začala zámeckou budovu užívat jako středisko pro výchovu mládeže jednotek SS.
Nábytek, speciálně navržený pro knihovnu, byl zničen a některé knihovní sály byly přestaveny na umývárny. Na konci války bylo během náletu vážně poškozeno divadlo.
Návrat domů
Polyxena z Lobkovicz
Po válce se Max Lobkowicz vrátil a zahájil opravy zdevastovaného objektu. V roce 1948 se však chopila moci v zemi komunistická strana a veškerý majetek byl rodině znovu zabaven. Sbírky byly rozptýleny z Roudnice na řadu míst po celé republice, nejcennější z nich do státních muzeí a knihoven. Rodina odešla do exilu v USA.
Majitele v zámku vystřídala armáda. Po následujících pět desetiletí sloužily prostory zámku vojenské hudební škole. „Během komunismu byla kaple kvůli úspoře tepla provizorně přepažena, byly v ní zřízeny příčky a regály a fungovala jako knihovna příruční vojenské literatury a beletrie pro vojáky. Vypadalo to dost šíleně,“říká Lobkowicz. Na základě restitučních zákonů se Lobkowiczům podařilo získat zpět většinu zkonfiskovaného majetku včetně Roudnice. Po roce 2009 je areál poprvé postupně zpřístupňován veřejnosti.