Bramboračka plná špionů

Co si má občan myslet o mediální přestřelce mezi prezidentem, premiérem a ředitelem BIS? Že tady po léta funguje systémový problém ve fungování a kontrole naší kontrarozvědky.

bezpečnostní poradce, bývalý šéf Vojenské zpravodajské služby

Vpomalu končícím létě se letos určitě nenudíme. Žádná okurková sezona, ale předvolební kampaň, zpackaný Afghánistán a gradování dlouhého osobního sporu hlavy státu s ředitelem Bezpečnostní informační služby Michalem Koudelkou. Tento spor kromě toho, že se vyznačuje značnou osobní animozitou, má potenciál destabilizovat největší kontrarozvědku v zemi, a tím i ohrozit bezpečnost naší země.

Dnes už nejde jen o to, kolikrát prezident nepovýšil ředitele kontrarozvědky do generálské hodnosti. Mediálním prostorem znějí vážná obvinění z porušování zákonů a premiér v přímém přenosu vyvrací vážná tvrzení hlavy státu o vlastní aktivní činnosti v tomto případě. Co si z toho má odnést obyčejný občan, který má právo ignorovat fakt, že tajné služby existují, protože má jistotu, že neporušují zákony a nevstupují do jeho svobod nezákonným způsobem? Pokud tak podle tvrzení prezidenta činí v jeho nejbližším okolí, proč by to nemohly bez problémů dělat i jinde?

Ukazuje se, že zákonné ustanovení o tom, že ředitel BIS je podřízen vládě, která ho i úkoluje, bylo možná jediné možné a politicky alibistické v roce 1994, ale je zjevně nepraktické. Tehdy si všichni pamatovali, co dělala Státní bezpečnost za minulého režimu, která na rozdíl od BIS měla i vyšetřovací pravomoci. Proto panovala obava z možného výrazného posílení jedné funkce, a tím i politické strany zastoupené v koaliční vládě. Reálně, byť to nemá úplnou oporu v zákoně, si BIS „bere pod sebe“předseda vlády. Je otázkou, jak účinně.

Těžko lze věřit tomu, že kdykoli je službě vydáván jakýkoliv úkol, sejde se ve Strakově akademii celá vláda, stejně jako by se mělo stát v případě kontrolní povinnosti všech ministrů směrem k této službě.

A tak zřejmě BIS nikdo nekontroluje. Premiér na to nemá čas a ani potřebný nástroj. Jeho nedávné vyjádření, že nemá on ani vláda žádnou roli při používání odposlechů touto službou, vytváří klamný dojem, že má v tomto BIS naprosté autonomní postavení. Takový výklad zákona nelze přijmout. Jsem-li někomu podřízen, pak ho logicky informuji o zásadních opatřeních, která hodlám učinit, pravidelně mu sděluji, co jsem zjistil, a navrhuji případná další opatření.

Co lze tajit premiérovi?

Neříct premiérovi, že hodlám odposlouchávat poradce prezidenta, je něco, co si nedovolí žádný šéf služby, byť by prezident měl svůj vlastní mobil, nejlépe zašifrovaný z důvodu bezpečnosti. Samotné povolení, prodloužení či zastavení tohoto silného zásahu do osobních svobod je již plně v režii příslušného soudu. O tuto realitu, kterou sám prezident zažil ve funkci premiéra, se může opírat i prezidentova bezprecedentní kritika přes vybraná média, byť role bývalého šéfa analytiky BIS pana Jiřího Roma, dnes pracujícího v hradní kanceláři, je přehlédnutelná.

Hlava státu má právo služby úkolovat s vědomím vlády. I v tomto případě si není třeba dělat iluze, jak se takovým krokem hlavy státu zabývá například – při vší úctě – ministryně pro místní rozvoj. Kdyby tento institut byl vládou naplňován, možná bychom v médiích neslyšeli požadavky prezidenta na jména ruských agentů z řad GRU (vojenská rozvědka) a SVR (civilní rozvědka), případně FSB (civilní kontrarozvědka) na ambasádě Ruské federace v Praze, což BIS odmítla. Učinila tak s vědomím předsedy vlády?

Bohužel jsme dodnes neustavili Orgán nezávislé kontroly, jak zákon stanovuje. V něm by měli být lidé, kteří jsou všeobecně ve společnosti známí pro svoji prospěšnou práci, jsou morálně bezúhonní, nenosí stranické triko, a proto jim bude důvěřováno. Tento orgán by mohl jednoznačně říci, zda a jaké odposlechy lidí v okolí Hradu

proběhly či probíhají. Má totiž pravomoc vstupu i do živých svazků.

Nevím, zda je to pro politiky v tuto chvíli dobře, ale pro běžného občana ne, protože se zřejmě pravdu nikdy nedozví. Jistou pravdu nám totiž sděluje předseda sněmovní komise pro kontrolu BIS, které ředitel podléhá. Jenže v zásadě jsou poslanci odkázáni na to, co jim je sděleno, bez možnosti si to fakticky ověřit. Závěr komise konstatuje sdělení ředitele BIS Michala Koudelky, že se služba ničeho nezákonného nedopustila a že nikdy neodposlouchávala ústavní činitele, což vytváří i dojem, jako by oni museli být a priori bezúhonní. Jak řekl předseda této sněmovní komise Pavel Bělobrádek, poslanci věří řediteli BIS jednohlasně, ale nevědí, kdo v této kauze lže. Jestli premiér, či prezident. My se prostě bez „chytré horákyně“neobejdeme.

Celá věc vrcholí posledním útokem Hradu, že Michal Koudelka porušuje zákony a nasbírané informace využívá pro osobní potřebu. I právní laik jako já cítí, že to je nadmíru vážné tvrzení. Jenže podle mluvčího Unie státních zástupců Ondřeje Šťastného nemají žalobci důvod se případem zabývat. Nabízela by se analogie s Kocourkovem, kdyby to nebylo tak vážné. Kromě toho (a Hrad se na to odkazuje) z BIS unikají utajované informace a je lhostejno ke komu, byť je to třeba hlava státu. Další důvod se situací vážně zabývat, jako by nestačily úniky v nedávné ricinové kauze apod.

Neznalý pozorovatel by mohl nabýt dojmu, že tento absolutně nešťastně medializovaný spor vede vláda s opozicí. Bohužel je to spor uvnitř exekutivy, jejíž součástí je prezident, podle ústavy z výkonu své funkce nikomu neodpovědný.

Neříct premiérovi, že chci odposlouchávat poradce prezidenta, je něco, co si nedovolí žádný šéf služby.