Od tlumočení Zemanovi do okénka restaurace
První Korejec, který v Česku odmaturoval, bývalý soudní tlumočník korejštiny, který tlumočil i pro prezidenta Zemana a nyní je majitelem restaurace. To je Jay Lee.
VINOHRADY Z dítěte zcela neznalého češtiny se během pár let stal soudní tlumočník. „Když jsem byl dítě, byla v Soulu k dostání jen jedna jediná učebnice češtiny, “vzpomíná.
Narodil jste v jihokorejském Soulu. Kdy a proč jste s rodinou přišel do Prahy?
Do Česka jsme přišli na sv. Valentýna v roce 1994, to mi bylo deset let a měl jsem za sebou první stupeň základní školy. Otce pozvali, aby tady studoval doktorát na Evangelické teologické fakultě. Tehdy ho totiž velmi zajímaly zdejší dějiny církve. Maminka v Koreji učila na střední škole korejskou etiku, a když jsme přišli do Prahy, stala se lektorkou korejštiny na Univerzitě Karlově. Spousta dnešních odborníku na korejštinu jsou právě její studenti.
Měl jste nějaké základy češtiny?
Vůbec ne. A trvalo mi tak dva roky, než jsem si češtinu opravdu osvojil. Měl jsem nesmírně velké štěstí na učitele. Moje bývalá třídní učitelka paní Němcová si mě každý den po škole brala domů a drtili jsme gramatiku. Byla pro mě skutečný anděl. Dala mi základ, abych si tady v Česku mohl postavit život.
A následně jste prošel až k univerzitnímu titulu...
Přesně tak, konkrétně z politologie a mezinárodní managementu. Zajímavé je, že mám navíc pár osobních prvenství. Jsem první Korejec, který v Česku úspěšně absolvoval základní školu, první na gymnáziu, první korejský student, který tu odmaturoval a první, který se v Česku dostal řádnou přijímací zkouškou na vysokou školu. V posledním ročníku na Univerzitě Karlově jsem se pak stal soudním tlumočníkem korejštiny. V mém životě to byl dost zásadní obrat, protože mě to přesvědčilo tady už zůstat. Předtím jsem totiž pořád uvažoval, jestli se nevrátit do Koreje. Byl jsem tehdy ve věku, kdy jsem teoreticky měl jít na vojnu. A kdo v Koreji nejde na
Od překladů k jídelnímu lístku vojnu, je brán jako Nekorejec. Ne jako cizinec, ale Nekorejec. Na člověka je nahlíženo jinak, nemáte sociální bonusy a podobně. Takže to bylo buď se vrátit, nebo tu už zůstat natrvalo.
A jaká byla práce tlumočníka?
V celé republice nás tehdy bylo jen asi pět, navíc jsem byl jedním z mála, kdo byl rodilý Korejec. Takže jsem tlumočil pro lidi z celé země a zároveň mi i odevšad přicházely dokumenty na překlad. Mnohdy desítky stran dlouhé soudní spisy.
A zůstal jste jen u tlumočení?
Ono tlumočení z korejštiny není příliš výnosné, a tak jsem se dal na podnikání. Sedm let jsem dělal jednatele v pobočce jedné korejské firmy, kde jsem obchodoval se zařízeními na obnovitelné zdroje energie. Zejména jsem propojoval korejské a české firmy. Po získání zkušeností s vedením firmy jsem si pak založil vlastní společnost. Skrze ni jsem se snažil pomoct korejské komunitě, a to tím, že jsem Korejcům pomáhal s příchodem do Česka, a to například získat povolení k pobytu a podobně, aby tady mohli začít fungovat. Žádat o povolení k pobytu navíc nově příchozí museli ještě v Koreji nebo na některé české ambasádě, ne až tady v Česku. Takže jsem se pracovně opravdu hodně nalétal ať už do Soulu, Londýna nebo Stockholmu, kde jsem klientům pomáhal si povolení obstarat.
Vypíchl byste nějaké zajímavé momenty vaší kariéry?
Zajímavé to začalo být s příchodem Hyundai do Nošovic. Vít Klusák a Filip Remunda tam tehdy natáčeli dokument Vše pro dobro světa a Nošovic. Moje práce spočívala v tom, že se u kulatého stolu sešli manažeři a právníci Hyundai a režisérský tým a začali se hádat a řvát na sebe, jelikož obsah filmu se zástupcům Hyundai nelíbil, a tohle jsem měl já tlumočit. Zaměstnanci automobilky mě ale dost zaměstnávali i v dalších měsících. Často jsem totiž musel tlumočit soudní řízení o jejich přestupcích, například za jízdu pod vlivem, protože si jen těžko zvykali na to, že na rozdíl od Koreji je tady tolerance nulová. Tak se stalo, že jsem zdejší soudce na neformální večeři v korejské restauraci učil, co je to Sodžu, tedy nejoblíbenější korejský alkohol, jak se pije, z čeho se pije a podobně, aby pak věděli, jak s tím při jednáních pracovat.
Ale to nejzajímavější teprve přišlo.
Vrchol mojí tlumočnické kariéry nastal, když se v roce 2013 Korean Air stala strategickým partnerem a částečným vlastníkem Českých aerolinií. Vedle tlumočení na mnohých konferencích jsem také přednášel pro české zaměstnance Korean Air, ČSA a pražského letiště o korejské kultuře a pracovních zvycích. Tehdejšímu řediteli českého Aeroholdingu Dvořákovi jsem pak dělal lektora korejštiny. Když například zástupci korejského letiště Incheon přiletěli uzavřít dohodu s pražským letištěm, připravoval jsem se na jedno odpoledne víc než týden a vytvořil jsem slovník, který měl víc než 3 500 většinou technických termínů. Celé to vyvrcholilo galavečerem, kde jsem měl tlumočit pro majitele Korean Air. Když jsem tam ale dorazil bylo mi oznámeno, že jsem tlumočník českých politiků, tedy prezidenta Zemana, tehdejšího premiéra Nečase a bývalého ministra financí Kalouska a ředitele Dvořáka.
Byl to pro vás šok?
To tedy byl. Většina řečníků má v takových chvílích připravenou řeč, takže člověk nemusí tlumočit takříkajíc z fleku. Nikdo z politiků, ale nic takového neměl. Odchytil jsem tehdy asistentku z Hradu a ptal se jí, jestli nemá nějaký protokol. Na to mi ale řekla, že pan prezident si na takové večery protokoly nepíše, ale ať se nebojím, že pan prezident je dobrý řečník. Což mi v tu chvíli nebylo k ničemu. Nutno říct, že s prezidentem to nakonec šlo hladce. Bylo vidět, že s tlumočníky umí pracovat. Připadal sem si na tom pódiu jako rovnocenný partner.
Co vás přimělo opustit obor?
Další spolupráce, které mi nabízeli, se týkali Dukovan a Temelína a já jsem velký odpůrce jádra, takže jsem od toho dal ruce pryč. U podnikání mě zase unavilo to cestování, kvůli kterému jsem se nemohl plně soustředit na vedení společnosti a rodinu. Tak jsme se s maminkou rozhodli raději si založit restauraci. Ona vždy moc ráda vařila a pro spousty hostů, které otec míval, vařila opravdu často, takže jsme se rozhodli z toho udělat byznys. Název restaurace J'S Kitchen je mimochodem odvozený od matčina jména Jinah.
A daří se vám?
Během pandemie to nebylo jednoduché, ale hlavně díky tomu, že máme pouze výdejní okénko a maminka navíc tvrdě dbá na kvalitu a chuť, takže je to domácí kuchyně a žádná chemie, se zákazníci rádi vracejí. V současné době hledáme investora, abychom mohli klientům a příznivcům korejské kuchyně poskytnout ještě lepší a zajímavější nabídku.