Politika přivedla Budovce na popraviště
STARÉ MĚSTO Mise k Vysoké Portě do Istanbulu, boj o Majestát, anebo volba zimního krále Fridricha Falckého na český trůn. Takové události náležely k životu a dílu Václava Budovce z Budova, stavovského předáka přelomu počátku 17. století, bojovníka, intelektuála a literáta, jež se narodil 28. srpna před 1551.
„Syt jsem dnů svých,“pronesl Budovec ráno 21. června 1621, když jako druhý z 27 ortelovaných stavovských předáků vystoupil na Staroměstském rynku na popravčí lešení a poklekl před Janem Mydlářem. Věkem jej v onen den předčil toliko Kašpar Kaplíř ze Sulevic.
Budovec měl za sebou pestrý život. „Muž znamenitě učený i spisy vydanými slovutný, který zemi německou, francouzskou, vlašskou, anglickou i tureckou projel,“popsal ho Jan Amos Komenský ve své Historii těžkých protivenství.
Vynikající jazykové schopnosti si mladý Budovec po cestách západní Evropou a Itálií v 70. letech 16. století rozšířil během diplomatické mise u Vysoké Porty v Istanbulu o znalosti turečtiny a arabštiny. Z pobytu v Osmanské říši vytěžil své asi nejznámější dílo, náboženský polemický spis Antialkorán.
V roce 1602 dal o sobě vědět Budovec na politické scéně. Mohutné vytrubování a bubnování tehdy doprovázelo vyhlášení mandátu proti jednotě bratrské. „Stoupenci její jsou odřezanci od přijatého v zemi náboženství,“pozastavil se nad nimi císař a král český Rudolf II. Na sněmu v roce 1603 Budovec upadl u císařského dvora v nemilost poté, co se ujal obhajoby jednoty.
Úspěšněji si vedl o šest let pozdější v další politické půtce, která skončila vyhlášením Rudolfova Majestátu. Jako čelný stavovský opoziční politik nechyběl Budovec u zlomových momentů českých dějin. V květnu 1618 se účastnil schůzky v malostranském Smiřického paláci, předcházejícím defenestraci císařských místodržících. Sesazení krále Ferdinanda II. z českého trůnu pomohl zdůvodnit právním rozkladem. V roce 1619 podporoval Fridricha Falckého v jeho cestě za českou korunou. O rok později mohl zavzpomínat na mládí v Istanbulu – v Praze přivítal sultánova vyslance Mehmeda Agu a provedl ho městem. Nápad na spojenectví s Osmany proti Habsburkům však nevyšel.
Po debaklu na Bílé hoře v listopadu 1620 Budovec odvezl rodinu do bezpečí a vrátil se do svého vyrabovaného domu za Týnským chrámem na Starém Městě. Zde se dočkal zatčení. Za zločin urážky majestátu vyslechl trest smrti. (boh)