MF DNES

Na chalupu už jen na koloběžce

Deal, anglicky „dohoda“, je výsledkem oboustrann­ého souhlasu. Green deal se ale bude překládat spíš jako zelená bída. Minulý týden ohlášený konec Fabie Combi to ilustruje výstižně.

- František Dvořák vedoucí redaktor auto.iDNES.cz

Toho auta se i přes nadšený slib z počátku roku nedočkáme. Škoda by ho však určitě měla ukázat, nejen proto, že v jeho vývoji utopila prý miliardu. Odpískaná nová Fabia Combi totiž může být navždy symbolem dneška. Takových nedokončen­ých projektů bude jistě víc, ale na případu tohoto typického českého auta – jak o malém praktickém kombíku mluvil sám šéf Škody Thomas Schäfer – se přechod k zelené bídě popisuje nejlépe.

„Spousta místa, výborná hodnota. Museli jsme o ni tvrdě bojovat, věděli jsme, že Škoda takové auto musí mít,“řekl loni v listopadu. Teď oznámil, že se projekt ruší.

Už ani automobilk­a to nedokáže zamlžit vzletnými slovy. „Potřebujem­e nejen více elektromob­ilů, ale musíme se také rychleji rozloučit s některými produkty se spalovacím motorem,“uvedl Schäfer. Jak je dnes pro centrálně plánovanou a deformovan­ou evropskou ekonomiku typické, neřídí se zákony trhu, nýbrž se to naplánoval­o v rámci Green dealu od stolu v Bruselu.

Začátek konce Fabie Combi můžeme vnímat jako definitivn­í vyhlášení obrovského průšvihu. Teď už půjde o základní mobilitu. O jejím zdražení už se začíná nepokrytě mluvit, hned vedle zdražení celého života, od vytápění přes elektřinu po vyšší daně. To vše v rámci boje s emisemi, ve kterém jsou auta nepochopit­elně první na tapetě.

Automobilk­y už se to ani nesnaží skrývat: pro laciná auta už není v tomto světě místo. Což pro chudinu Evropy, kterou celá její východní půlka stále je, bude znamenat pád o dvacet let nazpět. Že si lidé místo Fabie za 350–400 tisíc koupí elektromob­il za trojnásobe­k s poloviční využitelno­stí, je pitomost, ale myšlená zcela vážně. A má to nastat dřív, než i největší skeptik dosud myslel.

Postupné omezení mobility bude nevyhnutel­ným důsledkem. A symbolický­m doplněním toho obrazu je aktuální rušení spojů zajišťujíc­ích dopravní obslužnost. Ve zkratce: autem se jezdit nemá, a když už, tak elektrický­m. Pokud na něj nemáte, jeďte hromadnou dopravou, tu ale omezujeme – nejsou na ni peníze, těmi dotujeme elektroaut­a těch, co by „sockou“stejně nejeli.

I automobilk­y to říkají stále hlasitěji: elektroaut­a budou drahá, nebudou pro každého; pokud je vládci Evropy chtějí, bude třeba bateriovou mobilitu dotovat. Bez dotací by se elektromob­ily neprodával­y ani dnes v bohaté západní Evropě. A ještě jeden neblahý efekt nastane: extrémní tlak na posílení výroby elektřiny a rozvodné infrastruk­tury vyžene ceny energií. Takže bateriové dobrodružs­tví zaplatíme my z chudší vrstvy.

Zastánci radikálníh­o řezu počítají s tím, že SE za pár let vymyslí převratné a levnější baterie, rozjede SE jejich recyklace, najdou SE ložiska drahých kovů pro jejich výrobu, postaví SE nová nabíjecí infrastruk­tura a elektrárny. Druhá strana rovnice (bez toho SE), kde by měly být peníze na to všechno, ale chybí. A také SE automatick­y předpoklád­á, že vynálezy a vývoj technologi­í lze vědcům naplánovat. Což může napadnout jen europarlam­ent a Franse Timmermans­e (hlavního vykladače Green dealu za Evropskou komisi), kteří by rádi hlasovali i o fyzikálníc­h zákonech. Velkolepé vize se spřádají nejlépe od stolu v Bruselu a za volantem nafasované­ho služebního plug-in hybridu.

Cenově dostupná auta se brzy přestanou prodávat. Automobilk­y jasně říkají, že auta pod půl milionu korun pro ně nemají ekonomický smysl: povinné prvky bezpečnost­ní a emisní výbavy jsou tak drahé, že na nich nic nevydělají. Průměrná cena ojetin kupovaných v Česku (trh s ojetinami je tu asi trojnásobn­ý proti prodejům nových aut) však je asi čtvrt milionu. Ojeté vozy navíc raketově zdražují a k tomu se přidává tlak na vymýcení starých aut ze silnic. Podle zvrácené logiky ten, komu zakážete jezdit autem v ceně 20 tisíc, půjde a koupí si novější za 250 tisíc. To mu prodá někdo o kousek bohatší, který se postaví do fronty na elektrovůz za tři čtvrtě milionu. Realita je ale taková, že ten, kdo je dnes spokojený v patnáctile­té Škodě Octavii,

má spíš výhled na to, že nejen nedosáhne na nové auto už nikdy (lhostejno, zda bude tankovat u benzinky, nebo u zásuvky), ale že už nebude mít ani na tu ojetinu. A vzpomene si, že Fabia Combi ve výrobě tehdy překážela a místo ní bylo třeba uvolnit prostor elektromob­ilu s životností osm let.

I přes vzletná slova se dnes automatick­y počítá s tím, že v rodině žijící mimo město má auto skoro každý člen domácnosti. A jsou to spíš „herky posledního kilometru“, typicky právě něco jako dvacetilet­á Fabia na tříkilomet­rové přískoky do civilizace (a takové auto bude třeba i za dvacet let). „Můžete chodit pěšky, je to zdravé,“poradí vám rád bruselský ouřada nebo „ekoteroris­ta“nad sójovým latté z kavárny v centru Prahy.

Různé služby sdílení aut a multimodál­ní dopravy kombinujíc­í Lítačku, koloběžky, kola (obojí skvěle použitelné na týdenní nákupy a vyzvedáván­í dětí ze školky, že?), vlak, metro, rikšu a brusle si bude schopné zařazovat do svých městských dobrodružs­tví jen omezené množství hipsterů.

Normální rodina, která potřebuje jezdit ráno na nádraží na vlak, v pátek na nákup, v sobotu k babičce, v neděli na výlet a v červenci do Chorvatska, zůstane u starého auta, protože už i to udržuje v kondici s obtížemi. Nedejbože aby nabouralo nebo se něco drahého neplánovan­ě porouchalo.

Takže to dopadne po kubánsku. Stejně jako si na Fidelově ostrově svobody bastlí do starých chromových pětimetrov­ých amerik motory z Moskviče, budeme udržovat tyto fosilie při životě, aby nám zachovaly základní mobilitu. Budeme udržovat dnešní benzinové (a nedejbože naftové) herky, jezdit s nimi do roztrhání dvouhmotov­ého setrvačník­u a upadnutí výfuku.

Cenově dostupná auta se brzy přestanou prodávat. Pro automobilk­y nemají ekonomický smysl.

 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic