Dožínky a zdánlivé maličkosti, jež potřebujeme třikrát denně
Konec srpna stále je – a to mě velice těší – tradičním a oblíbeným obdobím dožínek, tedy slavností úrody. Dožínky ale nejsou „jen“oslavou konce žňových prací, které se nám letos kvůli nevyzpytatelnému počasí trochu komplikují, jsou také poděkováním. Poděkováním zemědělcům a poděkováním vyšší moci. Pro někoho poděkováním přírodě, pro někoho poděkováním bohu. Poděkováním za úrodu, za to, že i tenčící se zásoby z roku minulého se mohou nahradit novou sklizní, která bude v dalších měsících živit nás i zvířata, jež chováme.
V dobách, kdy jsme neměli dnes mnohými proklínané moderní zemědělství a kdy byl, vlastně musel zemědělcem být téměř každý z nás (a není to zase tak dávno), byly dožínky také důležitým tmelícím momentem. Všichni se na žních podíleli a všichni pak slavili úspěch své práce a dary naší země. V moderní době, kdy v zemědělství pracuje jen hrstka lidí a kdy se zdá, že společnost je více rozdělená než kdykoliv předtím, bych si přál, abychom podobné momenty sounáležitosti a sdílené radosti, jaké zažívali naši předci, mohli zažívat častěji i my.
Ne nadarmo se ale říká „naše země“, když mluvíme o své vlasti. Neříkáme „krajina“nebo „kraj“, nebo dokonce „country“. My Češi nazýváme svůj domov „země“. Země, tedy půda, je to, co nás spojuje. Země je naším národním bohatstvím a naší živitelkou. Proto jsem byl rád, že jsme se minulý týden mohli sejít na výstavě Země živitelka a společně na tuto skutečnost vzpomenout a za úrodu poděkovat. Já děkuji nejen pánubohu, že nás požehnal hojností úrody, ale také zemědělcům, že v letošních ztížených podmínkách nakonec vše zvládli a zasloužili se o to, že chléb náš vezdejší bude i napřesrok.
Možná jsme si za poslední rok a půl uvědomili, že zdraví a svoboda jsou zdánlivými maličkostmi, o které se příliš nestaráme, dokud nejsou v ohrožení. Měli bychom si uvědomit, že podobnými zdánlivými maličkostmi je také zemědělství a produkce potravin, které sice netvoří obří podíl na hrubém domácím produktu, ale bez produkce potravin se vše ostatní rozsype jako domeček z karet.
Jedna stará pravda říká, že většina z nás minimálně jednou v životě potřebuje doktora, právníka, policistu a kněze. Každý z nás ale minimálně třikrát denně potřebuje někoho, kdo mu zajistí, že má co jíst. To jsou právě zemědělci. Važme si toho a o tuto zdánlivou maličkost a samozřejmost pečujme a nenechme si ji vzít.