Jak nástup Tálibánu zatřásl životy Afghánců
Mnozí Afghánci se bojí víc kolapsu hospodářství než islamistického hnutí samotného
Tálibán svým příchodem k moci nezatřásl jen vládou v Afghánistánu, ale také – a možná zejména – tamní ekonomikou. Mnozí městští Afghánci se proto nyní, po odchodu posledních amerických vojáků, víc obávají hospodářského kolapsu než tálibánské železné pěsti.
„Větší strach mám, že nedokážu uživit rodinu než z toho, že si na příkaz Tálibánu budu muset nechat narůst vousy,“svěřil se agentuře AP jeden ze zaměstnanců pizzerie v centru Kábulu.
V afghánské metropoli je nadále cítit panika a strach, neboť prakticky nikdo nedokáže odhadnout, co přijde.
„Už teď mi snížili plat v přepočtu pod padesát dolarů. Je to o tři čtvrtiny méně, než jsem pobíral před Tálibánem. Podnikání se mnohde prakticky zastavilo,“svěřil se agentuře Reuters Mustafa, třicetiletý číšník z Kábulu.
Firmám rychle klesají denní tržby, jejich majitelé hlásí, že brzy nebudou moci pokrýt nájem. Řada zaměstnanců nedostala výplaty. Úřady sotva fungují, přestože Tálibán vyzval vládní zaměstnance, aby se vrátili do práce.
Obecně docházejí peníze, nejen zahraniční měna. Kvůli ekonomické nejistotě proto včera nařízení Tálibánu omezilo výběr z bank na maximálně 200 dolarů týdně.
Na druhé straně, něco se také přece jen mění k lepšímu – žít se totiž prostě musí. Podle očitých svědků se v posledních dvou dnech do velkých měst přece jen vrací obvyklý chaotický provoz, otevřely se pouliční trhy. Na odbyt prý jde zejména bílá tálibánská vlajka ozdobená verši z Koránu. Na kruhových objezdech v Kábulu hlídkují stejní policisté,
Fronta na peníze kteří roky sloužili vládě uprchlého exprezidenta Ašrafa Ghaního.
V kábulských parcích se mladí Afghánci znovu honí za míčem nebo hrají kriket. Na obřích plakátech pózuje jeden z nejvyšších vůdců Tálibánu mulla Abdul Ghání Baradar s americkým mírovým vyslancem Zalmayem Khalilzadem.
Avšak zdání normality často klame. Zoufalství z nedostatku financí nad městem stále těžce visí. Jak přímo v rodinách, tak z pohledu celého státu.
Kolaps se zdá být na dosah. Teprve nyní se ukazuje, jak klíčová pro fungování Afghánistánu byla mezinárodní pomoc a řeka dolarů, která do země tekla. Podle Světové banky sloužila k financování až pětasedmdesáti procent veřejných výdajů země. Nyní, od pádu Kábulu, však téměř vyschla.
Vypadá to, že Tálibán se k těmto zdrojům hned tak nedostane, pokud ovšem peníze nepřijdou z jiného směru, než dosud chodily – zejména z Číny.
Americká administrativa rychle zablokovala přístup k miliardám dolarů drženým centrální bankou ve Spojených státech. Výplatu stamilionů dolarů pozastavila Světová banka a rovněž Mezinárodní měnový fond (MMF). „Dokud se nevyjasní, jak to bude s uznáním nové vlády v Kábulu mezinárodním společenstvím, nemá Afghánistán přístup k čerpání zdrojů fondu,“uvedl Gerry Rice, mluvčí MMF.
Není divu, že za této situace afghánští bankéři varují před úplným rozpadem bankovního sektoru.
Před bankami, které často ani neotevřely, se tvoří dlouhé fronty.
Pochybnosti mezi obyvatelstvem vyvolává i to, že do klíčových ekonomických pozic dosazuje Tálibán nezkušené mulláhy. Kritika se v prvé řadě snáší na Hadžího Muhammada Idríse, který se stal úřadujícím guvernérem centrální banky.
„Sloužil v ekonomické komisi Tálibánu a byl učitelem v náboženské škole v Pákistánu. To je vše, co o této osobě vím, a nyní řídí centrální banku. Pravděpodobně nemá vůbec žádné zkušenosti,“komentoval to pro NBC News bývalý náměstek ministra financí Gul Maksúd Sabit.
„Může mulla řídit národní banku? To přece dělá ekonom,“podivil se nad zvláštní praxí Tálibánu Rada Akbar, fotograf a výtvarný umělec, který stihl odejít do Francie.
I když se Tálibán vehementně snaží Afghánce i svět přesvědčit o opaku, právě takováto nedomyšlená jmenování do funkcí vedle dalších věcí způsobují, že jen málo lidí je ochotno připustit, že islamistické hnutí od své poslední vlády nad zemí přece jen zmoudřelo.