Po lockdownu, ale i dál s ním

Jaký bude dnes začínající školní rok? Kromě čekání na nového ministra, s nímž by do školství mohl přijít zase úplně jiný kurz, to bude rok vyrovnávání se s lockdownem let minulých.

Sdalším školním lockdownem se pro tento rok nepočítá. I kdyby se ale optimistické předpoklady ministrů a epidemiologů potvrdily a žáci se mohli celý rok pro změnu učit ve třídách, pro školství tím pandemie zdaleka nekončí.

Minulý týden vydala Česká školní inspekce svou nejnovější tematickou zprávu. Na základě odpovědí od ředitelů škol a učitelů v ní spočítala žáky, kteří se po měsících výuky z domova do škol vrátili s výraznými vzdělávacími ztrátami. A závěry z průzkumu, který ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal označil za reprezentativní, nejsou právě optimistické.

Na základě informací od učitelů inspekce odhadla, že značné mezery má po roce a půl pandemie minimálně 14,5 tisíce žáků na prvním stupni základních škol, 22 tisíc žáků na druhém stupni základních škol a 18 tisíc středoškoláků. Tito žáci mají podle učitelů tak velké mezery, že se je jen těžko podaří zacelit během jediného školního roku. To jsou zhruba čtyři procenta z celkového počtu 1,37 milionu žáků, kteří v loňském roce navštěvovali (nebo spíš nenavštěvovali) základní a střední školy. Minimálně.

Ministerstvo školství pro ně připravilo na prázdniny letní kempy a od začátku školního roku doučování. Od škol v sérii metodických pokynů chce, aby výuku přizpůsobily tomu, co děti mají za sebou. Navíc na období od září do prosince vláda vyčlenila 250 milionů korun, za které budou ředitelé škol moci zaplatit doučování těch žáků, na kterých se dlouhá doba, kdy byly školy uzavřeny, podepsala nejvíce.

Jak doučit ty pravé

Nechme nyní stranou, zda je to dost (spíše ne, přece jen jde podle inspekce minimálně o čtyři procenta z 1,37 milionu žáků). Klíčové pro úspěch celé operace bude, zda se školám podaří přizpůsobit výuku potřebám dětí, z nichž každé se s distanční výukou vyrovnalo jinak. U doučování pak bude stěžejní, zda se podaří pomoc dostat k dětem, které během posledního roku a půl ztratily nejvíce. Jak vysvětloval v rozhovoru na téma pocovidového doučování ředitel odboru řízení regionálního školství Jan Mušuta: „Cílem není připravovat už dobré žáky, aby byli ještě lepší, jak je to typické například u soukromého doučování na přijímací zkoušky, ale pomoci těm, kterým by nikdo jiný nepomohl.“

Faktem je, že tito žáci pomoc potřebují co nejrychleji, jinak budou jejich potíže jen narůstat. Narychlo zorganizované letní kampy přitom ukázaly, že dostatek peněz nestačí. Spousta dětí si kempy určitě užila a pomohly jim, s cílovou skupinou žáků (tu z velké části tvoří děti ze sociálně znevýhodněného prostředí) byste se na nich však často nepotkali.

Aby to teď na podzim s doučováním dopadlo jinak, je potřeba podle Zuzany Ramajzlové, která se dlouhodobě zabývá doučováním dětí ze sociálně znevýhodněných rodin v organizaci Člověk v tísni, tyto děti nejprve identifikovat – nepůjde to bez plošného screeningu s jasně stanovenými kritérii, který je však teprve ve fázi příprav. Čtyři měsíce do konce letošního roku budou podle ní takovým zahřívacím kolem, během nich by se mělo rozjet masivní doučování a mělo by se také ověřit, zda školy dokážou na potřeby dětí reagovat. Čas na to, aby se vše vyladilo, bude. Vyrovnat se s důsledky koronavirových uzávěr ale školám potrvá v každém případě spíše roky než měsíce.

Jestli se pomoc podaří dostat k těm, pro které je v první řadě určena, bude záležet především na ředitelích škol. Konkrétně u doučování budou rozhodovat, kterým z žáků státem placené doučování nabídnou, nebo o tom, kdo (a jak efektivně) je bude doučovat. Pokud se doučování nepodaří dobře rozběhnout, vyplýtvaných 250 milionů bude ve srovnání s dlouhodobými dopady na budoucnost těchto dětí jen kapka v moři. Část ředitelů peníze využije na maximum. Jenže jako celku se českému školství nerovnost ve vzdělávání dlouhodobě nedaří snižovat ani za normálních podmínek. O školní úspěšnosti v Česku více než jinde rozhodovalo rodinné zázemí už před pandemií a během distanční výuky bylo ještě důležitější.

Učitele a ředitele škol teď nejspíš více než cokoli jiného zaměstnává start nového školního roku včetně nových protiepidemických opatření. Jak ukázalo pár prezenčních týdnů před letními prázdninami, hodně práce budou mít i s tím, aby pomohli dětem znovu navázat kontakt se spolužáky a poslepovat třídní kolektivy. Nebude jednoduché dostat děti zpátky do školy nejen fyzicky, ale také mentálně.

Navíc za měsíc přijdou parlamentní volby a s nimi možná i výměna ministra, který pro záchranný plán na dobu po lockdownu položil základy.

Ústí a Vary s vykřičníkem

Jak efektivní za těchto podmínek bude pokus o záchranu této covidové generace? To je otázka za miliardy. Odpověď v příštích letech naznačí například i počet takzvaných drop-outů, kdy se žáka nepodaří do vzdělávání znovu zapojit a on školu předčasně opustí.

Nejvíce žáků s výraznými mezerami ve vzdělávání po lockdownu zaznamenala školní inspekce v Ústeckém, Libereckém, Karlovarském a Královéhradeckém kraji. Zejména na Ústecku a Karlovarsku přitom jejich počet narostl hrozivě vysoko nad český průměr už před pandemií.

Spousta dětí si doučovací kempy užila, ale s cílovou skupinou byste se na nich moc často nepotkali.