Školy teď musejí bojovat i s leností části žáků
Kolik znalostí zůstalo po distanční výuce a po letních prázdninách v hlavách žáků? Hlavně tuto otázku si teď budou pokládat učitelé podle ředitelky ZŠ Campanus z Prahy 11 Lenky Derkové. Na řadě je velká inventura znalostí.
I v novém školním roce se budou školy potýkat s následky distanční výuky, kterou někteří žáci podle ředitelky ZŠ Campanus Lenky Derkové nezvládly.
„Z velké části se komplikace týkají cizinců, tedy těch, kteří mají doma cizojazyčné prostředí. Jejich rodičem jim mnohdy ani nemohou pomoci,“vysvětluje Derková.
CHODOV Co je podle vás nejtěžší na začátku školního roku?
Stejně jako loni na začátku školního roku budeme muset zjistit, jak jsou na tom děti a jaká je jejich úroveň a co jim v hlavách zůstalo z minulého školního roku. A nejde jen o to, co jsme zjistili před letními prázdninami, ale také o to, co zmizelo po dlouhém volnu. A na tom budeme stavět v aktuálním školním roce, také to samozřejmě porovnáme se školním vzdělávacím plánem – případně zjistíme, že některé oblasti nejsou tak důležité. Buď je zredukujeme, nebo zcela vypustíme. Jde o to, abychom zvládli také učivo aktuálního školního roku.
Jak vás do nového školního roku vybavilo ministerstvo školství?
Letos jsme nedostali podrobný manuál jako loni, kdy to bylo mnohem složitější. Vycházíme z té praxe, že školní rok nemůžeme zahájit normálně, ale musíme loňský školní rok zrekapitulovat. Jsme zase v nové situaci a nebude stačit jen zopakovat probrané učivo a jít dál.
Co je tedy potřeba?
Už teď víme, že řada žáků zvládla distanční výuku výborně. I rodiče pomáhali, za to jim moc děkujeme. U velké části dětí ale ta podpora taková nebyla a znalosti se nepodařilo podchytit tak, aby odpovídaly jejich ročníku.
Jak velký je podle vás podíl těch problematických žáků?
To je hodně rozdílné a z velké části se komplikace týkají cizinců, tedy těch, kteří mají doma cizojazyčné prostředí. Rodiče jim v takovém případě mnohdy ani nemohou pomoci, učivo nezvládají protože si ho ani neumějí přeložit. Tyto děti to měly opravdu velmi složité, škola jim ale věnovala podporu. Zapojili se i vychovatelé a pedagogičtí asistenti. Probíhaly individuální konzultace s individuální výukou.
Kteří žáci jsou teď v nejhorší situaci?
Určitě jsou to současní druháci, kteří jsou zároveň dětmi cizinců. Se všemi druháky teď bude nutné zopakovat celou první třídu. S dovednostmi čtení a psaní je to opravdu špatné a děti cizinců budou potřebovat nějakou výraznější podporu. Velkým problémem je například i čtení a porozumění textu. To děti bez podpory rodiny nezvládnou. To se ale týká jednoho, maximálně dvou dětí ve třídě.
Jakou podporu myslíte?
Například ministerstvo školství vymyslelo různé programy – jde o plán doučování. Naší výhodou je, že máme například i školního psychologa, který může pomoci.
Jak přesně bude podpora žáků probíhat v případě vaší školy?
Hned na začátku školního roku vytipujeme děti, které jsou na tom nejhůř. Obáváme se totiž, že někteří žáci šli se znalostmi během letních prázdnin do ještě většího minusu. U nás jsou ale všichni učitelé připraveni se těm dětem věnovat, jak bude potřeba. U nějakého individuálního doučování ale hodně záleží i na přístupu rodičů – jestli například s něčím takovým budou souhlasit. Jednodušší je to s menšími dětmi, které zůstávají po škole v družině.
Jak velké je u druháků i u dalších žáků manko na probraném učivu? Dá se například říci, že znalosti teď odpovídají tomu, jako by v minulém školním roce bylo jen jedno pololetí?
Tři testy a dost
Tak špatně na tom zase žáci nejsou. S učiteli jsme zrovna rekapitulovali minulý školní rok, některé třídy dokonce stihly probrat všechno učivo. Je to různé ročník od ročníku a liší se i jednotlivé předměty.
Dalo by se na těch dvou minulých školních rocích poznamenaných koronavirem vůbec najít něco pozitivního?
Některé prvky z distanční výuky budeme i nadále využívat. Nemluvím o těch nejmenších žácích, ale ti starší už dovedou pracovat distančním způsobem. A v tomto směru je možné s nimi individuálně postupovat dál.
Myslíte tím znalosti práce s počítačem, tabletem a internetem?
Určitě. V tomto směru byli zapojeni všichni a všichni to teď umí. A s dětmi je tak možné dobře komunikovat online a také jim tak zadávat úkoly.
Takže i kdyby se distanční výuka vrátila, nebylo by to tak špatné jako v momentě, kdy jste s ní začínali?
Sice už jsme mnohem dál, než na začátku loňského školního roku, nicméně problém je například v motivaci dětí i učitelů. Žáci sice mohou být v online hodině, problém například je, pokud nejsou na kamerách. To, aby byli na kamerách, je nutné ještě vymyslet. Občas se do tohoto problému vkládají i rodiče. Často nechtějí ukazovat své děti nebo prostředí, ve kterém žijí.
Jak se v průběhu pandemie změnila spolupráce školy a rodičů?
Rodiče měli velkou příležitost nahlédnout, co obnáší učitelská profese. Tím, že práci učitele sledovali několik měsíců, si mohli udělat jasnou představu. Většina tatínků a maminek chápe, že učitelé to nemají jednoduché a odvádějí dobrou práci. Výrazně menší část rodičů si ale myslí, že učitelé by měli učit jinak a více individuálně pracovat zrovna s jejich dětmi. To ale není možné.
Zlenivěly děti na distanční výuce?
Určitě to pro ně byla pohodlnější záležitost. Nemusely tak brzy vstávat, nemusely se převlékat z pyžámka.
Bude nutné s leností nějak bojovat?
Záleží na komunikaci s rodinou. Pokud zjistíme, že je na tom některé dítě úplně jinak, než jsme bývali zvyklí, budeme to řešit. Zahájíme eventuálně pomoc.
Na konci minulého školního roku řada pedagogů i lékařů upozorňovala na to, jak dětem chyběla tělesná výchova...
U dětí je nepochybně problém s obezitou, to jsem i viděla v červnu. Neříkám, že všichni, ale řada dětí se vrátila a nějaká kila navíc mají. Stravovací návyky se změnily. Děti se naučily přijímat více kaloricky náročnou potravu. Zároveň ale chyběl výdej kalorií. Myslím, že většina se ke sportu vrátí, ale nikoli všichni.
Můžete například nabídnout více tělesné výchovy?
Jako škola nabízíme dostatek pohybových aktivit, teď ale záleží hlavně na dětech, jestli budou mít zájem.
Je vyváženo to zlenivění dětí něčím pozitivním?
Pro všechny děti to byla příležitost, aby se samotné naučily si zorganizovat práci. Menší děti to samozřejmě moc dobře neumí, starší pochopily, že když si jeden den udělají volnější, tak ten druhý musejí o to více zabrat. I toto hodnotím dobře jako získání nových znalostí, které mohou zúročit. Samostatné plánování určitě každý jednou v životě zúročí.
Nejde ale jen o způsob práce, hrozba covidu zcela nezmizela. I nyní začne školní rok testováním...
Začínáme jako většina škol 1., 6. a 9. září antigenními testy. O diskutované PCR metodě jsme ani neuvažovali, protože je zbytečně složitá. Všichni doufáme, že po tom trojím testování už další nebude potřeba. Opravdu si to moc přejeme.