Obludný Zeman a kampaň

Diář Petra Koláře, reportéra MF DNES

Bez ohledu na to, zda máte, či nemáte rádi jakéhokoli politika, se asi shodneme, že by každý zvolený člověk měl především reprezentovat a prosazovat vůli těch, kteří ho do funkce vybrali.

Pro sichr si pojďme zopakovat, co stojí ve Wikipedii. „Zastupitelská demokracie nebo též reprezentativní či nepřímá demokracie je forma vlády založená na principu volby zastupitelů lidu v přímých volbách, čímž se liší od autokracie či přímé demokracie.“Wikipedie rovněž zmiňuje rizika. „Problémem zastupitelské demokracie může být to, že zastupitelé „hlasu lidu“ve skutečnosti nereprezentují „hlas lidu“. V tom případě se demokracie stává oligarchií – vládou malé skupiny lidí (...).“

Jak ale naslouchat „hlasu lidu“? V období mezi volbami ideálně tak, že dá politik voličům možnost, aby se přímo zeptali, proč se v nějaké situaci zachoval, jak se zachoval. Anebo jak se zachovat hodlá a proč. Existují různé kanály, jak tak politik může činit. Od rozhovorů s novináři přes komunikaci s voliči například prostřednictvím sociálních sítí nebo úplně napřímo.

Tedy tak, že dotyčný politik zvedne zadek z křesla a vydá se za svými voliči diskutovat na veřejná místa v jejich dosahu. Záleží na každém člověku, jestli na ohlášené místo přijde jenom „na čumendu“, chce položit nějaký dotaz, anebo přijde politikovi „jen“vynadat.

Asi se lze rovněž shodnout, že by se politik takto měl zpovídat svým voličům po celou dobu výkonu svého mandátu.

Pořád vám to dává logiku? Pak jste asi mnohem hloupější než Úřad pro hospodaření politických stran a politických hnutí. Ten totiž nyní rozhodl, že prezident Miloš Zeman v hradní kampani v roce 2018 porušil pravidla volební reklamy. Tím, že své výjezdy do krajů nezahrnul do výdajů na volební kampaň. Jinými slovy: Buď si to měl zaplatit ze svého, nebo nejezdit vůbec. Obojí je absurdní.

Do funkce prezidenta Zeman nastoupil v březnu 2013. Téhož roku v září zahájil návštěvou Zlínského kraje pravidelné cesty po všech regionech. První „turné“končilo v červnu 2014 na Vysočině. Už v září začínalo druhé kolo, opět ve zlínském regionu. Končilo v červnu 2015 opět na Vysočině. V průběhu následujících let objel Miloš Zeman všechny kraje ještě dvakrát.

Následovala dvě kola návštěv pěti krajů od září 2017 do června 2019. Jednalo se o Moravskoslezský, Ústecký, Plzeňský, Olomoucký

a Jihomoravský kraj v roce 2017, v inkriminovaném roce 2018 šlo o Moravskoslezský v květnu, Ústecký v červnu a Olomoucký kraj v září. Pak ještě v březnu 2019 Karlovarský kraj a v červnu Vysočina. Další výjezdy zhatil buď Zemanův zdravotní stav, nebo koronavirus.

Při všech cestách prezident navštívil vedení krajů a měst, pár podniků, v nichž většinou na závěr diskutoval se zaměstnanci. K tomu měl vždy několik veřejných debat. Pár výjezdů do krajů jsem se zúčastnil a pravidlem bylo, že jako první dostávali prostor položit otázku Zemanovi oponenti. Sám je k tomu na začátku vybízel. Dost často nastalo trapné ticho.

Verdikt Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí neznamená žádnou sankci. Pokuta by mohla činit 10 až 100 tisíc korun, jenže kvůli prezidentské imunitě řízení ani nelze zahájit. Tři a půl roku po inkriminované prezidentské volbě to tak celé zanechává pocit, že skutečným důvodem byla možnost říct, že obludný Zeman opět něco porušil.

Prezident toho systematicky porušuje spoustu. Ale vyčítat mu zrovna to, že se při výkonu funkce snaží komunikovat s lidmi napřímo, působí jako úlet.