Voda jako politická zbraň, v Sýrii vysychá Eufrat

Dříve nedaleko jeho olivového háje protékal Eufrat, nyní je ale řečiště nejdelší řeky Sýrie na kilometry vzdálené. S prohlubujícím se suchem a na pozadí přetrvávajících geopolitických problémů stromy Chálida Chamíse chřadnou a nedostatek vody pociťuje i jeho rodina.

„Je to, jako bychom byli v poušti,“zoufá si 50letý zemědělec na svém pozemku, který ještě minulý rok zavlažovala voda z Eufratu. To bylo ještě předtím, než oblast postihla téměř historická sucha.

„Uvažujeme, že odjedeme. Chybí nám voda na pití a na zavlažování stromů,“říká pan Chamís.

Odborníci upozorňují na bezprostředně hrozící humanitární krizi na severu Sýrie, kde úbytek vody v Eufratu zhoršuje socioekonomickou situaci, již tak nepříznivou po deseti letech válečného konfliktu. Pokles hladiny vody, pozorovaný od ledna, by mohl připravit o vodu, ale i elektřinu pět milionů Syřanů.

Po suché zimě se podle dat hlášených syrskými přehradami, na která se odvolává OSN i nevládní organizace, množství vody přitékající z Turecka do Sýrie snížilo na polovinu oproti normálu.

Na severovýchodě Sýrie, kde převládá kurdské obyvatelstvo, mají lidé za to, že Turecko používá vodu jako politickou zbraň a reguluje její množství na horním toku. Ankara však toto tvrzení důrazně popírá a zdroj z diplomatických kruhů viní z nedostatku vody klimatickou krizi.

Ať již je důvod sucha jakýkoliv, ve vesnici, kde žije pan Chamís, jsou zavlažovací trubky vyschlé. Řeka se natolik vzdálila, že uvedení čerpacího systému do chodu by bylo příliš nákladné. „Ženy musejí chodit s kbelíkem pro pitnou vodu sedm kilometrů,“popisuje Chamís.

Eufrat, u jehož břehů se podle některých učenců měl rozkládat biblický Eden, měří 2 800 kilometrů. V dobách antiky zavlažoval společně s Tigridem úrodnou Mezopotámii. Dnes řeka teče z Turecka do Sýrie, kterou diagonálně protíná, a posléze do Iráku, kde se stéká s Tigridem.

V Sýrii Eufrat napájí tři hydroelektrárny a nádrže pitné vody. Ředitel přehrady Tišrín říká, že vody je bezprecedentně málo a stav je alarmující. „Je to environmentální a humanitární katastrofa,“shrnuje. Od „mrtvého bodu“, kdy turbíny přestanou vyrábět elektřinu, dělí hladinu několik desítek centimetrů.

Nevládní organizace udávají, že již 60 procent syrské populace čelí potravinové nejistotě. (ČTK, AFP)