Pozor na opice: jak už i mě doběhl „rasismus“v hlavě

Jestli něco fakt nejsem, tak rasista. Nikdy by mě nenapadlo posuzovat lidi podle barvy kůže. Možná i proto, že můj kamarád ze základní školy se jmenoval Kryštof Cicko a byl to Rom, tehdy Cikán. A nikdo to neřešil. Jeho rodiče pracovali, početní sourozenci chodili do školy a my jsme spolu hráli fotbal, hokej a blbli na hřišti. A dodnes posuzuji lidi kolem sebe jen podle chování, jednání (příslušnice krásnějšího pohlaví někdy „diskriminačně“i podle vizáže).

O rasismu se teď mluví a píše všude, často i u nás. Stačí si připomenout kauzu fotbalisty Slavie Kúdely a jeho údajná slova o opici, která prý pošeptal hráči skotského týmu Glasgow Rangers, Finovi s tmavou pletí. Nebo když hrálo na Spartě Monako, kotel domácích fanoušků vybučel střelce branky zase s černou pletí a UEFA Spartě zavřela hřiště na další pohárové utkání.

Nedávno jsem byl s manželkou na jedné kulturní akci. Byla docela vydařená, akorát mi nesedl zpěvák, nebyla to moje krevní skupina. Mával kolem sebe rukama, na pódiu poskakoval, krčil se a zase vyskakoval, prostě skoro jako opice. Naklonil jsem se k manželce, že jí sdělím tento svůj pocit, ale pak jsem se zarazil. Zpěvák byl tmavší pleti. A já zašeptal akorát: „Nic moc, viď?“A bylo vymalováno.

Až další den jsem se nad tím znovu zamyslel. To jsme na tom v rámci oprávněného boje proti všem formám rasismu už tak, že když někdo poskakuje jako opice, pak jej v rámci naší autocenzury takto můžeme označit, jen když není tmavší pleti? Nejlépe když je to blonďák skandinávského typu? Není to rasismus na druhou, když barva pleti pro nás hraje roli v tom, jak zhodnotit chování jedince v konkrétní situaci?

Posuzovat lidi podle barvy pleti je svinstvo, jež nepatří do 21. století. Ale není nutné v našich hlavách vylévat s vaničkou i dítě. Když se někdo chová jako opice, proč ho tak neoznačit, ať je bílý, černý, žlutý, či třeba Eskymák? Ale současně je třeba umět se na ulici nebo v tramvaji postavit jakýmkoliv formám rasistických útoků, minimálně tím, že zavoláme policii. Sám jsem před lety jeden takový atak na cizince pomáhal odvracet, jakkoliv on sám vůbec nechápal, o co jde, když šlo „jen“o barvu jeho pleti.

A jsem přesvědčen, že přímý rasistický útok na černocha třeba na refýži tramvaje je přece jen něco trošinku jiného než pocit fotbalového milionáře, ať už mu někdo něco pošeptá do ucha, nebo na něj i zabučí.