Aby čas, který jim ještě zbývá, stál za to
Z karlovarského festivalu si Jednotka intenzivního života odvezla dvě zvláštní uznání a třetí místo v divácké anketě, což je o to pozoruhodnější, že vypráví o paliativní péči, napohled vzdálené generaci batůžkařů. Ale zdání klame.
Definice praví, že paliativní péče je „přístup zaměřený na zvyšování kvality života pacientů a jejich rodin v situaci, kdy čelí život ohrožující nemoci“. Tedy smrti. Jenže lékař tu poví, že „nejsem profík na smrt, ale na to, aby život před ní byl slušnej“. A to zabírá bez rozdílu věku.
Zvuk přístrojů zneklidňuje jako v mrazivé sci-fi, a když přejde v poplašné pípání, člověk sebou trhne. „Odešla v 11.26,“zapíše lékař. Odpojit, zabalit, odvézt, zhasnout.
To podstatné se však v novince kin předurčené svou důvěrností spíše pro obrazovku odehrává předtím. Když medici na stáži mají hlasovat – oživovat, nebo ne? Je to eutanazie, či není? Jsou zmatení, učili se přece zachraňovat, ale kdy mají dovolit pacientovi, aby zemřel?
Fyzik a katolík
Režisérka Adéla Komrzý stojí diskrétně v pozadí. Paliatr se člověka ptá, co ho trápí, i když jeho diagnózu zná. Slyší, že nejhorší je nevědět, kolik času zbývá. Někdo píše na tabulku „Jak dlouho tu budu?“, jiný rozhovor odmítá: „Mám pak pocit, že musím něco rychle řešit, bez vás si uchovám aspoň naději.“
Dáma, která ještě nedávno pečovala o zahrádku, vede s lékařem úsměvnou debatu o víře: „Já jsem fyzik, nevěřím. A vy? – Já jsem katolík, manželka protestant,“odpoví.
Kateřina Rusinová, Ondřej Kopecký a jejich tým se snaží, aby čas, jenž pacientům zbývá, stál za to. Vystupují vstřícně, ale nesentimentálně; mrazí při jejich výcvikovém rozhovoru s matkou umírajícího dítěte, jejž vystřídá týž reálný osud. Ve tmě a větru za okny, kde svítí jen pár lampiček, doktor hraje na cello a jeho kolegyně přijímá nový případ se slovy „Pro něj už toho moc neudělám, ale pro jeho rodinu mohu,“působí film až přízračně.
Ač má zjevně plnit i osvětový účel, umí najít silné detaily: novoroční přípitek mezi hadičkami, svatbu v paruce, pozůstalé s fotkami posledních společných chvil. Body navíc však patří zejména všem, kdo k natáčení tak osobních zážitků svolili. 70% Jednotka intenzivního života