Hrát tam, kde se vítězí

Čeká ho klíčová sezona NHL. Tomáš Hertl o budoucnosti, stěhování i fotbalovém fandění

Představte si, že vaši hravou duši neúspěchy sžírají. Třeba prohra ve stříhání kámen, nůžky, papír. Namíchne vás, jistěže. A teď si vemte, že máte zaměstnání, kde porážky sčítáte pravidelně. „Poslední dva roky byly fakt těžké,“zakaboní se Tomáš Hertl, jinak věčně dobře naložený chlapík.

Příští týden odlétá do Ameriky, za San Jose Sharks odehrál už osm sezon a přes 500 zápasů. Jeden z nejlepších českých hokejistů připouští, že se v NHL může poprvé stěhovat. „Mám poslední rok smlouvu,“přemítá sedmadvacetiletý útočník. „A chtěl bych hrát v týmu, kde se vyhrává.“

Teď se nehodlá zatěžovat tím, co stejně neovlivní. Spíš si pochvaluje, že konečně zase zažil bezvadné léto. Bez otravných omezení. Bez odloučení, kvůli čemuž přicházel o chvilky se synkem Tobiasem. A hlavně bez zranění. Naopak Hertl cítí, že tělo má po přípravě s kondičním expertem Milošem Pecou výborně přichystané. A pohodové časy si zpříjemnil fotbalovou výpravou, při níž fandil snad ještě vášnivěji než David Pastrňák, jehož záběry z kotle Baníku Ostrava kolovaly po internetu.

Ono je v módě, že české hvězdy NHL fandí na fotbale polonahé?

Nevím proč, ale i hokejové svatby se vždycky končí bez trika (usměje se). Když člověk fandí nebo vydává energii, hrozně se potí. A já obzvlášť. A na fotbale mě atmosféra vždycky strhne.

Jen zmíním, že jste se vyřádil při osmifinále Eura mezi Čechy a Nizozemci.

Když jsem se dozvěděl, že se bude hrát v Budapešti s fanoušky, vytáhl jsem bráchu, bratránka, manželčina tátu i kamaráda Kubu Krejčíka. A byl to jeden z nejlepších sportovních zážitků v životě!

Nároďák vyhrál 2:0.

A oba góly padly na naší straně stadionu! Sedmdesát z devadesáti minut jsme proskákali v kotli. Všichni bez trika. Po zápase se skandovalo dalších dvacet minut, pak to pokračovalo i cestou městem. Hecoval jsem, že poletíme podporovat kluky i dál. Když jsme ale slyšeli o čtvrtfinále v Baku, byli jsme dost hořcí.

Nepoznal vlastně někdo na tribuně, že Schickovi a spol. fandí jiný slavný sportovec?

Ze začátku moc ne, ale když se přišel vyfotit se mnou první člověk, přicházeli i další. Ale nevadilo mi to. Hlavně jsem všem říkal, ať pořádně fandíme.

Napadlo vás, že stejní fandové vám za pár měsíců mohou držet palce při olympiádě?

No jasně! Lidi milují, když hraje hokejový nebo fotbalový nároďák. Poznal jsem, jak se národ umí při fandění strhnout. A olympiáda by byla pecka. I když by tam byla neskutečná konkurence, mohli bychom i my tým dobře poskládat. Jen to není v naší moci. Covid ještě není za námi a člověk neví, co se stane. Už na poslední olympiádu nás nepustili, ale tolik jsem to neprožíval. Spíš mě mrzela ta předchozí v Soči, kde jsem chyběl kvůli zranění.

Jak jste tehdy trávil olympiádu?

Kluci odletěli do Soči, ostatní zmizeli na dovolenou a mě poslali do Philadelphie na rehabilitace k jednomu specialistovi přes kolena. Po cvičeních jsem byl hotový, na pokoji jsem přenosy nechytal, takže jsem musel k televizi na recepci. Jenže byl časový posun a navíc jsem na tom byl bídně s angličtinou. Náročná doba (usměje se).

Tehdy jste v NHL začínal, teď se chystáte na devátou sezonu.

Uteklo to jako voda! Nejvtipnější je, když mi fanoušci říkají: Díky jednomu tvému gólu (efektní nájezd proti Rangers) v první sezoně jsme začali chodit na hokej v San Jose. Jsem strašně rád, že si ho lidé pamatují, ale hned jim říkám: Vždyť jsem letos dal taky nějaké góly, tenhle už byl před osmi lety! Letí to. Odehrál jsem pět set zápasů, ale končit nechci.

Co chybí ke spokojenosti?

Pořád vyhlížím Stanley Cup. Sledoval jsem, jak ho Tampa vyhrála dvakrát za deset měsíců. Pat Maroon má tři za poslední tři roky, ale takový Joe Thornton nebo Patrik Marleau nemají žádný, i když budou brzy v Síni slávy a mají mraky bodů a zápasů. Jen nemají potřebné štěstí. Já hlavně musím zůstat zdravý. Vím, že hokej hrát umím, což jsem poslední tři roky dokazoval. A je otázka, jak to půjde.

A půjde to?

San Jose je ve složitější situaci, než jsme byli zvyklí. Moje první sezony jsme to v bojích o Stanley Cupy dotáhli daleko. Poslední dva roky ale byly fakt náročné, protože už několik zápasů před koncem jsme věděli, že neuděláme ani play off.

Cítíte, že se Sharks mění a vidina Stanley Cupu se vzdaluje?

Člověk na to nesmí myslet. Pořád je v týmu plno hráčů, kteří si zahráli finále – Burns, Vlašič, já, Couture. Jakmile začne sezona, budu bojovat o play off, i kdybych měl 19 nových spoluhráčů. Nechci se jen zúčastnit. Můžou to potvrdit i kluci při trénincích, že nedovedu prohrát.

Povězte to sám.

V dokumentu Michaela Jordana jsem okoukal hru, při které se hází mincemi. Vyhraje ten, kdo ji hodí nejblíž čáře. Když prohraju, jsem schopný házet mince celý den, jen abych zase peníze vyhrál zpátky. Je mi jedno jak, ale chci vyhrávat. Do sezony jdu s tím, abych byl co nejlepší a nejplatnější pro tým.

Máte ale v hlavě, že hrajete i o svou budoucnost?

Napadá mě, jestli mě budou chtít v San Jose znovu podepsat a jestli já tam budu chtít vůbec zůstat. Nechci to dostávat do hlavy, aby mě to nějak neovlivnilo. Začnu sezonu a uvidíme, jak se to vyvrbí. Těší mě, že dostanu prostor. V NHL jsem si jako centr vydobyl nějaké jméno, hraju 18 až 20 minut za zápas. A chtěl bych si pozici ještě posílit a vyhoupnout se ještě výš.

Poslouchám, že místo lukrativnější smlouvy byste upřednostnil týmový úspěch?

Mám v sobě, že chci vyhrávat. Některý tým vám může nabídnout skvělou smlouvu, ale tušíte, že s ním nic nevyhrajete. Někde můžete brát méně, ale tým může něco dokázat. Podívejte na Landeskoga. Chtěl zůstat v Coloradu, kde vidí budoucnost. Vzal menší smlouvu, i když jinde mohl teoreticky dostat lepší peníze.

Rozumím.

Dobře poskládané to má třeba Boston, kde Bergeron, Marchand nebo Pasta neberou tolik. Ale podívejte se na Toronto, kde mají všichni hráči naloženo, ale v play off vždycky narazí. Pamatuju si, jak to měl u nás Joe Thornton.

Jak?

Říkal nám: Vezmu si smlouvu na tři roky za méně, ale chci za to vyhrávat. Podobně mluvil třeba i MacKinnon. Na to bude taky člověk myslet. Kdybych měnil tým, chci koukat po místech, kde se bude vyhrávat. Další věcí ale je, jestli by mě takové týmy vůbec chtěly. Je to složité, ale kdo ví. Třeba mají San Jose něco v plánu. A nemusím se jim do toho hodit.

323 bodů (151+172) nasbíral Hertl v 503 startech za San Jose Sharks. 5,6 mil. dolarů ročně mu vyná- ší kontrakt, který po sezoně skončí.

Já hlavně musím zůstat zdravý. Vím, že hokej hrát umím, což jsem poslední tři roky dokazoval.

Zaznamenal jste nějaké náznaky?

To spíš zní od novinářů, že by klub San Jose za mě dostal nejvyšší protihodnotu. Od vedení nic takového nepřichází. Nemám ale ani signál, že by si přáli, abych zůstal. Člověk nikdy neví, jak to mají šéfové promyšlené. Snažím se na to nemyslet.

Uklidňuje vás, že po schopných centrech bývá v NHL poptávka?

To ano. Poslední sezonu jsem často hrával proti top lajnám soupeře a třeba útoku MacKinnona z Colorada jsme se dokázali vyrovnat. Neřeknu, že jsem stejně rychlý jako on, ale dovedu ho ubránit. Taky jsem se vypracoval mezi nejlepší centry na buly. Říká se, že centr je nejtěžší pozice. Musíte zvládat vhazování, komunikovat s beky nebo bránit. A když ubráníte McDavida nebo MacKinnona, musíte ještě stíhat podpořit útok. Jako centr mám navíc výhodu, že můžu zaskočit na křídle. Naopak to často nejde.