Špatně placená práce škodí, chce to roboty

Česko se musí zbavit levné práce. Nynější model fungování ekonomiky se už vyčerpal.

Přijde-li řeč na budoucnost ekonomiky, programy relevantních volebních uskupení se od sebe moc neliší. Strany se většinou shodují na tom, že montovny se přežily a že národní hospodářství má být ve stále větší míře založeno hlavně na „mozcích“. Ve svých programech slibují, že na tenhle přerod pošlou stovky miliard korun z domácích i evropských zdrojů. Kam by měly tyto prostředky zamířit?

Svůj model jsme vyčerpali

„Do roku 2030 bude mít Česká republika k dispozici celkem téměř jeden bilion korun z evropských prostředků. Všechny operační programy, Národní plán obnovy a další nástroje podpory musí vláda spustit co nejdříve a zajistit jejich efektivní čerpání bez zbytečné administrativní a časové zátěže. Podniky do výzev budoucnosti i svého rozvoje investují obrovské vlastní prostředky,“říká prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák.

Se svými kolegy obešel šéfy stran a nastínil jim hlavní oblasti, na které by se budoucí vláda měla zaměřit, aby se Česko vyhouplo z pasti levné ekonomiky.

Model transformace, kterou tuzemské hospodářství prošlo v uplynulých desetiletích, byl vcelku úspěšný a pomohl zemi dohnat jih Evropy. „Teď je ale už tenhle model vyčerpaný, narazil na své limity. Vytvořil strukturu ekonomiky, která neumožňuje dohánět ‚sever‘, tedy ty nejúspěšnější evropské ekonomiky, jako jsou Německo, Benelux či skandinávské země,“prohlašuje viceprezident svazu Radek Špicar.

„Za poslední tři desetiletí jsme se naučili skvěle vyrábět, ale většinou pro někoho jiného. V příštích desetiletích musíme začít vyvíjet a prodávat pod svojí vlastní značkou služby a produkty s vysokou přidanou hodnotou a vysokou marží,“doplňuje Špicar. Podle něj musejí české firmy v co největší míře pokračovat v digitalizaci, robotizaci i automatizaci, aby dokázaly zvýšit produktivitu.

To jim pomůže, aby se vypořádaly s aktuálně největším problémem, tedy nedostatkem pracovních sil. „Pandemie urychlila a změnila mnoho. U většiny firem se změnil obsah práce a snaží se své zaměstnance vzdělávat v oblasti digitálních dovedností a přinášet nové nástroje, které usnadňují práci, digitalizovat a zavádět robotizaci,“říká expertka na pracovní trh z poradenské společnosti PwC Andrea Linhartová Palánová.

„Aby technologie práci skutečně usnadnila, musejí lidé své dovednosti rozšiřovat a umět s nimi zacházet. To je naprosto základní požadavek. Robotizace prostoupila mnohá výrobní odvětví a operátoři linky se musejí učit i obsluze robotů, již jim ulehčují těžkou manuální práci. Ne každý se však chce vzdělávat, a proto se firmy potýkají s motivací zaměstnanců tréninky absolvovat,“dodává Linhartová Palánová.

„Firmy v pandemii masivně digitalizovaly, a pokud to v jejich podnikání šlo, přecházely na online nebo hybridní modely fungování. Přineslo to obrovskou poptávku po specializovaných profesích – zkušených projektových manažerech, specialistech online marketingu, graficích nebo obchodnících. Čím dál častěji si také firmy své zaměstnance, kteří vyjádří záměr odejít, udrží i za cenu vyšších nákladů,“tvrdí personální ředitelka společnosti Solitea Jindra Háchová.

Nejdříve se bude propouštět

Špicar říká, že postupná modernizace ekonomiky se neobejde bez propuštění desítek tisíc lidí. „Česká ekonomika se skládá z pracovních míst, která jsou fyzicky velmi náročná, nevyžadují téměř žádnou kvalifikaci a jsou velmi špatně placená. Ale na takových pracovních místech nelze postavit naši budoucí konkurenceschopnost,“říká.

Propuštění pracovníci najdou místo jinde – pokud budou chtít. „Vznikne ještě více pracovních míst, i když ne nutně v průmyslu,“upozorňuje Špicar. Rekvalifikace je podle něj úkol nejen pro zaměstnavatele, ale i pro vládu. Například v Beneluxu hraje stát důležitého zprostředkovatele mezi sektory, kde se propouští, a sektory, které nabírají. To by přechod mohlo zlevnit a ulehčit.

„Prioritou zájmu vlády by mělo být školství, kde dlouhodobě chybějí absolventi učebních oborů a je i nízký zájem o technické směry. Další oblastí je digitální gramotnost a s tím související upskilling (cílené zvyšování pracovních dovedností podle potřeb dané pozice, nejčastěji s ohledem na digitalizaci) nebo také reskilling (přeškolování na pozice, které jsou aktuálně potřeba). To je prostor, na kterém mohou spolupracovat privátní sektor i vláda,“říká Linhartová Palánová.

Po vzoru Německa má být podle Svazu průmyslu i přijímání pracovníků ze zahraničí. Zaměstnavatelé dlouhodobě kritizují proces získávání pracovníků, který je ve srovnání s okolními zeměmi příliš pomalý a komplikovaný.

Navíc české firmy mohou jen obtížně konkurovat německým podmínkám. „Narazili jsme na strop produkčních možností, firmy musejí odmítat zakázky. Bez zahraničních pracovníků nemůžeme plně využít pokrizovou konjunkturu,“doplňuje Špicar.