Nemilosrdná Ida. Kdo uteče, vyhraje!
Jaké štěstí, že jsem z Flushing Meadows vyrazil hned po tiskovce Barbory Krejčíkové! Vždyť psát se přece dá i v hotelu na Manhattanu, ne? Už před osmou večerní chodily od pořadatelů US Open výstrahy, že se blíží nebezpečí, dokonce tornáda.
Za pouhé tři minuty zrychlené chůze z Ashe Stadium na stanici novinářského autobusu v nedalekém parku člověk promokl, jako by si nad sebou nesl sprchu. Trávník pod botami čvachtal. Zvedal se vítr, občas se v dáli blýsklo.
Hurikán Ida už sice ztratil část síly, s níž o víkendu pustošil Louisianu, přesto bylo rozumnější se setkání s ním vyhnout.
S několika kolegy jsme velebili řidiče, který rozšířil seznam plánovaných zastávek a v ošklivé slotě přibrzdil před naším Westinem.
Ještě větší chvály se dočkal jiný šofér, jenž o několik hodin později totální divočinou vezl reportéry po večerní show na US Open.
„Chtěl bych mu poděkovat. Zvyšte mu plat!“žádal Christopher Clarey z New York Times na Twitteru.
To už Ida řádila na plné pecky. Způsobila záplavy, kácela stromy i dopravní značky, ničila auta, zastavila vlaky, bortila střechy.
Až ráno jsem se dozvěděl, že si bohužel vyžádala řadu obětí.
„Toto je nebezpečná a život ohrožující situace. Nepokoušejte se cestovat, neutíkáte-li z oblasti postižené povodní, nebo vám nebyla nařízena evakuace,“naskočilo mi okolo deváté na mobilu.
Jaká klika, že jsem si už v té době hověl v pokoji a zuření živlů vnímal jen jako bušení proudů vody do oken.
V přímém přenosu v televizi jsem viděl, kterak vichřicí nesené kapky svištěly na dvorec v Armstrong Stadium a vyhnaly do šatny Jihoafričana Andersona s Argentincem Schwartzmanem.
Moderní stavba je díky zatahovací střeše chráněná proti běžnému dešti. Jenže tohle nebyl běžný déšť, ale šílený liják. Bočními otvory kropil tribuny i kurt.
Kamarád mi popisoval, jak dobrodružně se v kolabující veřejné dopravě s přítelkyní vracel z Queens na Manhattan.
Trmáceli se nocí přes dvě hodiny – v nejistotě a obavách.
Ida opravdu není nějaký větříček. Kdo před ní uteče, vyhraje.