Metnar: Tálibán má možná i naše vrtulníky
Nejen o tom, co zůstalo po českých vojácích v Afghánistánu, kde působili devatenáct let, promluvil v rozhovoru pro MF DNES ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO).
Kolik a jaké zbraně dostala afghánská armáda od české armády od začátku mise v Afghánistánu?
Co vím, tak v roce 2007 vláda schválila dar tehdy nepotřebného majetku afghánské národní armádě. Dali jsme jim 12 vrtulníků – šest bojových a šest transportních, schváleno bylo i 20 tisíc samopalů a 650 kulometů. Nakonec se darovalo méně.
Může s těmito stroji a zbraněmi teď operovat Tálibán? V médiích už se objevily titulky: Tálibán ukořistil český „ďáblův kočár“, jak se přezdívalo vrtulníkům Mi-24.
Je možné, že ještě dnes se tam střílí našimi samopaly, že tam létají naše vrtulníky. Potřebovali bychom ale nějaký identifikátor, abychom to mohli s jistotou říct. Totéž platí i pro současné piloty amerických vrtulníků. Mohou a nemusí to být ti, které v Afghánistánu cvičili naši vojáci. I když náš výcvik se týkal ruských vrtulníků, ne amerických. Řada pilotů odešla do Tádžikistánu nebo Uzbekistánu, kde měli rodiny. Další zamířili na Západ.
Nejvíc techniky po odchodu zůstalo v Afghánistánu po amerických vojácích. I my jsme tam kvůli překotné evakuaci něco nechali?
Ano, ale nešlo o žádné zbraně. Ty i s další technikou byly převezeny zpět do České republiky společně s našimi vojáky ke konci června. Na letišti v Kábulu zůstaly po jednotce vojenské policie pouze čtyři starší vozy Toyota.
Proč česká auta v Kábulu zůstala?
Auta sice ještě dovezla na letiště poslední evakuované, ale chaotická a překotná situace už nedovolila odvézt je zpět do republiky. Už to nešlo.
Byl při české evakuaci někdo zraněn?
Ne, z vojáků nikdo. Ale byla informace, že jeden z těch evakuovaných byl na chvíli Tálibánem zadržen a zbit, ale pak byl propuštěn a převezen do České republiky.
O mezinárodní ochranu, tedy azyl či doplňkovou ochranu, požádalo v Česku 152 ze 169 Afghánců, které přivezly před dvěma týdny evakuační lety. Co teď s nimi bude? Najdou třeba uplatnění v armádě?
V současné době těm, kdo byli ve vojenských zařízeních, končí karanténa a postupně budou přemísťováni do zařízení ministerstva vnitra. Pokud se ptáte na další uplatnění třeba u ministerstva obrany nebo u armády, tak bych to úplně nevylučoval. Jedná se převážně o tlumočníky do anglického jazyka. Zájem o některé rodiny už ale projevili i někteří naši podnikatelé, kteří jim rovněž chtějí nabídnout práci.
Americká armáda v úterý po dvaceti letech opustila Afghánistán. Prezident Joe Biden označil evakuaci za „neobyčejný úspěch“. Také si to myslíte?
Chci se držet národního rozměru a ještě jednou poděkovat všem, kdo se podíleli na naší evakuaci. Zvládli jsme evakuaci velmi dobře.
Kritiku, která v tomto směru zazněla a bylo jí dost, odmítáte?
Ano. Když k věci zasedla Bezpečnostní rada státu, tak pět hodin po ní startovalo první letadlo, abychom dopravili co možná nejvíc lidí zpět. Potom jsme realizovali ještě další dva lety. Můj dík patří i těm, kteří v chaosu vytahovali lidi z davu, aby je vůbec dostali na palubu. Můj obdiv je o to větší, že tuto činnost vykonával v podstatě jednotlivec pod namířenými zbraněmi Tálibánu.
Není místo toho ale třeba se ptát, zda jste afghánské spolupracovníky nemohli do Česka dostat dřív?
Ale vždyť nikdo neměl informace, že se ten systém tak rychle zhroutí. Nikdo, ani zpravodajci netušili, že tamní administrativa takto selže. Vezměte si, že když se začalo avizovat, že by mohlo dojít ke změnám, tak byl pátek, v sobotu pak zasedala Bezpečnostní rada státu. A my nebo moji kolegové ještě ve čtvrtek jednali s velvyslancem, připravovali jsme bilaterální jednání, pozvání ministra obrany, bilaterální projekty. A najednou bylo všechno jinak. Během třiceti hodin došlo ke zhroucení. Od začátku přitom všichni počítali, že Američané odejdou 11. září.
Kolik zůstalo v Afghánistánu lidí s kontakty na Česko? Nemělo cenu tam vyslat ještě další letadla, dokud to šlo?
Tento program jsme připravovali dlouhodobě dopředu. Předchozí program, který mělo v gesci ministerstvo vnitra a připravovalo ho dva a půl roku, zrušil tehdejší ministr vnitra v roce 2017. My jsme náš nový program připravili, zahrnuli tam naše spolupracovníky, kteří prošli bezpečnostním screeningem, a následně jsme je všechny přepravili do České republiky. Za resort obrany a armádu mohu říct, že jsme v Afghánistánu nikoho nenechali. Ano, i nadále se ozývají lidé i bez jakékoli vazby na náš stát, že by chtěli být transportováni do České republiky. My ale musíme respektovat bezpečnostní podmínky.
Kolik afghánských spolupracovníků neprošlo bezpečnostním screeningem?
Prověřeny byly desítky osob. Z důvodů bezpečnostních rizik neprošli jednotlivci.
Američané se netají tím, že se i nadále budou ohroženým lidem snažit pomoci a pokusí se je dostat pryč. Počítá se s tím i u nás?
Ve spolupráci s dalšími to vyhodnocujeme. Žádosti stále přicházejí. Pracuje na tom ministerstvo zahraničních věcí.
Vy sám zastáváte názor, že je chyba, že se spojenci stáhli z Afghánistánu. Proč?
Mise ISAF končila v roce 2015, kdy byl naplněn její základní princip, tedy potlačení terorismu. Začala mise nová, Resolute Support, a začalo se mluvit o postupném odchodu. Já to hodnotím z toho úhlu pohledu, že ta forma, překotnost, chaos a kolaps současnou situaci ještě víc umocnily.
Byl to podle vás spíš úprk spojenců z Afghánistánu než ukončení mise?
Nenazval bych to úprkem, spíš překotným odchodem.
Podle prezidenta Miloše Zemana se nyní z Afghánistánu stane centrum terorismu. Dá se to předpokládat?
Nyní se žádný vývoj nedá předjímat. Na jednu stranu víme, čím byl Afghánistán po celé roky, desetiletí. Na druhou stranu vidíme, že ta dvacetiletá mise, pokud se na to budu dívat zúženou optikou v uvozovkách, situaci změnila. Mladí lidé získali vzdělání, ženy mohly pracovat, dostaly se i do soudnictví. Navíc tu máme nějaké sliby Tálibánu, tak uvidíme, jak to bude. Aliance a velká společenství budou ale muset vyvinout obrovský tlak, aby se Afghánistán semeništěm terorismu nestal. V současné době je to ale krátká doba na to říct, jakým směrem se bude vývoj v Afghánistánu ubírat.
Ministr zahraničí Jakub Kulhánek tvrdí, že se s Tálibánem musíme začít bavit. Premiér Babiš naopak prohlásil, že Česká republika s Tálibánem určitě jednat nebude. Jaký je na to váš názor?
Že my s Tálibánem jednat nebudeme. Pokud se má někdo zasadit o situaci v Afghánistánu, tak jsou to zástupci velkých společenství – Evropské unie nebo NATO.
O NATO prezident Miloš Zeman prohlásil, že by mělo přestat být servisní organizací Spojených států amerických a mělo by se reformovat. Souhlasíte s tím?
Myslím, že v tomto jsme s panem prezidentem názorově v souladu.
Zůstaňme ještě u prezidenta Zemana, který si vysloužil kritiku za cestu do Brna na zahájení školního roku vojenským speciálem CASA. Jak moc je to unikátní? Dosud k přeletům používal vrtulník.
Za mě to není vůbec neobvyklé. Letouny
CASA včetně těch nových jsou vybavené i pro přelety ústavních a vládních činitelů. Proto si také myslím, že je třeba využívat kapacit všech letadel, ať piloti i po covidové přestávce nalétají hodiny.
Kolik přeprava prezidenta do Brna stála, byť proběhla v rámci výcviku pilotů?
Odhadem kolem padesáti tisíc. Bylo to v rámci republiky.
Nedávno jste se potkal s ministryní financí Alenou Schillerovou kvůli rozpočtu resortu na příští rok. Ten by měl vzrůst na 92,7 miliardy korun, což je o dvě miliardy korun navíc proti původnímu návrhu. Přesto jste výsledek komentoval slovy, že to byla to těžká diskuse. V čem?
Zejména z hlediska detailů a argumentace. Protistrana byla dost neústupná. Nebylo to moje první vyjednávání, ale trvalo nejdelší dobu a bylo podle mě nejnáročnější.
Po zkušenosti z loňského roku, kdy jste musel z resortu obrany na čas na přání komunistů přepustit 10 miliard do státní rezervy, věříte, že ministerstvo obrany slíbenou částku dostane?
Pevně věřím, že ano. Chtěl bych na Poslaneckou sněmovnu apelovat, protože mezinárodní bezpečnostní situace se nelepší a lepšit zřejmě v souvislosti s Afghánistánem nebude, aby se všichni nad tím zamysleli a podle toho nakonec hlasovali. Bezpečnost bez finančních prostředků opravdu nejde zajistit.
Na co peníze navíc použijete?
Budou v maximální míře použity na investiční projekty. Zejména na ty strategické.
Bude jedním z nich i pořízení „nových grippenů“, protože u těch, jež nyní armáda používá, skončí pronájem v roce 2027?
Ano, smlouva se švédskou stranou je uzavřena do roku 2027 s možnou opcí do roku 2029. Rozhodnutí, jakou cestou se Česká republika v tomto směru vydá, bude muset, počítám, padnout kolem roku 2024. Teď už k tomu nicméně armáda zpracovává vojenské stanovisko. Zatím ho ale neznám. Tuto problematiku už ale každopádně bude rozhodovat nová vláda, nový ministr obrany.
Mnohokrát v tomto roce i v roce minulém jsme se bavili o strategických projektech, které jste chtěl dotáhnout do voleb. Ať už to bylo pořízení nového protivzdušného systému, 52 nových děl nebo 210 pásových obrněnců. Jak to vypadá s těmito projekty?
Budou muset vyvinout obrovský tlak, aby se Afghánistán nestal semeništěm terorismu.
Mám ambici a do voleb chci uzavřít děla ráže NATO a samozřejmě i protiletadlový a protiraketový komplet SHORAD. Oba tyto projekty máme ve finální fázi, je třeba u nich splnit už jen pár administrativních záležitostí.
To znamená?
U děl ráže NATO už souhlasilo kolegium ministra, o čemž chci na nejbližším zasedání informovat vládu. Podpis smlouvy tudíž v tomto případě předpokládám ještě během září. U systému SHORAD zbývá dokončit administrativních kroků o něco více, ale děláme maximum, aby i tento projekt byl do voleb.
V souvislosti s modernizací armády se nicméně asi nejvíc hovořilo o projektu obrněných transportérů. Jak to vypadá s ním?
U něho jsme dnes (ve středu – pozn. red.) obdrželi závazné nabídky tří uchazečů o zakázku. Teď přijde na řadu proces hodnocení těchto nabídek. Do voleb se tento projekt určitě zrealizovat nestihne, ale věřím, že i pro nového ministra bude prioritou a dokončí jej.
Nákup děl ráže NATO a systému SHORAD je ve finále. Nejen v souvislosti s covidem se mluvilo o tom, že zakázky mnohonásobně podraží. Jaká je tedy jejich finální cena?
Do podpisu smluv nechci říkat konkrétní částky, ale obecně jde plus minus o nárůst o dvě a půl miliardy u každého projektu (původní cena děl měla být zhruba šest miliard korun, za systém SHORAD se mělo dát zhruba deset miliard – pozn. red.).