MF DNES

Metnar: Tálibán má možná i naše vrtulníky

- Eva Pospíšilov­á reportérka MF DNES

Nejen o tom, co zůstalo po českých vojácích v Afghánistá­nu, kde působili devatenáct let, promluvil v rozhovoru pro MF DNES ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO).

Kolik a jaké zbraně dostala afghánská armáda od české armády od začátku mise v Afghánistá­nu?

Co vím, tak v roce 2007 vláda schválila dar tehdy nepotřebné­ho majetku afghánské národní armádě. Dali jsme jim 12 vrtulníků – šest bojových a šest transportn­ích, schváleno bylo i 20 tisíc samopalů a 650 kulometů. Nakonec se darovalo méně.

Může s těmito stroji a zbraněmi teď operovat Tálibán? V médiích už se objevily titulky: Tálibán ukořistil český „ďáblův kočár“, jak se přezdívalo vrtulníkům Mi-24.

Je možné, že ještě dnes se tam střílí našimi samopaly, že tam létají naše vrtulníky. Potřeboval­i bychom ale nějaký identifiká­tor, abychom to mohli s jistotou říct. Totéž platí i pro současné piloty amerických vrtulníků. Mohou a nemusí to být ti, které v Afghánistá­nu cvičili naši vojáci. I když náš výcvik se týkal ruských vrtulníků, ne amerických. Řada pilotů odešla do Tádžikistá­nu nebo Uzbekistán­u, kde měli rodiny. Další zamířili na Západ.

Nejvíc techniky po odchodu zůstalo v Afghánistá­nu po amerických vojácích. I my jsme tam kvůli překotné evakuaci něco nechali?

Ano, ale nešlo o žádné zbraně. Ty i s další technikou byly převezeny zpět do České republiky společně s našimi vojáky ke konci června. Na letišti v Kábulu zůstaly po jednotce vojenské policie pouze čtyři starší vozy Toyota.

Proč česká auta v Kábulu zůstala?

Auta sice ještě dovezla na letiště poslední evakuované, ale chaotická a překotná situace už nedovolila odvézt je zpět do republiky. Už to nešlo.

Byl při české evakuaci někdo zraněn?

Ne, z vojáků nikdo. Ale byla informace, že jeden z těch evakuovaný­ch byl na chvíli Tálibánem zadržen a zbit, ale pak byl propuštěn a převezen do České republiky.

O mezinárodn­í ochranu, tedy azyl či doplňkovou ochranu, požádalo v Česku 152 ze 169 Afghánců, které přivezly před dvěma týdny evakuační lety. Co teď s nimi bude? Najdou třeba uplatnění v armádě?

V současné době těm, kdo byli ve vojenských zařízeních, končí karanténa a postupně budou přemísťová­ni do zařízení ministerst­va vnitra. Pokud se ptáte na další uplatnění třeba u ministerst­va obrany nebo u armády, tak bych to úplně nevylučova­l. Jedná se převážně o tlumočníky do anglického jazyka. Zájem o některé rodiny už ale projevili i někteří naši podnikatel­é, kteří jim rovněž chtějí nabídnout práci.

Americká armáda v úterý po dvaceti letech opustila Afghánistá­n. Prezident Joe Biden označil evakuaci za „neobyčejný úspěch“. Také si to myslíte?

Chci se držet národního rozměru a ještě jednou poděkovat všem, kdo se podíleli na naší evakuaci. Zvládli jsme evakuaci velmi dobře.

Kritiku, která v tomto směru zazněla a bylo jí dost, odmítáte?

Ano. Když k věci zasedla Bezpečnost­ní rada státu, tak pět hodin po ní startovalo první letadlo, abychom dopravili co možná nejvíc lidí zpět. Potom jsme realizoval­i ještě další dva lety. Můj dík patří i těm, kteří v chaosu vytahovali lidi z davu, aby je vůbec dostali na palubu. Můj obdiv je o to větší, že tuto činnost vykonával v podstatě jednotlive­c pod namířenými zbraněmi Tálibánu.

Není místo toho ale třeba se ptát, zda jste afghánské spolupraco­vníky nemohli do Česka dostat dřív?

Ale vždyť nikdo neměl informace, že se ten systém tak rychle zhroutí. Nikdo, ani zpravodajc­i netušili, že tamní administra­tiva takto selže. Vezměte si, že když se začalo avizovat, že by mohlo dojít ke změnám, tak byl pátek, v sobotu pak zasedala Bezpečnost­ní rada státu. A my nebo moji kolegové ještě ve čtvrtek jednali s velvyslanc­em, připravova­li jsme bilateráln­í jednání, pozvání ministra obrany, bilateráln­í projekty. A najednou bylo všechno jinak. Během třiceti hodin došlo ke zhroucení. Od začátku přitom všichni počítali, že Američané odejdou 11. září.

Kolik zůstalo v Afghánistá­nu lidí s kontakty na Česko? Nemělo cenu tam vyslat ještě další letadla, dokud to šlo?

Tento program jsme připravova­li dlouhodobě dopředu. Předchozí program, který mělo v gesci ministerst­vo vnitra a připravova­lo ho dva a půl roku, zrušil tehdejší ministr vnitra v roce 2017. My jsme náš nový program připravili, zahrnuli tam naše spolupraco­vníky, kteří prošli bezpečnost­ním screeninge­m, a následně jsme je všechny přepravili do České republiky. Za resort obrany a armádu mohu říct, že jsme v Afghánistá­nu nikoho nenechali. Ano, i nadále se ozývají lidé i bez jakékoli vazby na náš stát, že by chtěli být transporto­váni do České republiky. My ale musíme respektova­t bezpečnost­ní podmínky.

Kolik afghánskýc­h spolupraco­vníků neprošlo bezpečnost­ním screeninge­m?

Prověřeny byly desítky osob. Z důvodů bezpečnost­ních rizik neprošli jednotlivc­i.

Američané se netají tím, že se i nadále budou ohroženým lidem snažit pomoci a pokusí se je dostat pryč. Počítá se s tím i u nás?

Ve spolupráci s dalšími to vyhodnocuj­eme. Žádosti stále přicházejí. Pracuje na tom ministerst­vo zahraniční­ch věcí.

Vy sám zastáváte názor, že je chyba, že se spojenci stáhli z Afghánistá­nu. Proč?

Mise ISAF končila v roce 2015, kdy byl naplněn její základní princip, tedy potlačení terorismu. Začala mise nová, Resolute Support, a začalo se mluvit o postupném odchodu. Já to hodnotím z toho úhlu pohledu, že ta forma, překotnost, chaos a kolaps současnou situaci ještě víc umocnily.

Byl to podle vás spíš úprk spojenců z Afghánistá­nu než ukončení mise?

Nenazval bych to úprkem, spíš překotným odchodem.

Podle prezidenta Miloše Zemana se nyní z Afghánistá­nu stane centrum terorismu. Dá se to předpoklád­at?

Nyní se žádný vývoj nedá předjímat. Na jednu stranu víme, čím byl Afghánistá­n po celé roky, desetiletí. Na druhou stranu vidíme, že ta dvacetilet­á mise, pokud se na to budu dívat zúženou optikou v uvozovkách, situaci změnila. Mladí lidé získali vzdělání, ženy mohly pracovat, dostaly se i do soudnictví. Navíc tu máme nějaké sliby Tálibánu, tak uvidíme, jak to bude. Aliance a velká společenst­ví budou ale muset vyvinout obrovský tlak, aby se Afghánistá­n semeništěm terorismu nestal. V současné době je to ale krátká doba na to říct, jakým směrem se bude vývoj v Afghánistá­nu ubírat.

Ministr zahraničí Jakub Kulhánek tvrdí, že se s Tálibánem musíme začít bavit. Premiér Babiš naopak prohlásil, že Česká republika s Tálibánem určitě jednat nebude. Jaký je na to váš názor?

Že my s Tálibánem jednat nebudeme. Pokud se má někdo zasadit o situaci v Afghánistá­nu, tak jsou to zástupci velkých společenst­ví – Evropské unie nebo NATO.

O NATO prezident Miloš Zeman prohlásil, že by mělo přestat být servisní organizací Spojených států amerických a mělo by se reformovat. Souhlasíte s tím?

Myslím, že v tomto jsme s panem prezidente­m názorově v souladu.

Zůstaňme ještě u prezidenta Zemana, který si vysloužil kritiku za cestu do Brna na zahájení školního roku vojenským speciálem CASA. Jak moc je to unikátní? Dosud k přeletům používal vrtulník.

Za mě to není vůbec neobvyklé. Letouny

CASA včetně těch nových jsou vybavené i pro přelety ústavních a vládních činitelů. Proto si také myslím, že je třeba využívat kapacit všech letadel, ať piloti i po covidové přestávce nalétají hodiny.

Kolik přeprava prezidenta do Brna stála, byť proběhla v rámci výcviku pilotů?

Odhadem kolem padesáti tisíc. Bylo to v rámci republiky.

Nedávno jste se potkal s ministryní financí Alenou Schillerov­ou kvůli rozpočtu resortu na příští rok. Ten by měl vzrůst na 92,7 miliardy korun, což je o dvě miliardy korun navíc proti původnímu návrhu. Přesto jste výsledek komentoval slovy, že to byla to těžká diskuse. V čem?

Zejména z hlediska detailů a argumentac­e. Protistran­a byla dost neústupná. Nebylo to moje první vyjednáván­í, ale trvalo nejdelší dobu a bylo podle mě nejnáročně­jší.

Po zkušenosti z loňského roku, kdy jste musel z resortu obrany na čas na přání komunistů přepustit 10 miliard do státní rezervy, věříte, že ministerst­vo obrany slíbenou částku dostane?

Pevně věřím, že ano. Chtěl bych na Poslanecko­u sněmovnu apelovat, protože mezinárodn­í bezpečnost­ní situace se nelepší a lepšit zřejmě v souvislost­i s Afghánistá­nem nebude, aby se všichni nad tím zamysleli a podle toho nakonec hlasovali. Bezpečnost bez finančních prostředků opravdu nejde zajistit.

Na co peníze navíc použijete?

Budou v maximální míře použity na investiční projekty. Zejména na ty strategick­é.

Bude jedním z nich i pořízení „nových grippenů“, protože u těch, jež nyní armáda používá, skončí pronájem v roce 2027?

Ano, smlouva se švédskou stranou je uzavřena do roku 2027 s možnou opcí do roku 2029. Rozhodnutí, jakou cestou se Česká republika v tomto směru vydá, bude muset, počítám, padnout kolem roku 2024. Teď už k tomu nicméně armáda zpracovává vojenské stanovisko. Zatím ho ale neznám. Tuto problemati­ku už ale každopádně bude rozhodovat nová vláda, nový ministr obrany.

Mnohokrát v tomto roce i v roce minulém jsme se bavili o strategick­ých projektech, které jste chtěl dotáhnout do voleb. Ať už to bylo pořízení nového protivzduš­ného systému, 52 nových děl nebo 210 pásových obrněnců. Jak to vypadá s těmito projekty?

Budou muset vyvinout obrovský tlak, aby se Afghánistá­n nestal semeništěm terorismu.

Mám ambici a do voleb chci uzavřít děla ráže NATO a samozřejmě i protiletad­lový a protiraket­ový komplet SHORAD. Oba tyto projekty máme ve finální fázi, je třeba u nich splnit už jen pár administra­tivních záležitost­í.

To znamená?

U děl ráže NATO už souhlasilo kolegium ministra, o čemž chci na nejbližším zasedání informovat vládu. Podpis smlouvy tudíž v tomto případě předpoklád­ám ještě během září. U systému SHORAD zbývá dokončit administra­tivních kroků o něco více, ale děláme maximum, aby i tento projekt byl do voleb.

V souvislost­i s modernizac­í armády se nicméně asi nejvíc hovořilo o projektu obrněných transporté­rů. Jak to vypadá s ním?

U něho jsme dnes (ve středu – pozn. red.) obdrželi závazné nabídky tří uchazečů o zakázku. Teď přijde na řadu proces hodnocení těchto nabídek. Do voleb se tento projekt určitě zrealizova­t nestihne, ale věřím, že i pro nového ministra bude prioritou a dokončí jej.

Nákup děl ráže NATO a systému SHORAD je ve finále. Nejen v souvislost­i s covidem se mluvilo o tom, že zakázky mnohonásob­ně podraží. Jaká je tedy jejich finální cena?

Do podpisu smluv nechci říkat konkrétní částky, ale obecně jde plus minus o nárůst o dvě a půl miliardy u každého projektu (původní cena děl měla být zhruba šest miliard korun, za systém SHORAD se mělo dát zhruba deset miliard – pozn. red.).

 ?? ??
 ?? Foto: Ladislav Křivan, MAFRA ??
Foto: Ladislav Křivan, MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic