Čínské firmy pod dohledem
Čínská vláda reguluje technologické firmy, aby se příliš nevymkly kontrole, říká ekonom Vilém Semerák.
ínské technologické firmy se v posledním roce potýkají se zvýšeným zájmem Pekingu. Vláda představila spoustu přísných regulací, naposledy omezila online hraní videoher dětmi na tři hodiny týdně. Odborník na čínskou ekonomiku Vilém Semerák z institutu CERGE-EI upozorňuje, že spoutávání technologických firem pravidly se zemi může vymstít. „Populace stárne, pracovní síla mizí a Čína se bez hladkého technologického vývoje nejspíš neobejde,“říká.
Čínské děti nově smějí hrát online hry jednu hodinu v pátek, hodinu v sobotu a hodinu v neděli. Jako důvod úřady uvádějí, že děti tráví před obrazovkami moc času, což škodí jejich zdraví. Neskrývá se však za přísnými pravidly ještě něco jiného?
Je to jedno s druhým. Mnoho tamních rodin skutečně znepokojuje, že jejich děti tráví hodně času online místo toho, aby se třeba věnovaly škole. Zároveň se čínské vládě hodí navykat populaci na regulaci přístupu k internetu. Uvedené omezení je například doplněno povinností vždy uvádět skutečné jméno a také obsah her podléhá striktní cenzuře. V čínském přístupu k regulaci se vždy potká užitečné s tím, čeho chce strana a vláda dosáhnout.
A to je v tomto případě co?
Je tam cíl udržet kontrolu nad společností. A současně to vláda spojí s něčím, co se dá vysvětlit jak domácímu publiku, tak Západu jako nezbytná forma regulace, protože na trhu dochází k něčemu špatnému.
Omezení online her je jen jednou z mnoha regulací, které Čína uvalila na technologické firmy. Co si od toho slibuje?
Technologie jsou relativně novým, avšak velkým a dynamickým sektorem, který působí na řadu Číňanů atraktivně. Jsou tam lidé jako Jack Ma, kteří vyšli z ničeho, vybudovali obrovskou firmu a zároveň se nesnažili být nezávislí na Pekingu. Řada internetových podnikatelů dokonce v čínské komunistické straně je. Přesto jí ale za nic moc nevděčí, což vzbudilo obavy, že si vybudují nezávislé pozice. Pak by možná společnost byla ochotná sledovat více tyto vzory než ty oficiální stranické, které se jim vláda snaží vnucovat.
Technologické firmy navíc rostou do obrovských rozměrů, stojí rozkročené mezi čínským trhem a dalšími trhy a začaly být v některých případech relativně finančně nezávislé. Díky vydávání akcií na zahraničních trzích získaly přístup ke kapitálu, který je mimo dosah regulátorů. Bylo proto potřeba dát všem jasný signál: Nemáme rádi, když je někdo příliš nezávislý.
Nedělá ale Peking chybu, když technologické firmy omezuje?
Řada západních komentátorů si myslí, že ano. Kvůli nepříznivému demografickému vývoji bude výrazně růst poměr nepracující čínské populace vůči aktivní. Čína by chtěla být světovým lídrem, na což potřebuje dostatečně velkou ekonomiku, které při klesající míře porodnosti dosáhne jenom tak, že bude výrazným lídrem v technologiích a bude co možná nejefektivnější. Internetové firmy, ale i další kreativně zaměřené sektory by jí v tom mohly pomoct. Proto se objevují obavy, že čínská vláda svými byrokratickými zásahy tendenci k dravosti, efektivitě a hledání nových příležitostí výrazně naruší a země se bude se vyvíjet směrem ke stagnujícímu a byrokratickému systému, v němž inovace a schopnost růst nehrají roli.
Říkáte, že si to myslí západní komentátoři. Co si myslíte vy?
Ten trend tam určitě je. Nicméně Čína je na rozdíl od jiných zemí ohromně velkým trhem. I s určitými omezeními bude trvat déle, než se jim podaří domácí konkurenci udusit. Experti na Západě jsou dlouhodobě skeptičtí k inovační dynamice Číny a očekávají už řadu let, že čínský růst bude výrazně klesat. V mnohém mají pravdu, ale Číně se vždycky zčásti povedlo problémům vyhnout, za což může právě velikost ekonomiky a další faktory.
Jak na regulace reagují společnosti, kterých se to týká?
Co se týče veřejných reakcí, musí být opatrné. Když žijete v systému, který je daleko od běžného právního státu a kde žalovat stát je prakticky nemožné, tak se nelze bránit stylem, který by volily americké či evropské firmy. Zřejmě se odehrávají nějaká vyjednávání v zákulisí, ale co se týče veřejných debat, k velkým protestům nedochází. Jen výjimečně něco pronikne do novin.
V jakém smyslu?
Například na jaře tohoto roku se objevily opatrné komentáře některých ekonomů, jestli se to možná s regulací nepřehání. Poukazovali na to, že byrokratizace může podvázat sektor, který se velice úspěšně vyvíjel, v němž si Čína budovala mezinárodní renomé a který mohl do budoucna čínské ekonomice pomoct. Nicméně přímý protest proti rozhodnutím je něco, co by bylo vnímáno jako velmi donkichotská záležitost.
Při příležitosti nedávného stého výročí čínské komunistické strany Si Ťin-pching prohlásil, že se v zemi podařilo vymýtit extrémní chudobu. Je to pravda?
Co se týče extrémní chudoby, tak to pravda nejspíš je, alespoň pokud použijeme oficiální čínskou definici. Ta pracuje s o trochu nižší hranicí než Světová banka, konkrétně s ročním příjmem čtyři tisíce jüanů, což je zhruba 13 tisíc korun. Z takových statistik ovšem vypadávají lidé na okraji systému, kteří jsou třeba zavřeni v převýchovných táborech. Navíc to neznamená, že by zmizely rozdíly mezi chudou a bohatou částí populace, spíše naopak.
Jak se tedy žije obyčejným Číňanům?
Přetrvávají velké disproporce mezi lidmi na venkově a ve městech. Příjmová i majetková nerovnost zůstávají vyšší, než je průměr OECD, a výrazně vyšší, než je míra nerovnosti v České republice. Problém je, že oficiální slogany mluví o lepší společnosti, než má Západ, a oficiální ideologie stále adoruje Marxe, ale přitom lidé z venkova, z chudých provincií, jako je třeba Kan-su, mohou v televizi sledovat, jak lidé v Šanghaji nebo Pekingu kupují drahé hračky pro své psy a jezdí si v západních autech, zatímco oni horko těžko financují základní potřeby svých dětí.
Může to v budoucnu vést k projevům nespokojenosti, či dokonce k protestům?
Ano a Si Ťin-pching si toho je velice dobře vědom. V příštích letech musí strana buď zajistit, že bude pokračovat ekonomický růst a že se lidem bude dařit čím dál tím lépe, anebo je o tom bude muset alespoň přesvědčit – k čemuž se dobře hodí kontrola nad internetem a veřejným prostorem.
Co dalšího má Čína v plánu regulovat?
Nedávno jsem četl takovou úvahu v časopisu Caixin, v níž se autor snažil vyjmenovat všechny sektory, u kterých může mít čínská vláda důvody snažit si v nich udržet vyšší míru vlivu. Získal jsem z toho dojem, že není prakticky žádná oblast, které by se to nemohlo dotknout. Lidé z toho nejužšího vedení strany věří, že s lepšími technologiemi bude stát schopný dohlížet na to, co se ve společnosti a v ekonomice děje, a bude schopný redukovat neefektivitu, která se v podobných byrokratických systémech jinak nutně objevuje. Jestli je to pravda, nevím, ale většina lidí, kteří se zabývají problematikou tranzitivních ekonomik, by se na to dívala velmi skepticky.
Delší verzi rozhovoru čtěte na iDNES.cz