Evropa střízliví z Bidena
Trump, pak Afghánistán. Vztahy mezi USA a Evropou se s novým prezidentem nezlepšují.
Od amerického prezidenta Joea Bidena měla Evropa velká očekávání. Po čtyřech letech s jeho předchůdcem Donaldem Trumpem, k němuž si evropští státníci hledali cestu jen těžko, měl nastat restart vzájemných vztahů. S překotným stahováním vojsk z Afghánistánu ale transatlantická spolupráce dostala další zásadní ránu.
Ještě začátkem léta, kdy se Biden na své první zahraniční cestě poprvé setkal s evropskými lídry na summitu států G7 v jihoanglickém Cornwallu, se přitom optimisticky očekával nový začátek.
„Pouta mezi našimi státy jsou silnější než kdy dřív,“řekl v té době německé kancléřce Angele Merkelové.
Také s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem si notovali jako blízcí přátelé a britský premiér Boris Johnson se o něm pochvalně vyjádřil jako o „závanu čerstvého vzduchu“.
Oproti předchozím summitům s Trumpem, který z jednoho předčasně odjel kvůli sporům o cla a na dalším ve společném prohlášení odmítl podepsat pasáž týkající se ochrany klimatu, to letos s Bidenem byla téměř idyla.
Aspoň se to tak zdálo.
V čase nadějí
O měsíc později kancléřka Merkelová přijela na státní návštěvu do Bílého domu
Zatímco o Trumpovi se v minulosti nevyjadřovala zrovna lichotivě, po setkání s Bidenen letos v červenci nešetřila optimismem: obnovení vzájemné spolupráce prý pomůže řešit problémy „s novým elánem“.
Cestování, cla a plyn
Očekávání byla vysoká, jenže pak přišly první zádrhele. Jeden z nich, byť do určité míry symbolický, se týkal letního cestování. Zatímco Evropa v červnu vzhledem k lepšící se epidemické situaci otevřela své hranice americkým turistům, Bidenova vláda tento krok neopětovala.
Kromě dovozních cel mezi Evropou a USA panují také neshody ohledně dostavby z Ruska vedoucího plynovodu Nord Stream 2, na němž má Německo značný zájem, zatímco americká strana má vůči němu dlouhodobé výhrady.
Ovšem poslední a největší ranou, která opět vrátila vztahy mezi Evropou a Spojenými státy o několik kroků nezpět, je právě Afghánistán. Bidenovo rozhodnutí stáhnout všechny americké vojáky a okamžité zabrání země Tálibánem v Evropě vyvolalo vlnu kritiky.
A to kvůli důsledkům ohledně bezpečnosti afghánských spolupracovníků, způsobení další migrační krize i s ohledem na důvěryhodnost severoatlantického spojenectví. Merkelová Bidena sice přímo nekritizovala, ovšem vývoj v Afghánistánu s odkazem na americkou vládu označila za „hořký, dramatický a hrozivý“. Její nástupce, předseda křesťanských demokratů Armin Laschet, který v nadcházejících volbách usiluje o místo kancléře, šel ještě dál: stažení spojeneckých vojsk je podle něj „největší debakl NATO od jeho založení“.
Neústupný Biden
Situaci neuklidnil ani nedávný telefonický rozhovor mezi Macronem a Bidenem, v němž francouzský prezident mimo jiné zdůrazňoval morální stránku věci. Evropská a americká média si všimla toho, jak se oficiální přepis telefonického rozhovoru mezi Bidenem a Macronem v obou zemích lišil: americká strana z něj vypustila část, v níž Macron zdůrazňoval „absolutní nutnost zajistit rychlou, cílenou a koordinovanou pomoc ohledně evakuací afghánských spolupracovníků spojeneckých sil“, které jsou podle něj „morální zodpovědností“.
Britský premiér Johnson kvůli vývoji v Afghánistánu svolal krizové setkání zástupců států G7, NATO, OSN a Evropské unie. Společně apelovali na Bidena, aby zpomalil stahování amerických vojsk, které má skončit 31. srpna, což Biden odmítl. Přesto již Německo, Francie a Británie s evakuacemi skončily předčasně, aby do této lhůty mohli bezpečně odletět jejich vojáci.
Kromě souvisejících problémů také zejména Německo nyní čeká, jak se Afghánistán projeví v domácí politice. Zemi čekají parlamentní volby, které rozhodnou o nástupci Merkelové a budoucí vládní koalici. Dění v Afghánistánu stejně jako nedávno ničivé povodně mohou ještě zahýbat rozložením sil.