Čekání na bitvu tří králů
Po Bernalovi a Pogačarovi si dojel letos pro titul z Grand Tour i Roglič, na Vueltě
Ta věta byla jako jeho mantra. „Nikdy není hotovo, dokud není opravdu hotovo,“neustále opakoval Primož Roglič. „Mám s tím své bohaté zkušenosti.“
Loni přišel těsně před koncem o trofej šampiona na Tour. Letos i na závodě Paříž–Nice.
A tak ani tehdy, co si po dvou nejtěžších horských etapách Vuelty hověl na čele pořadí s náskokem dvou a půl minuty před Enrikem Masem z Movistaru, jediným slovem nenaznačil: Titul už je blízko.
Radši připomínal: „Ve všech druzích činnosti se může přihodit nějaká blbost, která vás připraví o vše.“
Sobotní 20. etapa v okolí města Viga mu dala za pravdu. Náročná trať krátkých a prudkých stoupání vybízela k útokům, odrovnala třetího muže pořadí Lópeze (jenž posléze zcela demoralizovaný vzdal) a způsobila, že odpadl a ztratil také majitel bílého dresu Bernal.
Roglič, který si do této etapy popadesáté v kariéře oblékl trikot lídra v závodě Grand Tour, zůstal soustředěný. Odrazil útok Mase a cílem projel druhý za Francouzem Champoussinem, nepatřícím do popředí celkové klasifikace.
„Získat etapu si přece zaslouží i jiní kluci,“poznamenal. „V životě nemůžete mít všechno. Musíte se soustředit na hlavní cíle.“
Tím byl červený dres šampiona. Pouze v 10. etapě, kdy upadl ve sjezdu při riskantním a zbytečném útoku, na chvíli vykolejil z přímé dráhy. Jinak byl ve Španělsku nesmírně odhodlaný a silný.
Rogličův zápis do historie
Do včerejší závěrečné časovky do Santiaga de Compostela vjížděl Slovinec s převahou 2:38 minuty. A po ní? Slavil čtvrté etapové prvenství v závodě a titul s náskokem 4:42 minuty před Masem. Stal se teprve třetím cyklistou v historii, jenž Vueltu vyhrál třikrát po sobě.
„On i jeho tým měli Vueltu neuvěřitelně pod kontrolou. Bůh ví, co by se dělo, kdyby letos nespadl na Tour a nemusel ji vzdát, třeba by vyhrál i tu,“polemizoval Zdeněk Štybar.
Ovšem to už je jen hra na kdyby. V reálném světě platí: pro tři tituly na kláních Grand Tour si v této sezoně jely tři největší současné osobnosti třítýdenních závodů. Tři králové. Egan Bernal z Ineosu ovládl Giro. Tadej Pogačar z UAE Emirates dominoval na Tour.
A Primož Roglič z Jumba si dojel pro trofej z Vuelty.
Každý z nich triumfoval jinak. Bernal uspěl v Itálii zásluhou série útoků uprostřed závodu, načež urputně hájil vedení před dotírajícími soky. Pogačar si vybudoval monstrózní náskok drtivými údery v závěru prvního týdne v Alpách.
Každý chtěl zároveň sobě i možným kritikům cosi dokázat.
Bernal, že se může vrátit do špičky po mizerném roce 2020, kdy ho ze scény vyhnaly bolesti zad.
Pogačar, že jeho loňské prvenství ve Francii nebyla náhoda.
A Roglič, že se umí rychle otřepat z (dalšího) zklamání na Tour.
Teď nezávodím, budu na pláži
Jen jednou v minulosti se při třítýdenním podniku utkali všichni tři, loni na Tour, jenže z té byl Bernal nucen kvůli zranění odstoupit. Další souboj triumvirátů měla spatřit letošní Vuelta, ale Pogačar po dvojboji Tour – olympiáda změnil plány a ze startovní listiny se stáhl. „Vzal jsem si týden volna a odjel na pláž, abych byl zase připravený závodit,“vysvětloval. Nyní se chystá na trio jednorázových závodů v pořadí mistrovství Evropy, mistrovství světa, Kolem Lombardie.
Bernal se sice do Španělska vydal, ovšem dopředu avizoval, že si sem neveze stejnou formu jako na Giro. „Po léčbě covidu a neúplné přípravě jsem věděl, že hlavně první dva týdny budou velmi složité.“
V tom třetím cítil, že se rozjíždí, a vrhl se do vabank útoku 61 kilometrů před cílem středeční etapy na Covadongu. V jeho závěru odpadl a v následujících dnech zaplatil za nadměrné úsilí daň. V sobotu nezachytil klíčové dělení pole, ztratil bílý dres a klesl na 6. místo pořadí. „Už jsem v módu přežití,“doznal.
Přesto zároveň ujišťoval, že se při závodě učil: „Svým způsobem si letošní Vueltu užívám víc než mé někdejší vítězné tažení na Tour a na Giru. Když máte silné nohy, je snadné být vpředu. Ale pokud je takové nemáte, musíte víc kalkulovat, jezdit úsporněji, používat hlavu. Vuelta pro mě byla velkou školou.“
Cyklistický svět se už nyní těší, až se tito tři králové sejdou na jediné Grand Tour všichni v plné síle.
„Při příští Tour se možná dočkáte,“naznačil Bernal. Tedy pokud jej Ineos upřednostní coby lídra před olympijským vítězem Carapazem i dalšími ambiciózními jezdci.
Nebo dá Kolumbijec znovu přednost jinému programu?
„Bude záležet i na tom, jakou trasu jednotlivé závody představí,“připustil. Časovky nejsou v porovnání se Slovinci jeho zbraní.
Roglič je o vlastním návratu na Tour v roce 2022 přesvědčen, konečně chce už i tam slavit.
Zato Pogačar překvapí: „Rád bych jel co nejdřív Giro a Vueltu, dva závody, které jsem ještě nevyhrál.“
Jak to tedy bude, až nadejde čas sezony 2022? Ti tři jsou jako nejlepší boxeři těžké váhy, kteří kolem sebe dlouze krouží a navzájem se vyhýbají, než dojde na netrpělivě očekávanou bitvu tří velikánů.