Test DNES: Skrytá sůl v jídle

K snídani miska cereálií, k obědu guláš z konzervy s knedlíkem, večer mražená pizza a sáček oliv, aby došlo i na něco „zeleného“. Ač jste se celý den soli vyhýbali, stejně jste jí do těla vpravili 15 gramů. Ukrývá se všude, především v pokrmech, které nám obzvlášť chutnají.

Není umění vařit se solí. Bez soli, to je umění, pravil Jan Werich coby panovník Já První v pohádce Byl jednou jeden král, čímž zdatně vystihl českou kuchyni. Kdepak, to není žádná středomořská gastroakrobacie, naše recepty i chuťové receptory prostě chtějí sůl v množství větším než malém. Proto každý Čech denně spořádá 16,5 gramu soli, což dělá za rok úctyhodných 6 kilogramů. Jen si to představte – šest kilových sáčků soli!

Doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), abychom za den zkonzumovali maximálně pět gramů soli, pak v tomto srovnání vyznívá dost žalostně.

„Těch pět gramů soli je spíš přání a cíl, fyziologicky náš organismus potřebuje sodíku ze soli mnohem méně. Ale realita je jiná,“připomíná Hana Pávková Málková, lektorka společnosti STOB, jež se snaží přimět Čechy jíst střídměji a zdravěji.

Naším problémem přitom není, že bychom nadbytečně solili domácí polévky či omáčky, zrádná je skrytá sůl, tedy ta, kterou si dopřáváme především v průmyslově zpracovaných potravinách.

Jak ukazuje aktuální srovnání MF DNES, největší slaná smršť číhá v pečivu, sýrech, uzeninách, polotovarech či lahůdkách, jež sice dělají dobře našim chuťovým pohárkům, nikoliv však organismu.

Pět gramů za den. Jde to vůbec?

Proč WHO doporučuje snižovat spotřebu soli, je jasné. Její dlouhodobý nadměrný příjem může skončit vysokým tlakem, osteoporózou, nádorovým onemocněním žaludku, ledvinovými kameny a dalšími zdravotními potížemi. Navíc sůl zvyšuje chuť k jídlu, takže přispívá i k obezitě.

Žádné libé vyhlídky... Jsme však po dlouhých dekádách nadměrné spotřeby soli schopni redukovat její konzumaci na třetinu? Podle nutriční terapeutky Věry Boháčové z Fóra zdravé výživy to je téměř nemožné – náš jídelníček by mohl příliš „zchudnout“, zvlášť když si s jeho skladbou nevíme rady a zacílíme jen na sůl.

„Pokud se bavíme o vyváženém jídelníčku typickém pro naše podmínky, je pět gramů soli velmi málo. Pro muže či ženu, kteří nepotřebují hubnout, je téměř nereálné toto množství striktně dodržet,“myslí si Věra Boháčová a zdůrazňuje: „Snížit příjem soli je chvályhodné, ale nikoliv na úkor vyváženého stravování, což se bohužel stává. S jeho úpravami by měl pomoci odborník na výživu.“

Kdo vaří, ten šetří i solí

Odborné studie opakovaně potvrzují, že zhruba sedmdesát procent soli spolykáme v ultrazpracovaných potravinách, jako jsou sladkosti a sušenky, sériově vyráběné pečivo, instantní pokrmy, polotovary nebo slané televizní hříchy.

Když je vaření na nás, dosolujeme spíš po špetkách. Což znamená, že čím víc budeme využívat suroviny čerstvé nebo částečně zpracované (např. zeleninu a ovoce, jogurty, sýry, čerstvé pečivo), tím spíš se nám podaří držet spotřebu soli pod kontrolou.

Tohle by si měli opakovat především rodiče malých dětí. A není to žádné plané mentorování, podle údajů Státního zdravotního ústavu slupnou předškoláci a školáci tři- až čtyřikrát více soli, než by měli, a třeba batolata do tří let dostávají do těla o 320 procent soli navíc.

„Ledviny malých dětí ještě nejsou tak dobře vyvinuté a s nadměrným příjmem soli si nemusí poradit. Navíc je důležitá tvorba správných návyků, děti by si neměly zvykat na výrazně slanou chuť, protože se pak zlozvyku v dospělosti hůř zbavují,“vysvětluje Hana Pávková Málková, jak se můžeme na svých potomcích provinit.

Hrst chipsů vs. hranolky z okurek

Ideální je, pokud jdeme dětem sami příkladem. Společnost STOB má na stránkách Stobklub.cz plno praktických tipů, jak s úpravami jídelníčku začít.

Třeba změnit solené oříšky za neslané, salám na housce za mozzarellu a přesolené tyčinky za jejich žitnou verzi. Kdo chce být na sebe trochu přísnější, může večer uzobávat zeleninové hranolky s jogurtovým dipem nebo jednohubky z rajčat a mozzarelly. Anebo to zkuste ještě jinak.

„Ráda se držím tvrzení, že neexistuje nezdravá potravina, ale její nezdravé množství v kontextu celkového jídelníčku,“je si Věra Boháčová vědoma, že ne každý ze dne na den vymění chipsy za cizrnu.

Kdo je schopen připálit i vodu na čaj, nejspíš si nebude péct řepné lupínky a manažer si asi neponese na pracovní oběd jídlo v krabičce. „Cestu je třeba hledat podle stravovacích návyků, chuťových preferencí, kulinární gramotnosti i denního režimu. Je možné najít s ohledem na obsah soli vhodnější a méně vhodné varianty, a když ne, tak pomůže alespoň úprava snědeného množství. Důležité je nastavit doporučení individuálně a reálně,“objasňuje nutriční terapeutka.

Nerušit, jím!

Když jsme u stravovacích návyků, i ty souvisejí s množstvím soli, kterou spotřebujeme. Čím víc se u jídla necháváme rozptylovat a méně se na ně soustředíme, tím agresivnější chuti se dožadujeme. Pokrm musí být pořádně slaný a kořeněný, abychom si ho v nadbytku počitků všimli.

I proto je mezi lidmi, kteří se snaží napravit výživové zlozvyky, populární směr označovaný jako „mindful eating“neboli všímavé jedení. Nejde o nějaké počítání kalorií či gramů soli, ale o maximální zážitek z jídla a jeho vlastností. „Tento směr učí jíst opravdu všímavě, díky čemu si budete přirozeně vybírat kvalitnější potraviny,“přibližuje lektorka STOB koncept vycházející ze zen-buddhismu.