„Bojíme se, že tu všichni skončíme jako psi“
Žena se zamyká a nevychází z domu. Všichni se tu bojí. Smrti, popravy, bití pro výstrahu, krutosti,“říká Khaled, Afghánec, který jako jeden z mnoha v minulosti pracoval pro alianční vojska.
Chtěl prchnout ze země, ale po zemi se mu to nepodařilo a do evakuačních letů evropských států, Ameriky či Británie se nedostal.
V dvacetileté válce o Afghánistán pracoval pro spojence příliš dávno, než aby jej a jeho rodinu ze země někdo odvezl a zachránil před Tálibánem. Jako další čtyři Afghánci, se kterými je MF DNES v elektronickém kontaktu přes válečné veterány, kteří v Afghánistánu sloužili, se modlí, aby přežil.
A jednou uprchne. Skrze jejich příběh lze unikátně zrekonstruovat, co se teď děje v Afghánistánu ovládaném hnutím Tálibán a v jakém strachu tam lidé žijí.
„Důležité je to tu přežít. Ženy, které tu chodily liberálně oblečené, skupují burky. Bojí se, zahalují se jako v devadesátých letech. Žen na ulicích je minimum, nevěří, že Tálibán se změnil a změnil pohled na ženy,“popisuje všudypřítomný strach Khaled.
I Khaled změnil oblékání a místo triček, mikin a džín nosí široké kalhoty a trika s dlouhými rukávy. A samozřejmě si neholí vousy. „Co bude, nevím...“doplní a vyjmenovává, jak se Tálibán zmocnil tanků, vrtulníků, kulometů, pistolí i třeba aut, zejména po Američanech.
Burky podražily. Na tržišti ve Starém Městě v Kábulu stály běžně 500 až 800 afghání, v přepočtu od dvou do tří stovek korun. Teď stojí trojnásobek.
Zahalování se od hlavy k patě je ale ten nejmenší problém a ženy k němu okamžitě přistoupily. Ze strachu a ve strachu.
„Všichni mají strach. V noci slyšíte střelbu. Nevíte, jestli střílí do vzduchu jako na letišti, když ho obsadili, nebo zrovna zabili někoho, kdo pracoval pro nepřátele. Pořád na to myslíte, jestli vás zabijí,“vypráví Khaled.
Manžel mladé Afghánky Asmy pracoval roky na americké letecké základně Bagrám. Slušně živil až do roku 2015 ji i jejich dvě dcery a syna.
Pak o práci přišel, skončil mu kontrakt a vrátil se coby kuchař zpátky k vaření. V červenci se rodina pokoušela ze země uprchnout do sousedního Íránu zhruba v době, kdy Američané opustili základnu Bagrám.
Jenže do pohraničních provincií, kudy se utíkalo, už tou dobou mířily auty nebo autobusy tisíce lidí.
Na další možnou, téměř tisíc kilometrů dlouhou pouť napříč Afghánistánem směrem do Íránu přes hory si mladá rodina s malými dětmi netroufla. Pašeráky, kteří by je převedli pro změnu do sousedního Pákistánu, kam to měli jen dvě stě kilometrů, nenašli.
„Ve dvanácti nebo patnácti dcery provdáme, abychom jim zajistily alespoň nějaký život. Tak to bude. To je šaría. Už dříve jsme nemohly bez mužů vycházet z domu, bez souhlasu muže studovat, poslouchat jinou než náboženskou hudbu. Existovaly seznamy dívek podle věku, které by se mohly provdat za bojovníky Tálibánu,“popisuje Asma, žena, která se nyní s rodinou právě kvůli strachu z tálibánců skrývá.
V patriarchálním Afghánistánu to ještě složitější mají ženy, které požádají o rozvod. Jejich vlastní rodiny se jich většinou zřeknou a zatratí je i okolí. Tyto ženy mají problém si pak pronajmout třeba byt, protože právě k tomu je potřeba souhlas muže nebo mužského příbuzného. „Žena opouští rodný dům jen v bílých svatebních šatech a vrátit se do něj může jen v bílém rubáši,“připomněl britský The Guardian afghánské přísloví.
Bude tu šaría a hotovo
O tom, že v Afghánistánu zavládne znovu islámské právo šaría a situace bude pro ženy ještě složitější, tu nikdo nepochybuje. „Nebude tu žádný demokratický systém, protože ten v zemi nemá kořeny. Nebudeme diskutovat, jaký typ politického systému bychom měli v Afghánistánu zřídit, protože je to jasné. Bude tu právo šaría a hotovo,“uvedl pro agenturu Reuters Vahídulláh Hášimí, člen vedení Tálibánu, který zakázal okamžitě i třeba očkování proti koronaviru.
Důvod? Dodnes mají povstalci v paměti operaci americké tajné služby CIA, která v roce 2011 zorganizovala falešné očkování proti žloutence typu B v Abbottábádu, ve městě, kde se ukrýval nejhledanější terorista Usáma bin Ládin.
Chtěli získat DNA právě členů bin Ládinovy rodiny. „Spousta lidí tady s Tálibánem už sympatizuje. Hlavně ze strachu. Z Tálibánu a nově hlavně i Chorásánu,“popisuje další Afghánec Fahim.
Jeho příbuzní pracovali pro afghánskou armádu, a proto i on má „terč na zádech“.
Jednoduše se bojí, že bude viset pro výstrahu, stejně jako jeho příbuzní, kteří vydělávali dolary na americké základně.
Chorásán je odnož teroristické organizace Islámský stát, která se přihlásila k sebevražednému útoku u kábulského letiště před týdnem.
Zemřelo třináct amerických vojáků, osmnáct jich bylo zraněno a zároveň útočník zabil i na 70 Afghánců. Bojovníci Chorásánu jsou mnohem brutálnější než tálibánci.
Afghánci v hlavním městě Kábulu to pocítili hned několikrát. V květnu Chorásán vyhodil do povětří automobil plný granátů před dívčí školou a zabil na sedmdesát lidí, většinu z toho dětí. Loni v květnu tito útočníci zabili sedmadvacet lidí v kábulské porodnici, kterou vystříleli.
Příběhy zavražděných
Všichni vyzpovídaní Afghánci znají příběhy lidí, které někdo v posledních dnech či týdnech zabil. Nejčastěji pro peníze. Jen namátkou, zastřelený prodavač zeleniny na třídě Quai Markaz, ubodaná recepční za mešitou Abdula Rahmana. Známou bojovnici za práva žen Menu Mangalovou
zastřelili dva muži na motorkách v sobotu ráno při cestě do práce. Přijeli, vystřelili čtyři rány do vzduchu, aby rozehnali lidi, a dvěma ranami do hrudě ji zabili.
„Na svobodu se dostaly stovky, možná tisíce vězněných tálibánských bojovníků,“doplňuje Fahim.
A dá se pokračovat drasticky dál. Mrtvý malý chlapec, tělo zkrvaveného zavražděného staršího muže, zraněná malá holčička.
To jsou jen některé snímky, které na sociálních sítích sdílí nyní bývalý ministr vnitra Afghánistánu Masúd Andarabi. „Tálibán se snaží vládnout terorizováním a zabíjením,“připsal k tomu exministr Andarabi.
Noc divokých psů
A hodně divoké je to v Kábulu a dalších městech i v noci. Nočními ulicemi, kde je nonstop část obchodů už dávno zavřená a zabedněná, se prohánějí smečky zdivočelých psů. I to je důvod, proč hlavně prodavači táhnoucí pojízdné jídelní stánky mizí domů dříve, než je psi pokoušou nebo zloději okradou.
Aby bylo jasno, psy, které tu roky trávili chlapíci v oranžových oblecích (ročně kolem 18 tisíc zvířat jen v Kábulu) buď odchycením a aplikací jedu strychninu, nebo návnadami s otráveným masem, tu teď nikdo neřeší. Maximálně sem tam někdo psa hlavně v tichu noci odpráskne, protože v islámu je pes považován za nečisté zvíře.
A lidé se bojí, že skončí stejně. Pověšeni, zastřeleni, ženy znásilněny. Už nyní světové agentury popisují první případy, kdy byli například první důstojníci afghánské armády na veřejném prostranství popraveni.
V provincii Ghazní bylo zabito devět mužů. Někteří byli zastřeleni, jiní před smrtí ještě mučeni lámáním kostí či vytrháváním vlasů.
„Tálibán zintenzivňuje pátrání po všech jedincích a spolupracovnících minulého režimu, a když se mu to nepovede, zaměřuje se na jejich rodiny, které zatýká a trestá podle své interpretace práva šaría,“píše se podle BBC ve zprávě norské organizace, která zpracovává zpravodajské informace pro OSN. „Ve zvlášť velkém ohrožení jsou jedinci v ústředních pozicích v armádě, policii a vyšetřovacích jednotkách,“pokračuje dokument.
Křestní jména Afghánců v tomto textu byla z důvodu jejich ochrany změněna.
Žena opouští rodný dům jen v bílých svatebních šatech a vrátit se do něj může jen v bílém rubáši.