Na taktiku politiků v médiích jsme krátcí
Rozhovor s členem úřadu, který zkritizoval prezidentovy cesty
S vrcholící kampaní před volbami do Sněmovny dělají politici vše možné, aby se alespoň na chvíli objevili v záři reflektorů.
O něco snazší to mají stávající ministři, kteří si prostor v médiích zajišťují třeba díky otevření nových úseků dálnic či rekonstrukcí nemocnic.
Kampaně kontroluje speciální Úřad pro dohled nad hospodařením stran a hnutí. Jeho úředník Jan Outlý v rozhovoru připouští, že ministři o výhodě dané svou prací vědí. O tom, zda třeba otevření dálnice musejí označit za kampaň a zahrnout do účetnictví, často rozhoduje jediná věta proslovu.
Výhodu své funkce takto podle úřadu zneužil i prezident Miloš Zeman v kampani v roce 2018. Jeho výjezdy do regionů hradily jednotlivé kraje. Podle úřadu však minimálně některé výjezdy kampaní byly. Zeman rozdával své fotografie s autogramem. Akce tak měl zahrnout do volebního účetnictví. Trestu se však vyhne, neboť má imunitu.
Je v tomto ohledu letošní kampaň skutečně unikátní? Politici přece před volbami využívali prostor v médiích na maximum vždy? Vzpomeňme třeba na éru Jiřího Paroubka...
Máte pravdu, že se o to politici snažili vždy, ale v těchto volbách se z toho stává vysloveně taktika některých ministrů. Mám zejména na mysli prezentaci jejich práce v médiích. Takové chování podle zákona patrně nenaplňuje znaky kampaně, ale bezesporu jim proti ostatním kandidátům poskytuje výhodu. Obávám se, že jsme na to krátcí, protože se zřejmě nejedná o porušení zákona.
Ministr dopravy Karel Havlíček se chystá týden před volbami slavnostně otevřít kompletně zmodernizovanou dálnici D1. Je to kampaň, nebo není?
Nemohu komentovat konkrétní události, ale oprava dálnic i jejich slavnostní otevření samozřejmě spadá pod výkon vlády.
Ale musíme se bavit i o dalších kritériích. Když tam bude zástupce Ředitelství silnic a dálnic, budou tam jen média a bude se hovořit o tom, jak se rozvíjí dopravní infrastruktura a kolik stála modernizace, tak je to výkon funkce a je to v pořádku. V okamžiku, kdy tam bude přizvána i veřejnost a politici začnou říkat, jak v příštím volebním období postaví dalších 100 kilometrů dálnic, tak se to mění. To už by byla kampaň, kterou by hnutí muselo zanést do volebního účetnictví. Vždy však záleží na konkrétní situaci.
Fenoménem letošní kampaně jsou také knihy o politicích. Svou napsal Andrej Babiš, vyšla i kniha o Robertu Šlachtovi, Ivanu Bartošovi či Lubomíru Volném, který ji na mítincích prodává svým příznivcům. Proč jsou některé zahrnuty do kampaně a jiné ne?
Rozdíl je zřejmý. Jestliže na mítincích rozdáváte zdarma knihu, kde jsou vaše úspěchy a plány do budoucna, tak je to samozřejmě součást kampaně. Hnutí ANO to i jasně deklarovalo. Ty další knihy jsou v knižní distribuci a normálně se prodávají. Máme u nás svobodu podnikání. Pokud se tedy podnikatel rozhodne vydat knihu o politikovi, je to jeho právo. Nelze to považovat za kampaň. Existuje pouze úskalí s propagací těchto knih.
Co máte na mysli?
Máme příklad z minulosti. Během poslední prezidentské kampaně vyšla kniha rozhovorů s Milošem Zemanem. Před volbami však byla propagována pomocí billboardů, jejichž podstatnou část zabíral portrét Miloše Zemana, který byl s jeho vědomím používán v kampani. Tím došlo k propagaci kandidáta. To není nelegální, ale zadavatel musí odkrýt karty a odhalit financování této kampaně. A to se nestalo.
Strany letos kvůli covidu také mnohem více sázejí na online kampaň. Sledujete politiky i na sociálních sítích?
Samozřejmě. Na jednu stranu je to snazší, protože sociální sítě přistoupily k označování a přiznávání politické reklamy. Současně je ale tato sféra komplikovanější než v minulosti. Jednak kvůli většímu využívání online prostoru a jednak také proto, že se na sítích více než dříve stírá hranice mezi individuálním účtem politika a účtem instituce.