Proč úprk USA z Kábulu znervóznil Tchaj-wan

Pravděpodobnost útoku Číny na ostrov roste, postoj Ameriky může být rozhodující

Způsob, jakým Spojené státy nechaly na holičkách afghánskou vládu, vyděsil řadu jejich spojenců. V mnoha vládních saloncích proto teď horečně přemítají o strategiích, o tom, zda oni sami se mohou i nadále na supervelmoc spoléhat.

Už to, jak se předloni Amerika obrátila zády ke Kurdům, kteří jí výrazně pomohli porazit Islámský stát, mnohé naznačilo. A teď přišel chaotický odsun z Afghánistánu.

Vypadá to, že zdaleka nejvíc zaskočený se cítí Tchaj-wan.

Ostrovní stát, který Čína považuje za odštěpeneckou provincii a který v poslední době čelí stále agresivnějšímu chování Pekingu, pociťuje po chvatném americkém stažení z Afghánistánu něco jako budíček.

A to jak vládní politici, tak opozice. Zatímco vláda razí tezi větší soběstačnosti ve vojenských záležitostech a dalšího vyzbrojování, pročínské kruhy na ostrově pocítily příležitost a hovoří o tom, že by se Tchaj-wan měl s Čínou víc sblížit a předejít tak případné agresi z její strany.

Atmosféra houstne

Tchajwanské obavy z Číny jsou zcela namístě. Už v červenci využil čínský vůdce Si Ťin-pching stého výročí vzniku komunistické partaje, aby potvrdil svůj závazek „rozbít“veškeré představy o tchajwanské nezávislosti. Když ne po dobrém, tak tedy po zlém.

V Číně roste důvěra ve vlastní síly. Do vzdušného prostoru Tchaj-wanu čím dál častěji nalétávají čínské vojenské letouny (naposledy předevčírem), zatímco tamní státní média se vysmívají Americe, hlavnímu ochránci Tchaj-wanu, jako „papírovému tygru“.

„Jedinou možností je stát se ještě silnějšími, jednotnějšími a odhodlanějšími se bránit,“napsala tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen tři dny poté, co Tálibán převzal Kábul. „Spoléhat se na ochranu ostatních, to pro nás není řešení,“dodala.

V Tchajwanské úžině v posledních letech silně narůstá nerovnováha. Čínská armáda výrazně posiluje, podle údajů Stockholmského institutu pro výzkum míru je nyní po USA druhou největší na světě, mohutně posílila své námořní síly, disponuje již dvěma letadlovými loděmi a plánuje výstavbu dalších šesti.

Bránily by USA Tchaj-wan?

V odpovědi na výše uvedenou otázku Amerika dnes lavíruje víc než kdykoli dříve. Nelze se jí divit – případné zatažení do konfliktu s Čínou by Spojené státy přišlo velmi draho, materiálně i lidsky.

Na jedné straně dává dnes Washington ostrovnímu státu najevo velice silnou politickou podporu, což je dáno i výrazným zhoršením vztahů s Čínou v posledních letech, na straně druhé je pro USA tchajwanský problém opravdovým bolehlavem, s nímž je třeba zacházet s krajní opatrností.

Když v roce 1979 USA navazovaly diplomatické vztahy s Čínou, zrušily zároveň smlouvu o vzájemné obraně s Tchaj-wanem. Kongres však ještě téhož roku přijal zákon, který povolil vyvážet na ostrov americké zbraně s cílem „zachovat dostatečnou schopnost jeho sebeobrany“. Platí dodnes.

V politologických kruzích převažuje přesvědčení, že USA sice k pomoci Tchaj-wanu dnes žádná smlouva de iure nezavazuje, při případném přepadení ostrova Čínou by si však nemohly dovolit vojensky se neangažovat. Geopolitické náklady pouhého přihlížení by podle analytiků byly nevyčíslitelně horší než ty vzniklé nyní při odchodu z Kábulu.

„Přestože se pohled na Spojené státy bojující za obranu Tchaj-wanu nezdá být moc logický, nepostavit se čínskému útoku by pro USA znamenalo velkou ztrátu prestiže a postavení ve světě,“napsal Ray Dalio, jeden z nejbohatších lidí planety, jenž často komentuje geopolitiku. Pro Čínu by pak vítězné obsazení Tchaj-wanu mohlo být odrazovým můstkem k naplnění Si Ťin-pchingova „čínského snu“o dominanci nad světem.

Tchaj-wan sice žije pod hrozbou čínské invaze již mnoho desetiletí, nyní se však Peking cítí být tak silný jako nikdy předtím. Dost silný na to, aby zaútočil. Příležitost se vždycky najde. Stačí třeba začít hlásat, že Tchaj-wan promarnil příležitost na mírové sjednocení, jak se z Pekingu občas ozývá, a nezbývá tedy než sáhnout po zbrani. V takové situaci může být zásadový postoj Ameriky a jejích spojenců rozhodující. Právě proto americký úprk z Afghánistánu teď Tchaj-wan tak rozhodil.