Rozhovor: Jágrova nová sezona
Hokejová extraliga začala, zpět vníjei Jaromír Jágr. Stále jako hráč, byť mu v únoru bude 50.
Po tréninku led tradičně opouštěl jako poslední. Během něj však dělal stejná cvičení jako ostatní, byl pevnou součástí sestavy, nešetřil se. Občas se dokonce proměnil v trenéra a spoluhráčům vysvětloval taktické varianty na páteční duel proti Vítkovicím.
Jenže zda v Chomutově, dočasném kladenském „vyhnanství“, po nedávném zranění z přípravy skutečně nastoupí, říct Jaromír Jágr nechtěl. „Nevím. Vůbec to netuším. Tohle byl jen trénink, zápas je něco jiného,“uvedl pro MF DNES. Mimochodem v pondělí to bude 33 let, co měl v lize jako junior s celoobličejovým krytem a číslem 15 premiéru.
Co rozhodne o vašem startu?
Vše záleží na tom, kolik budeme mít k dispozici hráčů. Když budeme všichni zdraví, hrát nebudu. Když budeme mít nemocné, tak na ledě můžu být. Uvidíme.
Kladno se do extraligy vrací po roce a zase jste těžko skládal kádr, protože koncem dubna už byl trh rozebraný. I proto jste sáhli hned po sedmi cizincích.
Taková byla situace a my museli reagovat. Myslíme si, že jsme zareagovali, jak nejlépe to šlo, a uvidíme, co z toho vznikne. A cizinci? Koncem dubna už mají všichni podepsáno, a to i ti z nižší soutěže. Já nemám problém dát někomu z nižší soutěže šanci, ale nikdo vám hráče nepustí ani nepůjčí. Všichni mají strach, protože z Chance ligy (1. liga) může sestoupit až pět týmů.
A ještě k tomu kvůli rekonstrukci kladenského zimáku budete hrát domácí zápasy v Chomutově. Jak velká je to potíž?
Je to samozřejmě nepříjemné pro fanoušky, ovšem je to situace, se kterou my jako mužstvo nemůžeme nic dělat. My se s ní musíme poprat, jak nejlépe umíme.
Mnohé sportovní kluby se obávají, že nebude po lockdownových měsících chodit do ochozů tolik lidí. Co vy?
Vůbec si to nedokážu představit. Jestli mají někde strach, tak to vynásobte dvěma a vyjde vám, jak jsme na tom my. Hrajeme někde, kde nás neznají a ještě je tu koronavirus. Máme dvojnásobný strach.
Pandemie způsobila i odliv dětí od sportu. Pociťuje to i hokejové Kladno?
Ten problém tu je a pociťovat ho budou všichni. Myslím, že celkově zájem o pohyb během uplynulého roku upadl a je jedno, zda jde o hokej nebo jiný sport. Nebyly k dispozici haly, nemohlo se trénovat a člověk si odvykne. Rázem si zase zvykat na věci, které jsme měli zažité, je těžší. To vezme čas.
Zpět k vám. V jaké roli jste pro klub teď klíčovější – jako majitel, hráč či coby mentor?
Nejde o roli, já chci odvést maximum, co můžu pro klub udělat. U nás každý dělá všechno. A i já se snažím dělat všechno, o čem něco vím. A vím, že můžu pomoct.
Je to sedm osm let, co jste poprvé nahlas řekl, že budete hrát do padesáti. Většina z nás to brala jako žert. Teď je tu sezona, kdy kulatiny skutečně slavíte, a nedávno jste řekl, že klidně ještě pět deset let můžete přidat. Věk je tedy jen číslo?
Jsou na to dva pohledy. Ti, kteří nemají informace a berou to podle sebe, řeknou, že už hraji tak, jak hraji, protože jsem starý. Já, který znám své tělo, vím, čeho je schopné. A vidím to tedy jinak. Že hraju špatně nebo že nehraju tak, jak jsem hrál dřív, je z důvodu, že se hokeji tolik nevěnuju. Že tolik netrénuju, že si udělám jen to, co je moje povinnost. Někdy skoro ani nemůžu na trénink jít, protože mám jiné záležitosti. A v padesáti hrát bez tréninku je asi nesmysl. Ale potíž není ve věku, problémem je čas, který tréninku můžu věnovat. Jsem realista, znám tělo a vím, jak funguje. Stačí mi dva tři dobré tréninky a jsem někde jinde.
Chápu, že vás sponzoři chtějí vídat, ale jak najít rovnováhu? Nechcete někdy říct: Dost, potřebuji nutně trénovat!?
Musíte si postavit matematickou rovnici: Jsou důležitější peníze pro klub, nebo Jágr na ledě? Peníze pro klub! Tudíž hokej jde stranou. Takže oklikou odpovídám na předchozí dotaz: Jsem platnější jako majitel. A když si dám tady ta dvě měřítka dohromady a dojde na situaci, že musím být na jednání nebo na tréninku, tak se musím chovat jako majitel. Protože bez peněz tady nebude nic.
Třeba v Americe je majitel člověk, kterého mnozí z hráčů během angažmá ani nepotkají. Je výhoda, že vy jste majitelem, který je přímo u ledu? Že znáte dennodenní klubové strasti?
Výhoda to je i v tom stylu, který hrajeme. Z hlediště je pohled na hokej jiný než ze střídačky a ze střídačky zase jiný, než když je člověk na ledě a hraje. To je naše velká přednost. Někdy si trenér v dobrém úmyslu myslí, že by to mohlo fungovat, ale ono to nefunguje. A já můžu říct, jestli to skutečně funguje, protože na tom ledě jsem. I v jiných klubech jsou vazby hráč a trenér, kde především ti starší plejeři něco řeknou. Ale nemyslím si, že si to řeknou tak do detailu jako my.
Jaromíre, vzhledem k všem povinnostem jste nejšťastnější na ledě? Když se vhodí puk a hraje se...
Ne, ne! Štěstí a dobrá pohoda navazuje na trénink. A když nemám natrénováno, tak ani na ledě nebudu šťastný. Zvlášť když se budu trápit a mám problém někoho obehrát, přetlačit. Já tam štěstí nehledám. Ale taky to celé není jednoduché… Není jednoduché sehnat hráče, o kterých budete vědět, že ligu mohou hrát a budou platní.
Více o extralize uvnitř