Větru a dešti už poroučíme. Emisí skleníkových plynů
Senátor ODS Tomáš Jirsa v článku Green Deal a poručíme větru, dešti (MF DNES, 3. 9.) uvádí tolik nesmyslů, že si dovoluji reagovat. Problém je v tom, že větru a dešti člověk už sto let skutečně poroučí, a to vypouštěním enormního množství skleníkových plynů. Důkazy, že globální oteplování je hnáno činností člověka, věda považuje za nezvratitelné.
Že Země zažívá výkyvy klimatu od nepaměti, je pro naši současnost irelevantní. Klimatické změny většinou neprobíhaly tak rychle jako nyní – během jednoho století. Pokud ano, pak šlo o nenadálou katastrofu, co zahubila řadu živočišných druhů. Dnes je 7,7 miliardy lidí zcela závislých na stabilním klimatu posledních několika desítek tisíc let. Závisí na něm jejich zemědělství, obchod, prosperita i přežití. Když senátor v článku uvádí, že oceány, sopky a bažiny „permanentně produkují několikanásobně více CO2 než lidská činnost“, doporučil bych mu znovu pár ročníků střední školy. Oceány totiž v celkové bilanci především CO2 pohlcují. Kdyby to nedělaly, už bychom se tady uvařili. Sopky pak vyprodukují až šedesátinásobně méně CO2 než pálení fosilních paliv.
V globále samozřejmě příroda emituje víc skleníkových plynů než člověk – a zase je zpětně ukládá do půdy, vod a lesů. Protože ale člověk vypustil od začátku průmyslové revoluce enormní množství skleníkových plynů navíc, rovnováhu koloběhu CO2 a s ní i stabilitu klimatu narušil. Koncentrace CO2 je v atmosféře nejvyšší za poslední dva miliony let a hustota dalších skleníkových plynů nejvyšší za 800 tisíc let. Při podobně vysokých koncentracích byly vždy v minulosti hladiny oceánů o metry výše. A podle vědců zase budou. Senátor Jirsa sice vzkazuje Holanďanům, že to nějak zvládnou, ve skutečnosti mohou být na konci století nejen hladiny moří, ale hlavně záplavy v deltách řek hrozbou pro 630 milionů lidí, co tam žijí. Hrozby nestabilního klimatu popřít nelze.
Senátor dále píše, že se EU kvůli Green Dealu astronomicky zadluží, ale fakta jsou taková, že EU zatím na obnovu ekonomiky po pandemii vydala méně peněz než USA, po jejích dluhopisech se vždy zapráší a půjčuje si rekordně levně – úroky jsou kolem nuly. Řešit superlevnými penězi transformaci energetiky a průmyslu může být mnohem levnější než čekat na škody, které extrémní projevy klimatu způsobí. Odhaduje se, že by se mohly pohybovat na úrovni 8–20 % HDP.