Noční směny tenistů
Kouzlo i nástrahy pozdních zápasů na US Open
Oči se klíží. Těžko se potlačuje nutkavá potřeba zívat. V hlavě hučí, roste touha zalehnout. Před půlnocí obvykle člověka přemáhá únava, chystá se ke spánku. Nebo už spokojeně oddychuje.
A zatím na US Open... Podmanivě osvícený Asheův stadion, na němž tisíce lidí žádají velkolepou podívanou. Fantastická scéna pod otevřeným nebem leckdy posetým hvězdami. A na ní dvě sokyně či soupeři, kteří navzdory pokročilé hodině potřebují být ve střehu, bojovně naladění, sršící silami.
Asi v žádném povolání není noční směna úplně snadná a příjemná záležitost, o čemž vědí své i tenisté, jimž se dostalo výsady nastoupit v prestižní Night Session.
„No, je opravdu náročné podávat svůj nejlepší výkon třeba v půl jedné,“říká Barbora Krejčíková, jejíž partie se Španělkou Muguruzaovou začínala v neděli asi ve 23.15.
„Tělo je nastavené na nějaký rytmus a já od něj najednou chci něco jiného. Pro mě je to novinka, musím se s ní naučit pracovat, abych mohla hrát na nejvyšší úrovni.“
Kometa sezony sice rivalku zdolala, bitvu ovšem dokončovala krajně vyčerpaná. Pokoušely se o ni mdloby, což její kouč Aleš Kartus připisoval též pozdní době.
„Sám sebe si v Bářině situaci nedovedu představit, já bych nebyl schopen hrát,“tvrdil. „Tohle je jedno z největších úskalí US Open.“
V netopýra s raketou se při letošním newyorském klání tak trochu proměnila Karolína Plíšková, která často zápolila o přežití v pavouku po západu slunce. Před půlnocí využila mečbol v divoké přestřelce s domácí Anisimovovou.
Pod rozzářenými reflektory se ve středu střetla o postup do semifinále s Řekyní Sakkariovou (výsledek a další informace na iDNES.cz).
Mečbol. Konec? Ne ne!
S ponocováním na Flushing Meadows, ale třeba i v Melbourne Parku při Australian Open má mnohem víc zkušeností než Krejčíková, která do špičky prorazila teprve nedávno. I pro bývalou světovou jedničku však představuje zásadní výzvu.
Dlouhé čekání na vypuštění do arény se protahuje, je-li váš zápas ve večerním programu až druhý, čili s nejistým startem.
Krejčíková se v neděli v areálu rozehrávala od 18.00. Do utkání, v němž se tolik chtěla předvést, vstoupila až o pět hodin později.
Je třeba držet se v bdělém stavu, správně načasovat příjem potravy, spořit energii či odolávat trémě. Účinkovat v řinčivé show na centrkurtu není jen tak. Zatímco někdo se při ní vybičuje, jinému se mohou rozklepat kolena.
„Na člověka logicky padá malátnost, umělé osvětlení nesvědčí očím,“líčí kondiční trenér David Vydra, jenž mnohokrát připravoval na podobné mače své svěřence Berdycha či Kvitovou.
„Podobně jako při řízení auta se ke stimulaci mozku používají energetické nápoje s obsahem kofeinu, taurinu, tyrosinu. Díky nim líp vidíte, snáz se soustředíte.“
Náročné je samotné zápolení na dvorci, tím spíš, když se v něm Češky střetávají s místními tenistkami. Pak totiž do děje vstupuje bouřlivé a někdy až nezdvořilé obecenstvo. Znamenitě si v takových případech vede Plíšková, která v minulosti v noci na Ashe Stadium přemohla i samotnou Serenu Williamsovou.
Obstála též minulý týden v řeži s Anisimovovou. Taková vítězství bývají zvlášť sladká. Jimi ovšem noční šichta ani zdaleka nekončí.
Drahocenný spánek
Co následuje po poslední výměně, popisuje Michal Hrdlička, manžel a manažer Plíškové.
„Vyšlapání na rotopedu. Protažení. Sprcha. Tiskovka. Jídlo. Cesta do hotelu. Masáž, fyzioterapie. Celý proces zabere tak tři hodiny, než se Kája dostane do postele.“
Mýlí se však ten, kdo si představuje sportovkyni spokojeně oddechující okamžitě po zalehnutí s pocitem znamenitě odvedené práce.
„Mám strach, že neusnu vůbec!“pravila Plíšková v půl jedné po nerváku, v němž vyřadila Anisimovovou. „Tohle byla síla. Na spánek nemám ani pomyšlení.“
Druhý den, který je na grandslamu zpravidla volný, nezbývá než odložit budíček i trénink na pozdější hodiny. Z běžného režimu zůstávají trosky. „Rozhozené je třeba i stravování, takže se to víc než jindy dohání doplňky, například proteinovými nápoji,“líčí Hrdlička.
Jeden takový granát do programu se podle trenéra Vydry dá snést. „Ale po několika nočních rundách si připadáte jako při jet lagu (pásmové nemoci),“tvrdí. „ A jakmile je tenista jen lehce malátný, ovlivní ho to při dvou třech míčích, které zrovna mohou rozhodnout zápas.“