Případ Tecl
Proč za národní tým hraje útočník, jemuž se vyhýbají góly
Góly v reprezentaci: nula. Góly v evropských pohárech: naposledy před sedmi lety, od té doby ani ťuk. Góly v lize za mistrovskou Slavii: v aktuální sezoně jeden jediný.
Kdyby měl Stanislav Tecl střelecký dar, který fotbalové útočníky odlišuje od obyčejných smrtelníků, svítilo by jeho jméno ve vyhlášeném Klubu ligových kanonýrů.
Sto gólů? Brnkačka. Čerstvě 31letý dříč je ovšem teprve za polovinou cesty a je vysoce pravděpodobné, že ke stovce nedojde.
Góly se mu čím dál častěji vyhýbají.
Jako měli Lafata, Siegl či Drulák licenci na snadné zakončení, protože jim instinkt báječně poradil, kde si před brankou počkat na odražený míč, tak Tecl to má přesně opačně. Může se přetrhnout, kmitá do křídel, presuje soupeře, nabíhá si na ofsajdové linii, žene se vpřed, nadvakrát za zápas propotí dres, ale ve finální fázi stejně obvykle narazí na překážku, která mu nedovolí napnout ruce nadšeně k nebi.
To se pak nedivte fórkům na sociálních sítích, ve kterých si právě jeho dobírají. Neříkejte, že jste neviděli kreslený vtip, kterak stojí na smrt odsouzený před popravčí četou a má poslední přání. Dlouze nepřemýšlí: „Přál bych si, ať střílí Tecl!“
Tecl má ironii rád, nezlobí se na rýpaly, kteří nepoužívají urážky. Jenže vulgarit a posměšků přibývá. Jsou přímo úměrné tomu, kolik možností už chlapík z Vysočiny spálil.
V létě se Slavií v evropských předkolech.
Naposledy ve středu za reprezentaci proti Ukrajině. Měl dát dva góly, místo toho dvakrát nastřelil tyč.
Smůla jako vrata? Nešikovnost?
Nebo vrozená zbrklost?
Při reprezentačním přáteláku, ve kterém Češi – díky parádní ráně Matěje Vydry v poslední vteřině – zachránili remízu 1:1, určitě to první.
Obě své šance vyřešil Tecl téměř ideálně. Jenže: – pohotová klička brankáři, střela levačkou po zemi, ukajinský obránce
ve skluzu a tyč,
– podruhé centr z rohu, bum z voleje a jako na potvoru zase tyč.
„Standa hrál výborný zápas,“hodnotil trenér Jaroslav Šilhavý. Je jasné, že musel kritizovaného hráče podržet, k tomu přece velí manažerská čest. Ale upřímně: měl by Tecl kopat za nároďák?
Jistě! Proč by ne? Když chyběl potrestaný Schick, pokopaný Pekhart i stále nedotrénovaný Krmenčík. Vydra je na brejky, Doležal na souboje a mladičký sparťan Hložek v reprezentačních plánech působí coby křídlo.
Právě proto na pozici hrotového útočníka nadále aspiruje Tecl. Přestože mu chybějí góly. Copak by pánové Trpišovský (Slavia) a Šilhavý (Česko), kteří patří k nejuznávanějším expertům v zemi, drželi v sestavě neužitečného hráče? Tecl maká, při napadání jede na krev, při ofenzivních manévrech rozbíhá akce. Na Twitteru se ho zastal parťák Vladimír Coufal: „Kdo nezná, neměl by soudit. Pro tým by na hřišti umřel.“Jenže Tecl, vyučený truhlář z Jihlavy, za kterého kdysi Plzeň dala 20 milionů, má jako koncový hráč jedno velké minus: Je to holt palič.
Ne, to není pro útočníky zrovna přívětivá vizitka, nicméně mnohé slavné postavy si prošly podobným obdobím. Vzpomínáte, jak svého času chyboval Pavel Kuka? Jak zakopával o balon obrovitý superman Jan Koller? Jak si kupu zpackaných šancí vyčítal Stanislav Vlček? A co teprve Luděk Zelenka nebo Jan Nezmar? I fantom Lafata se na začátku kariéry trápil.
Teclovi škodí, že jeho neproduktivita se věkem nemění. Během jedné ligové sezony vstřelil nejvíce dvanáct branek, což je prostě průměr. A útočníci se měří právě podle gólů. I na svůj první reprezentační zásah čeká. To však neznamená, že se ho nedočká. Do širšího výběru národního týmu patří dál. I díky dvěma střelám do tyče.