Inflaci lidé vnímají hodně u potravin
Rychle rostoucí ceny potravin i služeb v posledních dnech děsí mnoho Čechů. Co vše se pod inflací schovává, vysvětluje předseda ČSÚ Marek Rojíček.
Inflace je nejdůležitější ukazatel, který Český statistický úřad vydává. Dnes se měří změny cen zboží pomocí dat z pokladen obchodních řetězců, údajů z internetu a veřejných ceníků. Významnou část informace také stále zjišťuje i 47 tazatelek. Za co lidé utrácejí, pomáhají určit i deníčky domácností či vybraná spotřební daň. „Spotřební koš – skupina zboží a služeb, podle které se inflace měří – se mění co dva roky, stejně tak i váha kladená na jednotlivé položky. Naposledy to bylo na začátku roku 2020,“přibližuje předseda ČSÚ Marek Rojíček.
Meziroční inflace je 3,4 procenta. Proč mají lidé pocit, že se zdražuje víc, než uvádí ČSÚ?
Uvedu dva hlavní důvody. Zaprvé má každý svůj spotřební koš, který je individuální. U jednoho je váha potravin vyšší než u druhého. Někdo nakupuje elektroniku, někdo si koupí auto nebo hodně jezdí a utrácí peníze na čerpacích stanicích. My měříme průměr za všechny domácnosti v republice. Druhým důvodem je subjektivní vnímání inflace. Lidé mají tendenci více vnímat položky, kde ceny rostou. U položek, kde ceny klesají, to tolik neregistrují.
Inflace 3,4 procenta vyjadřuje ukazatel pro průměrného Čecha, lze přesto říci, pro koho se zdražuje víc?
Pro ty, kteří spotřebovávají více těch položek, které jdou rychle nahoru. Z našich čísel je patrné, že rostou pohonné hmoty, ceny bydlení, částečně potraviny, teď v létě také dovolené. Hlavně u potravin to lidé vnímají hodně.
Potraviny nakupuje každý, takže lidi logicky jejich zdražování štve. Jak ceny u potravin sledujete?
Sledujeme je na desítkách tisíc položek, zde si troufáme tvrdit, že inflace je pokrytá velmi dobře. Máme data z pokladen obchodních řetězců, ve kterých lidé dělají většinu nákupů. Promítají se do toho jak ceny akční, tak normální. Data z pokladen zohledňují dokonce i to, že lidé kupují víc věcí v akcích, a ty tudíž mají větší váhu v prodeji a výsledné průměrné ceně než ceny ceníkové. Ale existují segmenty, kde nelze pokrýt všechny ceny v ekonomice, protože je jich téměř nekonečné množství. Proto máme v každé skupině reprezentanty, kterými zohledňujeme typický vývoj v dané skupině.
Reprezentant, to je třeba konkrétní druh sýra?
Potraviny máme z pokladen řetězců. Ale třeba u oděvů nebo obuvi existuje nekonečné množství toho, co si můžete koupit, zde máme typické reprezentanty, jak v pánské, dámské, tak i dětské obuvi. Mohou se lišit kraj od kraje a okres od okresu, ale měření v daném místě se snaží porovnávat stejný produkt. Snažíme se o kontinuitu. Vybereme reprezentanty nejlépe zohledňující vývoj. Stejně tak ve službách. Třeba v kadeřnictví můžete získat řadu úkonů. My mámě nějaký typický úkon a službu, která vyjadřuje vývoj ceny. Podobné je to v restauracích. Díváme se na typická jídla, která lidé nakupují, například smažený sýr, ale nemohou tam být všechna, která si mohou lidé v restauracích dát.
Mluvil jste o zjišťování cen v řetězcích z pokladen, ale vy máte také 47 tazatelek, které evidují ceny. Jak to funguje?
Tazatelky stále šetří asi 40 procent cen. Jsou usazené ve 35 okresech. Mají svůj rajon, prodejny a provozovny, kde buď osobně, či telefonicky zjišťují, jaká je cena konkrétního produktu nebo služby, a každý měsíc ji zapisují. Ale třeba u potravin, alkoholických nápojů, tabáku či domácích potřeb nebo drogerie jsme schopni vyjít z dat řetězců. Chceme jít tímto směrem dále. Postupně bude část z pokladen získávat na váze. V tuto chvíli jsme v jednání o získání dat z lékáren. Do budoucna chceme i hobby markety. Takzvaná scanner data, tedy data z pokladen řetězců,
tvoří asi 30 procent cen. Zhruba třicet procent cen zjišťujeme centrálně. To jsou data z internetu nebo data, kde jsou centrální ceníky, typicky mobilní operátoři, energie, vodné, stočné, ale i dovolené. Dále zjišťujeme ceny pronájmu bytů v realitních kancelářích.
Obchodní řetězce s tím nemají problém?
Hodně pomohla evropská legislativa. Zakotvila povinnost subjektů data poskytovat. Platí to i v okolních zemích a řetězce to vnímají jako standard.
Takže dostanete informaci, kolik stojí rohlík v Tesku, Lidlu a dalších, a z toho uděláte průměrnou cenu?
Přesně tak. Vidíme i objem prodejů, takže víme, jaké jsou tržby za konkrétní produkt. Když se cena v měsíci mění a zjistíme, že standardní cena rohlíku je dnes 1,90 koruny, ale někde je to v akci za 1,50, měsíční průměr odráží všechny ceny, které máme za všechny řetězce.
Z toho se dá snadno zjistit i váha daných produktů ve spotřebním koši.
Ano, to dnes dobře víme a používáme scanner data i pro vytipování reprezentantů.
Ve spotřebním koši má největší váhu bydlení, voda, energie, palivo. Kolik je to přesně?
Je to více než čtvrtina všech výdajů.
Docela mě překvapilo, že nápoje a tabák tvoří deset procent výdajů. Jak jste na to přišli?
Je to devět procent a kousek. My většinou vycházíme z takzvaných rodinných účtů. Ale v tomto případě je podíl vykázané spotřeby výrazně nižší. Obecně se však ví, že u těchto položek lidé ne úplně přesně vypovídají o útratě, protože to, kolik vykouří cigaret a utratí za alkohol, je citlivá informace. Proto ještě vycházíme z národních účtů ze spotřeby domácností a ta má další data, jako jsou spotřební daně. Víme, kolik se na nich vybere, a kolik se tedy vykouří. Takže to číslo je ve výsledku vyšší, než kolik tvrdí domácnosti. A můžeme to konfrontovat i s daty z pokladen řetězců.
Jaký podíl mají služby? Někteří tvrdí, že jsou zastoupeny dostatečně.
Podíl je skoro 40 procent. Služeb je řada. Služby dopravy v sobě zahrnují jízdné, v rámci zdraví je to lázeňská péče nebo stomatolog, v rámci rekreace a kultury jsou to dovolené, i v rámci bydlení evidujeme služby, typicky nájemné.