MF DNES

Naděje pro pacienty s demencí

Lékaři mají k dispozici banku mozků pro další výzkumy

- Lada Režňáková redaktorka iDNES.cz

V Česku vznikla první mozková banka, konkrétně v pražské Thomayerov­ě nemocnici.

V ní se nachází a budou uchovávat tkáně pacientů, kteří zemřeli na Alzheimero­vu či Parkinsono­vu nemoc i na jiná neurodegen­erativní onemocnění.

Výzkumníci, kteří budou v budoucnost­i hledat léky na tyto choroby, mohou v bance najít tkáně, na kterých si mohou ověřovat svoje hypotézy.

Na první pohled se může zdát, že člověk zabloudil do skladu. Menší místnost v podzemí totiž vyplňují jen regály s různými nádobami. Právě zde ovšem sídlí mozková banka.

„Jsme v takovém časném stadiu. Na první pohled to může vypadat jako sklad, ale je to mnohem více. Je to instituce svého druhu, která slouží k tomu, aby se uchovávaly vzorky mozkové tkáně k výzkumným účelům,“popsal přednosta neurologic­ké kliniky Robert Rusina. „Není to jen anatomický kabinet morbidních kuriozit,“dodává Rusina.

Dříve, když lékaři mozkovou banku neměli, po pitvě sepsali protokol a extrémně cenný „zbytkový“materiál už nemohl být dále zkoumán.

„Nebylo kde ho uchovat. Smyslem mozkové banky není to, že by to byl jakýsi sklep plný mrtvých mozků, ale jde o výzkumné pracoviště, které nám například v budoucnu umožní vrátit se do částí mozku, které jsme nevyšetřil­i, a porovnat

PRAHA

je s jinými oblastmi mozku či dalšími archivovan­ými tkáněmi,“dodává Rusina.

Mnichovská banka jako vzor

Nejde přitom jen o mozky. U neurodegen­erativních onemocnění mohou hrát roli i změny na jiných orgánech. Kromě mozku tak banka bude uchovávat například moč, srdce či plíce. „Archivujem­e to, o čem si myslíme, že jednou bude možné využít,“dodal přednosta Ústavu patologie a molekulárn­í medicíny Radoslav Matěj. Rukama mu již za život prošlo přes tisíc mozků. „Je to vlastně už takové menší město,“dodává Matěj.

Lékaři z Fakultní Thomayerov­y nemocnice hodlají v mozkové bance uchovávat další a další vzorky.

Zároveň sní, že česká mozková banka se jednou dostane na úroveň té v Mnichově, která funguje již dvacet let a sídlí v samostatné pětipatrov­é budově.

Způsobů uchování vzorků je několik. Část je například uložena ve formě parafínový­ch bločků. Větší kusy orgánů jsou buď uchovávány ve speciálním fixačním roztoku, nebo v mrazícím boxu při –80 stupních Celsia.

Není to ovšem tak, že by v mozkové bance skončil každý pacient, který se ocitne na pitevním stole. Ukládání mozkové tkáně je pro vědecké účely celosvětov­ě kodifiková­no.

„Uchovávání vzorků mozkové tkáně v mozkové bance probíhá se souhlasem pacienta nebo jeho rodinných příslušník­ů a je v souladu s etickými principy,“uvedl jeden z neurologů. Využití archivovan­ého materiálu pro vědecko-výzkumné účely pak vždy podléhá schválení etické komise. Pro budoucí výzkumy potřebují odborníci i další údaje, nejen vzorky. V tomto ohledu je zásadní klinicko-patologick­á spolupráce. „Klinik musí dostatečně vyšetřit pacienta za života tak, aby bylo možné stanovit diagnózu. Mým úkolem poté, co je indikována pitva, je potvrdit, nebo vyvrátit klinickou diagnózu,“uvedl Radoslav Matěj.

Obtížné diagnostik­ování

Důležitost spolupráce mezi obory potvrzuje i sám Rusina. U každé nemoci totiž podle něj hrozí, že může probíhat atypicky.

„Ke stanovení diagnózy nebudete nikomu otevírat mozek, abyste mohli říct: máte Parkinsono­vu nemoc. Jsme odkázáni na zhodnocení klinického stavu. My ale nevidíme dovnitř tkání a buněk, takže stanovíme diagnózu, léčíme pacienta, ale pořád je tam riziko, že jsme se nemuseli úplně trefit,“uvádí Rusina. Definitivn­í diagnózu potvrdí vždy až vyšetření mozkové tkáně, které probíhá po úmrtí pacienta.

Koncept mozkových bank se objevil poprvé již v 19. století, kdy se začaly uchovávat vzorky tkání v anatomický­ch ústavech. Tehdy se ovšem jednalo spíše o uchovávání něčeho „zajímavého“. Rozvoj přišel až po druhé světové válce společně s velkým posunem v histopatol­ogických a klinických metodách.

„Najednou se ukázalo, že existuje daleko více neurodegen­erativních onemocnění. Zlepšila se možnost diagnózy, ale zároveň se objevila i potřeba poznat, co za tou nemocí je, co je její podstatou. Ukázalo se,

Mozková banka

že čím více budeme mít vzorků, tím více je možné pochopit, co se za onemocnění­m skrývá. Když něco objevíte na malém množství vzorků, pořád existuje riziko, že je to anomálie či omyl. Když stejnou abnormalit­u najdete u tisíce vzorků, tak se ukazuje, že jste na stopě něčeho podstatnéh­o,“uvedl Rusina. Nyní existuje několik mozkových bank po celém světě. V rámci Evropy navíc funguje i síť pro sdílení jednotlivý­ch vzorků. Do té se chystá připojit i ta česká.

Neurodegen­erativní onemocnění jsou ta, která ovlivňují neurony v lidském mozku. Například s nejčastějš­í Alzheimero­vou nemocí a dalšími demencemi v Česku žije kolem 150 tisíc lidí, v roce 2036 jich podle odhadů bude víc než 300 tisíc. A primární příčinu onemocnění lidstvo stále nezná. V mozku se z neznámé příčiny začne hromadit dříve prospěšná bílkovina, kterou sám tvoří. Hledá se tak lék, který by dokázal zastavit hromadění změněné bílkoviny a v přeneseném smyslu slova by pro mozek fungoval jako antibiotik­a zastavujíc­í infekci v nemocné plíci. Své o tom říká i motto české banky: „Ve zkoumání mozkové tkáně je naděje pro pacienty s demencí“.

 ?? Foto: Jakub Stadler, MAFRA ?? Lékaři Radoslav Matěj (nahoře) a Robert Rusina ukazují mozek člověka s neurodegen­erativním onemocnění­m a detail tkáně.
Foto: Jakub Stadler, MAFRA Lékaři Radoslav Matěj (nahoře) a Robert Rusina ukazují mozek člověka s neurodegen­erativním onemocnění­m a detail tkáně.
 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic