Naděje pro pacienty s demencí
Lékaři mají k dispozici banku mozků pro další výzkumy
V Česku vznikla první mozková banka, konkrétně v pražské Thomayerově nemocnici.
V ní se nachází a budou uchovávat tkáně pacientů, kteří zemřeli na Alzheimerovu či Parkinsonovu nemoc i na jiná neurodegenerativní onemocnění.
Výzkumníci, kteří budou v budoucnosti hledat léky na tyto choroby, mohou v bance najít tkáně, na kterých si mohou ověřovat svoje hypotézy.
Na první pohled se může zdát, že člověk zabloudil do skladu. Menší místnost v podzemí totiž vyplňují jen regály s různými nádobami. Právě zde ovšem sídlí mozková banka.
„Jsme v takovém časném stadiu. Na první pohled to může vypadat jako sklad, ale je to mnohem více. Je to instituce svého druhu, která slouží k tomu, aby se uchovávaly vzorky mozkové tkáně k výzkumným účelům,“popsal přednosta neurologické kliniky Robert Rusina. „Není to jen anatomický kabinet morbidních kuriozit,“dodává Rusina.
Dříve, když lékaři mozkovou banku neměli, po pitvě sepsali protokol a extrémně cenný „zbytkový“materiál už nemohl být dále zkoumán.
„Nebylo kde ho uchovat. Smyslem mozkové banky není to, že by to byl jakýsi sklep plný mrtvých mozků, ale jde o výzkumné pracoviště, které nám například v budoucnu umožní vrátit se do částí mozku, které jsme nevyšetřili, a porovnat
PRAHA
je s jinými oblastmi mozku či dalšími archivovanými tkáněmi,“dodává Rusina.
Mnichovská banka jako vzor
Nejde přitom jen o mozky. U neurodegenerativních onemocnění mohou hrát roli i změny na jiných orgánech. Kromě mozku tak banka bude uchovávat například moč, srdce či plíce. „Archivujeme to, o čem si myslíme, že jednou bude možné využít,“dodal přednosta Ústavu patologie a molekulární medicíny Radoslav Matěj. Rukama mu již za život prošlo přes tisíc mozků. „Je to vlastně už takové menší město,“dodává Matěj.
Lékaři z Fakultní Thomayerovy nemocnice hodlají v mozkové bance uchovávat další a další vzorky.
Zároveň sní, že česká mozková banka se jednou dostane na úroveň té v Mnichově, která funguje již dvacet let a sídlí v samostatné pětipatrové budově.
Způsobů uchování vzorků je několik. Část je například uložena ve formě parafínových bločků. Větší kusy orgánů jsou buď uchovávány ve speciálním fixačním roztoku, nebo v mrazícím boxu při –80 stupních Celsia.
Není to ovšem tak, že by v mozkové bance skončil každý pacient, který se ocitne na pitevním stole. Ukládání mozkové tkáně je pro vědecké účely celosvětově kodifikováno.
„Uchovávání vzorků mozkové tkáně v mozkové bance probíhá se souhlasem pacienta nebo jeho rodinných příslušníků a je v souladu s etickými principy,“uvedl jeden z neurologů. Využití archivovaného materiálu pro vědecko-výzkumné účely pak vždy podléhá schválení etické komise. Pro budoucí výzkumy potřebují odborníci i další údaje, nejen vzorky. V tomto ohledu je zásadní klinicko-patologická spolupráce. „Klinik musí dostatečně vyšetřit pacienta za života tak, aby bylo možné stanovit diagnózu. Mým úkolem poté, co je indikována pitva, je potvrdit, nebo vyvrátit klinickou diagnózu,“uvedl Radoslav Matěj.
Obtížné diagnostikování
Důležitost spolupráce mezi obory potvrzuje i sám Rusina. U každé nemoci totiž podle něj hrozí, že může probíhat atypicky.
„Ke stanovení diagnózy nebudete nikomu otevírat mozek, abyste mohli říct: máte Parkinsonovu nemoc. Jsme odkázáni na zhodnocení klinického stavu. My ale nevidíme dovnitř tkání a buněk, takže stanovíme diagnózu, léčíme pacienta, ale pořád je tam riziko, že jsme se nemuseli úplně trefit,“uvádí Rusina. Definitivní diagnózu potvrdí vždy až vyšetření mozkové tkáně, které probíhá po úmrtí pacienta.
Koncept mozkových bank se objevil poprvé již v 19. století, kdy se začaly uchovávat vzorky tkání v anatomických ústavech. Tehdy se ovšem jednalo spíše o uchovávání něčeho „zajímavého“. Rozvoj přišel až po druhé světové válce společně s velkým posunem v histopatologických a klinických metodách.
„Najednou se ukázalo, že existuje daleko více neurodegenerativních onemocnění. Zlepšila se možnost diagnózy, ale zároveň se objevila i potřeba poznat, co za tou nemocí je, co je její podstatou. Ukázalo se,
Mozková banka
že čím více budeme mít vzorků, tím více je možné pochopit, co se za onemocněním skrývá. Když něco objevíte na malém množství vzorků, pořád existuje riziko, že je to anomálie či omyl. Když stejnou abnormalitu najdete u tisíce vzorků, tak se ukazuje, že jste na stopě něčeho podstatného,“uvedl Rusina. Nyní existuje několik mozkových bank po celém světě. V rámci Evropy navíc funguje i síť pro sdílení jednotlivých vzorků. Do té se chystá připojit i ta česká.
Neurodegenerativní onemocnění jsou ta, která ovlivňují neurony v lidském mozku. Například s nejčastější Alzheimerovou nemocí a dalšími demencemi v Česku žije kolem 150 tisíc lidí, v roce 2036 jich podle odhadů bude víc než 300 tisíc. A primární příčinu onemocnění lidstvo stále nezná. V mozku se z neznámé příčiny začne hromadit dříve prospěšná bílkovina, kterou sám tvoří. Hledá se tak lék, který by dokázal zastavit hromadění změněné bílkoviny a v přeneseném smyslu slova by pro mozek fungoval jako antibiotika zastavující infekci v nemocné plíci. Své o tom říká i motto české banky: „Ve zkoumání mozkové tkáně je naděje pro pacienty s demencí“.