Restaurant v horách a úžasná Bojana
Již během cesty do pohoří Rodopy jsme obdrželi zprávu, že restaurant, který se chystáme navštívit, je dobře zásoben. V okolí sice zrovna nebyl k dispozici žádný padlý kus dobytka, ale více než dostatečně ho nahradilo množství vnitřností z nejbližších jatek. Abyste mě špatně nepochopili: šlo o „restaurant“pro supy. Významnou příčinou úbytku supů se totiž stal nedostatek potravy neotrávené jedovatými návnadami a nezatížené chemikáliemi. Supí „restaurace“tento problém do určité míry eliminují – proto také provoz jedné z nich financuje naše zoo.
Naše návštěva „Grand Restaurantu Potočnica“proběhla minulou sobotu, shodou okolností na Mezinárodní den supů. Na místo jsme dorazili časně ráno a vskrytu nedaleko od plošiny, na níž bylo „prostřeno“pro supy, tiše čekali. Za svítání se ozval šustot křídel. Přilétli první supové bělohlaví a začali hodovat. Z nevelké vzdálenosti na ně byla působivá podívaná: natahovali dlouhé, krky, pařáty si přidržovali potravu a klovali do ní mohutnými zobany… Postupně se jich před námi shromáždilo na sedmdesát!
Vzápětí po prvních supech bělohlavých přilétli i mnohem menší supové mrchožraví. Ti nás zajímali ještě víc. Jsou nejen vzácnější, ale naše zoo také řídí jejich Evropský chovný program a významně se angažuje v jejich návratu do přírody. Postupně před námi defilovalo šest „mrchožroutů“: mladí, tmavě zbarvení jedinci i dospělí bílí ptáci. S napětím jsme čekali, jestli se neobjeví „mrchožrout“, který by měl na zádech vysílač. Šlo by o samičku Bojanu, která je opravdu výjimečná.
Bojanu jsme v roce 2017 odchovali v naší zoo. Koncem téhož roku odešla na první „delay releasing“do Rodop. Při použití této metody jsou odchovaní ptáci ve voliéře drženi až do následujícího jara a teprve potom vypuštěni do volnosti. Do Afriky tudíž neodletí v prvním, ale až ve druhém roce života, kdy jsou mnohem silnější a zkušenější a míra jejich přežití se zásadně zvyšuje. Bojana byla jedním z prvních čtyř „mrchožroutů“, kteří se v květnu 2018 takto vrátili do přírody. V září se pak vydala do Afriky, kde „mrchožrouti“tráví první léta života. Pobývala zejména v Čadu – a letos 4. května se vrátila do Rodop! Až po ní následovali další jedinci vypuštění „delay“metodou, takže Bojana si připsala prvenství.
Celé hodiny jsme na Bojanu marně čekali. Její nepřítomnost nám alespoň částečně vynahradil přílet zástupce třetího druhu v Evropě žijícího supa, a to supa hnědého. Když jsme z úkrytu odcházeli, byl jsem plný zážitků, ale přesto jsem pociťoval drobné zklamání…
Byl však Den supů. O několik hodin později jsme Bojanu přece jen spatřili. Spolu s dalšími supy mrchožravými kroužila nad svahy poblíž „Grand Restaurantu Potočnica“. Byl na ni úchvatný pohled! Majestátně plachtící Bojana, naše úžasná Bojana, byla odpovědí na otázku, proč do své práce vkládáme tolik úsilí…